Komunista Ransdorf: Vážím si Churchilla a Zahradila. Bárta je jak Napoleon. Sarkozy je směšná figurka
5.12.2010 0:01 - PŮLNOČNÍ ROZHOVOR ParlamentníListy.cz přináší rozhovor s filozofem a europoslancem KSČM Miloslavem Ransdorfem. Dozvěděli jsme se, že si váží Winstona Churchilla a v minulosti se mu dobře spolupracovalo třeba s Janem Zahradilem z ODS.
Co bežně děláte o půlnoci ze soboty na neděli?
Většinou si čtu nebo poslouchám muziku.
Předpokládám, že při tom nesedíte na suchu...
K večeru si dám skleničku vína. Mám v oblibě ryzlink rýnský, o kterém se říká, že je to král vín.
V kolik hodin uléháte ke spánku?
Jsem člověk, který dělá dlouho do noci, takže chodím spát kolem druhé.
A v kolik pak druhý den vstáváte?
V šest, v půl sedmé.
To toho moc nenaspíte. To jste jak Napoleon.
Do role Napoleona se ale v České republice pasují jiní. Například ministr dopravy.
Tím myslíte jeho chování nebo zevnějšek?
Asi obojí.
Říkal jste, že si večer čtete, tak jakou knihu máte v současnosti rozečtenou?
Teď dodělávám čtyři knížky. Takže je s tím dost práce.
A o čem píšete?
Už mám prakticky dokončený druhý díl Nového čtení Marxe. Ten text začištuji a dělám v něm poslední úpravy. Potom mám také připravenou knihu o politických procesech padesátých let. Shromáždil jsem si k tomu hodně materiálu, včetně archivního. Také mám připravenou knížku týkající se vzniku filozofie v Řecku a knížku o scholastice.
To je zajímavé, že píšete o procesech. Vím, že nemůžete obsah knihy říci v pár slovech, ale přece, s čím tam přijdete novým?
Nazval jsem to Ďábelská souhra. Protože jsem získal dojem, že různé služby, které se navenek tváří, jak spolu soupeří, tak ve skutečnosti si hrají do noty. Využil jsem i toho, že jsou nové archivní výzkumy ze sovětských archivů. Ruští historikové zveřejnili řadu nových věcí, které u nás bohužel nikdo nestuduje a nevšímá si toho. Jsou tam zajímavé věci, které se týkají vývoje od roku 1944 do roku 1953. Stojí za to podívat se na procesy i z tohoto pohledu.
Zmínil jste se o tajných službách. Myslíte si, že na našich procesech se podílely sovětské tajné služby?
Myslím si, že ty procesy vyhovovaly oběma stranám, západní i té východní. Primárně východiskem byl sovětský pocit nejistoty a určitého strachu z opakování války. Takže bezpečnostní hysterie byla živnou půdou pro jedny i druhé. O tom si ale přečtete v té mojí knížce. Nejdříve ji dám na své webové stránky.
Půjdeme kousek dál. Co vás vedlo k tomu, že jste se stal komunistou či marxistou?
Toto popisuji v knížce s názvem „Není všem dnům konec", kde je i autobiografická část. Já jsem byl emociálně marxistou dřív, než jsem jím byl racionálně. Tak někdy ve třetím či čtvrtém ročníku vysoké školy jsem se začal pokládat za marxistu.
Jak jste spokojen se současnou KSČM. Je něco, co vám na ní vadí?
Hodně věcí. Spokojen nejsem v žádném případě, ale je to věc, kterou si musíme v rámci komunistické strany vyřešit sami. Já jsem před časem řekl, že toto, co momentálně máme, je nejslabší vedení od roku 1921. Své současné úkoly nezvládáme a koneckonců to ukazují slábnoucí výsledky posledních let.
S kým se vám ve straně nejlépe spolupracuje? Kdo je vám blízký?
Je tu hodně lidí, se kterými si rozumím v krajích. Například ale velmi lituji odchodu Josefa Skály z vedení strany. Josef Skála je člověk vzdělaný, s politickou představivostí, ale bohužel byl v manévrech po volbách zřejmě odstraněn. Nechápu proč. Lidí jeho formátu máme poměrně málo.
Jaké jsou vaše politické vzory?
Takovou otázku si moc nekladu, ale jsou lidé, kterých si vážím. Pro mě je velkým příkladem Bohumír Šmeral, který když udělal chybu a celá léta dělal chybnou politiku, tak byl ochotný ten omyl přiznat, přiznat ho veřejně a vyvodit z toho důsledky. Takový člověk na české politické scéně chybí.
Jakou myslíte chybu. Že byl austromarxista?
Že dlouhou dobu ignoroval rozchod českého národa s rakouskou monarchií. On vycházel z teorie velkých hospodářských celků a předpokládal, že pokud by vznikl nový stát, tak by byl velmi zranitelný, což byl, ale nicméně Šmeral nedocenil ten velký potenciál, který v sobě ta národní emancipační hnutí měla a mají.
Dostali jsme se k velkým hospodářským celkům či superstátům. Prezident EU van Rompuy de facto prohlásil, že národní stát je hrozbou pro mír a je už minulostí...
To si nemyslím. Domnívám se, že Herman van Rompuy je dobrý básník, je nepochybně člověk vzdělaný a kultivovaný, ale v tomto se mýlí. Národní státy, jak to ukázal Norbert Elias, byly tahounem demokratizačního a racionalizačního procesu v Evropě. Nemyslím si, že je možné je jednoduše odepsat.
Jsou i některé osobnosti pravice, se kterými třeba nesouhlasíte, ale vážíte si jich za nějaký jejich odvážný postoj?
Jistě. Kdyby stál v čele Británie v roce 1940 někdo jiný než Churchill, tak kdo ví, jak by se vyvíjela situace dál. Měl odvahu postavit se tváří v tvář hrozícímu nebezpečí. Této věci si vážím. Dnes Evropa prožívá krizi lidí v politice. Dneska to jsou velice směšné figurky, jako je například francouzský prezident Sarkozy. Churchill byl muž, který se ve správné době postavil na správné místo.
A kdybyste měl jmenovat někoho z českých pravicových politiků?
Já si například docela dobře rozumím s Janem Zahradilem. Vzpomínám rád na dobu, kdy jsme společně ještě s Vladimírem Laštůvkou spolupracovali v zahraničním výboru. Protože jsem vždy věděl, že i když vychází z jiných premis než já, i když zastává jiné názory, tak vždycky mluví k věci a to je na politické scéně velmi řídce se vyskytující vlastnost.