Daně? Taková legální beztrestná krádež vydělaných peněz
Když Vás někdo připraví o Vaše peníze, které jste si vydělali vlastní prací, jdete na policii, podáte trestní oznámení a očekáváte, že pachatele najdou a potrestají. Existuje však výjimka, kde máte smůlu. Jmenuje se „daňová povinnost“ a je legalizována státem. Pachatel je znám, trestní oznámení Vám nepomůže a peníze nikdo nevrátí.
Co je to daň? Je to nedobrovolný, povinný a vynutitelný odvod Vašich peněz kamsi, kam na ně nevidíte a nemůžete ovlivnit, co se s nimi děje. Je platbou nenávratnou (zaplacenou daň podle zákona nelze požadovat zpět), neekvivalentní (neexistuje nárok na adekvátní plnění za daň), neúčelovou (plátce daně nemůže ovlivnit, na co budou daně použity), ve prospěch veřejného rozpočtu, obvykle opakovanou. V podmínkách České republiky rozhoduje o použití odvedených peněz milionů lidí jen několik málo jedinců. Ideálně je jich 200, ale fakticky jen se jedná jen o pár lidí, neboť drtivá většina poslanců zvedá ruku „PRO“ nebo „PROTI“ zákonu podle toho, jak rozhodne jejich domovská politická strana. Ať už se jedná o druhy daní, jejich výši, nebo státní rozpočet. Dalším průvodním jevem tohoto procesu je fakt, že za to nejsou jakkoli odpovědní, případně postižitelní. Není druhá taková situace v životě lidí, která by podléhala podobně laxním a benevoletním podmínkám, pokud jde o majetek občanů.
Kdyby se z takto vybraných daní financovaly jen skutečně nezbytné věci, nutné pro chod a funkci státu, dobrá. Jenže ono se tak neděje. Vše souvisí s primárním postojem k funkci státu. Stojí proti sobě filosofie maximální svobody každého jedince, doplněné osobní odpovědností za vlastní život, které konkuruje stát ochranářský, moderně zvaný sociální. Ve druhém modelu má stát na úkor svobody jedince stále více posilující moc, k čemuž potřebuje stále více peněz. Čím více „ochrany“ občanů si na svá bedra stát vezme, tím méně mají možnost jedinci o svém životě rozhodovat bez nařízení a regulací. Kompenzací za to je skutečnost, že když kdokoli natáhne ruku směrem ke státu, vždy něco od ostatních jeho prostřednictvím dostane.
Zastánci sociálního státu nemají problém s tím, aby se daně zvyšovaly. Základním principem sociálního státu je totiž rovnostářské přerozdělování bohatství. Oproti tomu zastánci maximalizace osobních svobod požadují daně nízké, neboť nejenže nevidí v rovnostářském přerozdělování smysl jejich života a odpovědnosti za něj, ale zároveň nevidí nejmenší důvod, proč by jim měl stát poskytovat služby, které nechtějí, a které jsou řadou lidí pod deštníkem jejich „ochrany“ zneužívány.
Já osobně jsem přesvědčen, že daně jsou vlastně jen legalizovanou krádeží za bílého dne. Užití takto získaných peněz pak několik lidí, bez odpovědnosti za svěření do jejich péče, používá primárně nikoli podle skutečných potřeb občanů, ale podle politikářských cílů. Jedinou otázkou pro mě zůstává, jak velká ta krádež v čase a místě zločinu je a zda se tolerování takového činu někde vyplatí. Před zdaněním Vašich peněz patřily Vám, vydělali jste si je a měli jste nad nimi kontrolu. Jejich odvedením jste nenávratně ztratili kus svého majetku. Jako drzost nejhrubšího zrna a projev naprosté arogance moci pak považuji snahu byrokratů Evropské unie o zavedení přímých daní v její prospěch a na její účet, které by kromě odvodů do vlastního státního rozpočtu měli platit poplatníci členských států. Ta Evropská unie, které Evropský účetní dvůr již pošestnácté v řadě za sebou odmítl schválit účetnictví za uplynulý rok kvůli neúčelně vynaloženým prostředkům, nedoložení dokladů a podvodům při udělování dotací. Otázka pro dnešní diskusi pod článkem zní: Jste spokojeni s tím, jak s daněmi stát nakládá? Kde je míra Vaší tolerance pro výši daní a jejich použití? Díky za Vaše názory a přeji hezký zbytek neděle.