Špatný postoj EU k situaci v Bělorusku
V Bělorusku se konaly prezidentské volby a zcela nečekaně vyhrál současný diktátor a prezident Alexandr Lukašenko. Ano, dělám si srandu. O vítězství Lukašenka nebylo pochyb. Říká se, že celé volby byly jen velkou fraškou pro lidi, a už dopředu bylo stanoveno procento odevzdaných hlasů pro Lukašenka. Navíc byly násilně potlačovány opoziční mítinky a předvolební shromáždění. A když už se nějaký předvolební happening mohl konat, tak jedině na ulici, na mraze. Taková je tedy situace v jednom státě Evropy v 21. století.
V Bělorusku řádí šílený diktátor a všude jinde v Evropě to vypadá, že ten Lukašenko je vlastně jen takový zlobivý chlapík, co to trochu přehnal… Hlavně se do ničeho nemíchat. Hlavně nikoho neprovokovat, nedráždit a jen opatrně žvanit. Taková je reakce Evropské unie na katastrofální situaci v Bělorusku. Je sice pravda, že se Evropská unie ztuha, ale přeci shodla, že zavede opatření, myslím, že se tomu ani sankce říkat nedá, která by nepostihla občany Běloruska, ale jenom špičky státu. O čem tedy tyto opatření jsou? No nic vážného. Jenom jsme zakázali Lukašenkovi a jeho bandě vstup na území unie. No panečku! To je ale trest! Myslím, že si z toho Lukašenko vzteky rve kdesi v Minsku vlasy.
Copak jsme opravdu tak naivní? Nebo je Evropská unie skutečně tak paralyzovaná a neschopná, že nedokáže jednat tvrději? Ono to tak totiž připadá. Unie jako by si nechtěla nikoho příliš pozlobit. Hlavně tedy Rusko v tomto případě. Jistě i takové jednání má své opodstatnění a logiku. A hlavně je daleko jednodušší a takřka bezproblémové. No a to je možná ten hlavní důvod toho fádního a bezzubého postoje unie k situaci v Bělorusku.
Je však takový postoj správný? Mám dojem, že aspoň vůči opozici a všem svobodomyslným a demokracie chtivým lidem v Bělorusku je to značný podraz a kudla v zádech. Snad i těm největším zabedněncům je jasné, že bez vnější pomoci nemá Bělorusko šanci na svobodu a demokracii. Opozice byla ještě donedávna malá skupina pohádaných jedinců, která neměla šanci na úspěch. Právě skončené volby, které sice opozice drtivě prohrála, se můžou paradoxně stát tím tmelícím prvkem, který dosud chyběl. Tedy něčím, co konečně dokáže aspoň trochu znervóznět a poplašit Lukašenka a jeho přívržence. Pro jakéhokoliv diktátora totiž není nic horšího než to, když se o něm začne příliš mluvit a zvláště pak v zahraniční. A tato situace právě nastala.
Opozice sice drtivě prohrála, ale dostala potřebný impuls. Na nás, na západní, demokratické a svobodné společnosti je, abychom tento impuls neustále přiživovali a umocňovali. Nestačí jenom zakázat Lukašenkovi vstup do unie. Je nutné, aby došlo k výrazné třeba i finanční podpoře běloruské opozice. Nebraňme se uvalení ekonomických sankcí na Bělorusko. Tvrdě a nekompromisně se vypořádejme s Běloruskem ve všech mezinárodních institucích. A hlavně vyšleme jasný signál do Běloruska, že celé západní společenství stojí proti Lukašenkovi, který brutálně porušuje všechna základní lidská práva.
Mám pocit, že Evropská unie se propadla do jakéhosi neuvěřitelného marastu neangažovanosti. Unie se snaží všechno v tichosti a jen takovým decentním napomínáním umlčet, aby to nebylo moc vidět a slyšet. A až zbude čas, tak se na to možná někdy v budoucnu podíváme. Bohužel takovýto přístup je krajně nešťastný a nevhodný. Vzpomeňme si na náš zápas s totalitou. Jak jsme byli rádi jen za třeba morální a slovní podpoření v boji za svobodu. Jakým ohromným impulsem pro Poláky byla návštěva Margaret Thatcherové v Polsku? Co kdyby pan Solana a jeho karavana zavítala do Běloruska na opoziční demonstraci. Myslíte si, že by Lukašenko nechal unijní delegaci pozatýkat? Nebo dokonce brutálně rozehnat demonstraci, na které by byli západní předáci? Asi sotva. Pro obyčejné obyvatele Běloruska by to však byl ohromný a povzbuzují signál a nová energie do boje za demokracii a svobodu.
Solana stejně jenom blbě žvaní a kazí všechno na co sáhne, tak by byl aspoň v něčem užitečný. I když je fakt, že on když vyletí z Bruselu do světa, tak je to jenom tehdy, když něco uklidňuje, někomu se omlouvá a něco urovnává. Myslím, že pro skoro designovaného evropského ministra zahraniční snad nemůže být problém takovou cestu do Minsku zorganizovat, ne? Důležitá je tedy vůle něco takového udělat. A ta zřejmě v tomto případě chybí. Evropská unie se musí probudit a podniknout razantní kroky pro nastolení demokracie v Bělorusku.