Opět pomluvy na adresu polských katolíků
Americký publicista židovsko-polského původu Jan Tomasz Gross vydal svoji novou knihu pod názvem Strach. Tento pisatel před lety rozvířil hladinu světového veřejného mínění svým spisem Sousedé, v němž obvinil katolické Poláky z masakru Židů za druhé světové války v obci Jedwabne. Seriózní historikové vyvrátili Grossovy lži a dokázali, že masakr provedli němečtí vojáci a členové SS, nikoli polské obyvatelstvo Jedwabného, které naopak ve velkém měřítku poskytovalo Židům, nakolik to bylo možné, úkryt. To i přesto, že někteří z místních Židů za předchozí sovětské okupace vstoupili do komunistické strany a podíleli se na deportacích bolševikům nepohodlných spoluobčanů do sibiřských lágrů, z nichž se mnozí nevrátili. Z Poláků se na vraždách Židů v Jedwabném podíleli jen příslušníci kriminální spodiny, jimž esesáci alibisticky svěřovali tu nejkrutější „řezničinu“.
Gross ale neztichl a své pomluvy v knize Strach rozšiřuje o další, které se týkají především katolické církve za nacistické okupace. Obviňuje dokonce ze spoluodpovědnosti za nacistický holocaust Židů krakovského kardinála Adama Sapiehu, hnězdenského kardinála primasa Augusta Hlonda a dokonce i poválečného kardinála primasa Stefana Wyszyńského. Polská televize poskytla domácím přívržencům Grosse prostor na 2. programu svého vysílání. Historik Jerzy Robert Nowak v periodiku Nasz Dziennik 17. ledna 2008 prohlašuje Grossova tvrzení za „hanebné pomluvy“ a uvádí, že kardinál Sapieha r. 1940 intervenoval u německého generálního guvernéra Hanse Franka za propuštění zatčených Židů a později byl hlavním koordinátorem tajné akce záchrany Židů prostřednictvím katolického duchovenstva. Kardinál primas Hlond musel před Němci emigrovat, pozdější kardinál primas Wyszyński, jemuž hrozilo zatčení, se ukrýval v ilegalitě. Velké množství polských duchovních bylo zatčeno gestapem právě za pomoc Židům, mezi nimi i sv. Maxmillián Kolbe.
Na pahorku Yad Vashem v Jeruzalémě, kde jsou z podnětu Státu Izrael umístěny pamětní desky s titulem „Spravedlivý mezi národy světa“, věnované Nežidům, kteří s nasazením vlastního života Židům za války pomáhali, figuruje více než 1000 jmen – z toho přes 600 Poláků, mezi nimi mnoho řeholních sester a kněží. To i přesto, že úděl polského národa pod nacistickou knutou se příliš nelišil od údělů Židů. I Polákům bylo zabráněno dosáhnout vyšší kvalifikace, neboť všechny školy kromě základních byly zavřené, Poláci tak jako Židé museli vykonávat otrocké práce, majetek polské šlechty a polských větších podnikatelů byl konfiskován podobně jako majetek židovský, v Povartí, které nacisté přičlenili k říšskému území, byli Poláci vystaveni stejné genocidě jako Židé. Byli soustředěni ve zvláštních pracovních táborech, kde museli tvrdě dřít i dvacet hodin denně, staří lidé a děti, kteří pracovat nemohli, byli hromadně stříleni.
Katolická církev byla v celém obsazeném Polsku krutě pronásledována, okupační úřady omezily její aktivitu pouze na bohoslužby v kostele – a i ty bývaly mnohdy zakazovány. Podle neúplných údajů byli od září 1939, tj. od počátku okupace Polska, do konce války r. 1945 popraveni nacisty 4 biskupové, 1996 kněží, 113 kleriků a 238 řeholníků. Do koncentračních táborů bylo odesláno 10 biskupů, 3642 kněží, 389 kleriků a 1258 řeholníků a řeholnic. Mnoho se jich nevrátilo. Tyto údaje jsou však neúplné, někteří badatelé odhadují počet vězněných duchovních osob v Polsku až na 11 tisíc. V Polsku za hitlerovské okupace stačilo, aby se v soukromém bytě sešlo pár lidí k modlitbě růžence – a už putovali všichni do koncentračního tábora, když to někdo udal. Jestliže přes toto své vlastní pronásledování dokázali Poláci a katolíci v masovém měřítku ještě pomáhat Židům, tak je třeba hledět na ně s velikou úctou. Pokud navzdory těmto faktům pan Gross mluví o „polském antisemitismu“ a „polské spoluvině na holocaustu“, pak není jenom lhář, ale také otrlý cynik. A jestli mu v Polsku fandí levice včetně katolevice (tj. levicových katolíků), pak je nejspíš pravděpodobné, že tito lidé by asi v případě ohrožení země bez skrupulí zradili svoji vlast ve prospěch nějaké falešné ideologie. Kdo si neváží kladného a ušlechtilého dědictví minulosti svého národa a dokonce se dopouští jeho podlé falzifikace, tomu se v kritických situacích nedá věřit a nutno se mít před ním na pozoru.
Polská veřejnost je novou Grossovou knihou velmi pobouřena. Nejen Radio Maryja a televize Trwam, ale i orgán čenstochovské diecéze Niedziela vyjádřily své rozhořčení. Učinilo tak i několik biskupů. Hlavním odpůrcem Grossových pomluv je známý historik prof. Jerzy Robert Nowak, který jezdí po celé zemi a přednáší o tom, jak polské církevní instituce během války pomáhaly Židům i přesto, že za ukrývání neárijců hrozil trest smrti, což v jiných zemích okupovaných nacisty nebylo, tam platil za tento „delikt“ jen koncentrační tábor. Jestliže přesto Poláci, především církevní instituce, dokázali nejvíce Židů zachránit, potom to dokazuje něco zcela opačného, než se snaží J. T. Gross svojí knihou vsugerovat. Prof. Nowak je rozhodnut podat žalobu na vydavatelství Znak, které tuto účelově pomlouvačnou publikaci vydalo.
Celou událost dobře shrnul biskup Albin Małysiak, jemuž se za jeho statečný postoj během II. světové války dostalo titulu „Spravedlivý mezi národy“ a který protipolskou kampaň některých židovských kruhů a jejich přisluhovačů okomentoval slovy: „Jak je vidět, člověk, který nemiluje svou vlast, nýbrž nějakou mezinárodní entitu, nemiluje rovněž své nejbližší a nejdražší.“
Te Deum 2/2008