Finanční krize EMU – možný následek reformy Paktu stability a růstu
Finanční krize a jejich řešení je spojeno zejména s obrovskými výdaji ze státních rozpočtů. Bankovní krize negativně ovlivňují reálný výstup ekonomiky, zpomalují dynamiku ekonomického růstu nebo dokonce prohlubují ekonomickou krizi. Je patrné, že finanční krize je zejm. spojována s problémy finančního hospodaření státu. Projevuje se prudkým vzestupem úroku z krátkodobých úvěrů, vybíráním vkladů v bankách a spořitelnách a vznikem platební neschopnosti.
Finanční krizi můžeme pro účely odpovědi na naší otázku chápat jako výrazné zhoršení velké většiny finančních indikátorů, projevující se nedostatečnou likviditou finančního systému, rozsáhlou insolventností finančních institucí, nárůstem volatility výnosových měr finančních instrumentů, výrazným poklesem hodnoty finančních a nefinančních aktiv a podstatným snížením rozsahu alokace úspor ve finančním systému.
Finanční krize může být vyvolána: nadměrnou úvěrovou expanzí, chybnou makroekonomickou politikou, nadměrnou finanční liberalizací, finanční panikou, splasknutím cenové bubliny, selháním trhu, nadměrným přílivem zahraničního kapitálu, institucionální nedokonalostí ekonomiky, hospodářskými cykly a strukturálními problémy, resp. skupinou faktorů.
Co se týká finanční krize způsobené nadměrnou úvěrovou expanzí, je zřejmé, že reforma Paktu stability a růstu může s určitou pravděpodobností mít tento typ finanční krize za následek. Nicméně pokud se bude v Eurozóně dbát na snižování zadlužení veřejných rozpočtů, a budou udělované jen dočasné výjimky z plnění pravidel Paktu stability a růstu, nemuselo by k tomu dojít. Tak či onak reforma Paktu stability a růstu je jakýmsi exogenním šokem a umožní vytvářet nové investiční příležitosti. V ekonomice dochází k boomu, který je zejména financován bankovními úvěry. Prvotní racionální spekulace však může snadno transformovat do iracionální spekulace, která nakonec způsobí insolventnost celé řady subjektů. Vše může být ještě umocněno mohutným přílivem a později odlivem zahraničního kapitálu a nárůstem nelegálního obchodování a investování. Finanční instituce jsou značně citlivé na makroekonomickou volatilitu, která se projevuje výrazným kolísáním směnných relací, úrokových sazeb, reálných měnových kurzů, inflace a HDP.
Moderní finanční krize bývá úzce spjata s krizí měnovou. Vše může začít oslabením eura kvůli poklesu důvěry a nárůstu zadluženosti členských zemí Eurozóny – jde o standardní reakci finančních trhů. Následuje rychlý nárůst úrokových měr, tím pádem i dluhové přetížení firem a bank a v konečném důsledku dochází k masivnímu odlivu kapitálu ze zemí Eurozóny, který znamená další oslabení, resp. kolaps eura.
Autor je šéfredaktorem www.economix.cz