Prezident republiky je mimo jiné hlavou státu, jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi, jmenuje členy Bankovní rady České národní banky, zastupuje Českou republiku navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí a zároveň je vrchním velitelem ozbrojených sil. Není to figura jen tak do počtu, jak se v době poklonkování Evropské unii řada politiků mylně domnívá a jak by si zejména ve vztahu k ní přáli. S ohledem na jeho pravomoci považuji dosavadní způsob volby prezidenta, jak nám ho v praxi předvedli poslanci a senátoři, za potupný a jsem zastáncem změny na přímou volbu prezidenta republiky občany.

Již mnohokrát návrh na přímou volbu ve sněmovně ležel. Již mnohokrát z toho nic nebylo, neboť přes veškeré veřejné závazky nakonec politici ve sněmovně vždy našli nějaké důvody proč to nedotáhnout do konce. Domnívám se, že základním důvodem tohoto nedotažení nebyla nechuť k takovému způsobu volby, ale samotná existence Václava Klause, který neměl dlouhodobě ve své oblibě u občanů konkurenci a „hrozilo“, že by mohl být občany skutečně zvolen.

Nový zákon má stanovovat nové podmínky od doby jeho účinnosti. Má být tak jednoduchý (to platí pro všechny zákony) a přímý, aby jej pochopil každý občan bez potřeby jeho překladu do „lidštiny“. A zejména má platit pro všechny stejně bez rozdílu, tedy předem nediskriminovat. To, co se v posledních dnech děje kolem návrhu zákona o přímé volbě prezidenta, je další tragikomická fraška, jdoucí proti výše uvedeným principům. „Nepředpokládá se tedy, že zavedení nového způsobu volby povede ke zvolení kandidáta, který před zavedením přímé volby prezidenta již vyčerpal svá dvě funkční období,“ stojí v důvodové zprávě ústavní změny. Koalice ODS, TOP 09 a VV chtějí změnu prosadit příští rok, aby obyvatelé ČR mohli volit prezidenta již počátkem roku 2013. Chtějí, aby mohli občané volit přímo, ale hlavně ne Václava Klause. A to přesto, že by se bezpochyby jednalo o zcela nové podmínky volby, které by neměly s těmi dosavadními nic společného. Je to pro ně totiž velmi nebezpečný politický hráč, nehrající jejich muziku

Nic na tom nemění ani skutečnost, že Václav Klaus svého času sdělil, že by se o další úřad neucházel. Je mi to líto, ale respektuji to. Jenže Evropská unie pokračuje ve svém tažení za světlé zítřky i proti vůli občanů členských států, která každý dnem po celé Evropě sílí. Jako jeden z posledních politiků se zdravým rozumem by si mohl Václav Klaus v zájmu České republiky svůj postoj k nekandidování ještě rozmyslet a to zjevně dnešní koalice nechce připustit, neboť její příklon k Unii je v přímém rozporu s jeho postoji. Ať už se to týká posilování práv Bruselu na úkor členských států, zavedení eura, fatálních hospodářských důsledků zavádění společných politik, regulací volného trhu, nebo ekologistického šílenství. Současná koalice a zejména její členské strany nepotřebují na Pražském hradě někoho, kdo odmítá vyvěsit vlajku Unie. Chtějí tam někoho, kdo tuto potupu nejenže připustí, ale ještě jí bude hrdě obhajovat.

Aktuální návrh zákona počítá s tím, že by kromě 20 poslanců nebo 10 senátorů mohli prezidentského kandidáta navrhovat i občané za předpokladu, že se pod petici se jménem kandidáta podepíše 50 tisíc lidí. Rovnou říkám, že i kdyby ten zákon se skrytým textem „Klaus tam nesmí“ prošel, ve své podstatě v tu chvíli protestní petici po celé České republice určitě rozjedu a do parlamentu doručím, třebaže by nemohl být zvolen. Václav Klaus si takové poděkování za dosavadní službu našemu státu, přes všechny lidské chyby, které se nevyhýbají nikomu z nás, zaslouží. Považuji ho za jednoho z mála skutečných státníků dnešní doby.