Pomstila se Pavlu Drobilovi zelené mafie?
Ministr Pavel Drobil byl po dvaceti pěti letech (vyjma krátkého působení paní Bízkové) první, který z falešně ideologického úřadu začal budovat skutečný orgán státní správy. Přinesl řadu podnětů k nápravě neúnosného stavu. Propustil řadu zelených, kteří si z úřadu nárokovali šikanovat nejen podnikatele, koaliční vládu, ale i dlouhodobě klamat veřejnost. To již nemluvím o tom, že si z MŽP udělali dojnou krávu nejen v pomatené a nesrozumitelné legislativě, mezinárodních vztazích včetně propagace a nárocích na státní financi na ochranu ideologicky pojatého klimatu.
Pavel Drobil se zřejmě v dřívějším profesním působení málo setkal s temnými praktikami, které nyní neustál. Snad si možná dříve nebo později všimnou novináři i jiného aspektu této kauzy.
Do Státního fondu životního prostředí se mnoho let odvádějí ze zákona poplatky a pokuty od průmyslových a zemědělských podniků, odvodů za vynětí zemědělské půdy a podobně. Následně se částečně zpětně přerozdělují do krajů. Přerozdělování financí a různé dotace na akce životního prostředí řídí jmenovaná rada fondu. Některé z dotací však přímo podléhají rozhodnutím ministra. Marné byly mnoholeté žádosti krajů, aby vybrané finanční prostředky zůstávaly v regionech, kde se vybírají.
Již uvedený krátký nástin působnosti Státního fondu může vyvolávat otázky, zda dlouhodobě nedocházelo k možné korupci. Přispívá k tomu například i nedávno zveřejněná kauza ministra Ambrozka, neschopného prokázat milionové příjmy. Na stejné lodi je i pan Bursík, za kterým se táhne další niť kauzy Zelená úsporám. To již nerozvádím výnosný podnik z politicky prosazeného zákona na podporu obnovitelných zdrojů, především dnes známých solárek. Z působení mnoha ministrů životního prostředí se logicky nikdy nic nevyšetřilo a ani již nevyšetří.
Přání vyřadit z politiky Stranu zelených od zhruba padesáti procent občanů chodících k volbám se krátkodobě podařilo. Nesmí se však zapomenout na ty, kteří žili z nesmyslných financí poskytovaných zemskými vládami Rakouska na zastavení Temelína i úspěšně vybíraných výpalných „dotací“ od investorů. Nad takto získanými miliony se zatím nikdo nepozastavil. Ekologisté nejsou potlačeni, využijí všech možností a příležitostí ke zpětnému uchopení vlády. Mají stále své skryté zastoupení ve sdělovacích mediích a pokud se podaří publikovat názor odlišný od jejich představ, je od nich autor nikoliv věcně, ale ideologicky sprostě urážen.
Mohu pouze doporučit, aby si i novináři a vyšetřující orgány kauzy pana ministra Drobila povšimly rovněž i další krátce nastíněné, možné dlouhodobé korupce.
RNDr. Jiří Hanzlíček, bývalý poradce ministrů průmyslu a obchodu