Devianti zpět na ulici nepatří, i kdyby „experti“ říkali opak
Před pár dny mi zavolali z produkce České televize. Požádali mě, zda bych nezastoupil rodiče a laickou veřejnost v pořadu „Máte slovo“, jehož motivem bylo „Jak je možné, že jsou nebezpeční pedofilové na svobodě?“ Nabídka, která se neodmítá. Jelikož v samotném pořadu nebyl ani zdaleka čas na to, abychom diskutovali na všechna dílčí témata, rád bych svou účast v pořadu doplnil dnešním blogem.
Byla to teprve má druhá zkušenost s přímým přenosem. Tou první se stala diskuse TV Z1 v pořadu „To říkáte vy“ s Ladislavem Jaklem a Petrem Holubem z aktuálně.cz na předvolební témata. Pro ty z Vás, kteří podobnou příležitost někdy dostanou, mám jednu dobrou zprávu. Jakmile se zapnou kamery, po minutě zapomenete kde jste a tréma jde stranou ;-). Špatnou zprávou je, že se můžete sebelépe na jakékoli téma připravit, ale když jde o diskusi více lidí, vždy vše skončí jinak, než jste si naplánovali. Musíte zkrátka reagovat na to, co se děje, nikoli na to, co by se mělo podle Vás dít. To je mimochodem společné s blogy, když píšete na aktuální témata. Prostě život jaký je, ne jaký jsme si vysnili. Mé názory, které jsem neměl příležitost i nedokázal na místě říct k předem dohodnutým okruhům, nebo na které nezbyl čas, nabízím zde:
Veřejné seznamy pravomocně odsouzených deviantů?
Jsem přesvědčen, že stát nejenže nechrání naše děti, ale ještě nám občanům paradoxně znesnadňuje, abychom je mohli efektivně jako rodiče chránit sami. Lidé by ani na chvíli nemuseli vést debatu na téma veřejných seznamů deviantů, kdybychom měli taková pravidla, která neumožní deviantům vrátit se mezi lidi na ulici. Osobně jsem hluboce přesvědčen o tom, že v rámci současného zcela pokřiveného významu pojmů „humanita“ a „lidská práva“ lidé pomalu degenerují a přestávají používat zdravý rozum. Jedinými skutečnými lidskými právy jsou právo na život a na svobodu. Jakmile někdo tato práva jiného poruší zvlášť závažným útokem na život a zdraví, mají být jeho vlastní práva významně omezena. Skutečnost, že se vrah nebo delikventní deviant může vrátit mezi nás, jde podle mě proti zdravému rozumu. Existence registru by prý znesnadnila zařazení pachatelů zpět do společnosti. Já říkám, že se zpět do společnosti takoví lidé nemají dostat vůbec.
Existence jakéhokoli státního registru je vždy jen výběrem menšího zla. Každý státní registr osob jde proti skutečné občanské svobodě. V tomto případě je jedním zlem uvedení devianta do seznamu a poskytnutí možnosti netrestaným a bezúhonným lidem vědět, kdo vedle nich žije, a druhým zlem je blažená nevědomost a přesvědčení, že s dětmi bydlím v bezpečí. Pokud si mám vybrat mezi těmito zly, pak volím to, které mi umožní jako rodiči tuto informaci získat a zařídit se podle ní. Od možnosti doprovázet děti do školy, seznámit je adekvátně jejich věku se situací s cílem nikoli v nich vyvolat strach, ale přirozenou ostražitost, až po možné přestěhování se jinam. Děti jsou totiž nejvíc, co mám. A život? Ten je tvrdý stejně, jako příroda sama. Zároveň nejsem zastáncem registru státního, neboť se narozdíl od ministra Pospíšila domnívám, že korupčnímu jednání spíše podlehne státní správce, než soukromá osoba, poskytující takovou službu občanům. Její odpovědnost za případnou chybu je totiž úplná, vymahatelná a k její tíži, zatímco za chybu státu zaplatíme zase jen my.
Probační a mediační služba?
Tato služba opět řeší ve své podstatě až to, co se stane. Stará se hlavně o integraci pachatele – tedy zpětné začlenění pachatelů do života společnosti bez dalšího porušování zákonů. Integrace je proces, který směřuje k obnovení respektu obviněného k právnímu stavu společnosti, jeho uplatnění a seberealizaci. A já se ptám, jaký respekt chcete probační a mediační službou po lidech, kteří byli ve vězení už třeba pošesté, případně už byli schopni cíleně zavraždit, nebo znásilnit dítě? Když si na stránkách služby dáte vyhledat termíny „deviace, nebo devianti“, objeví se Vám „Nebyl nalezen žádný text, který by vyhovoval výrazu“. Zato tam najdeme hodně vzletných slov o potřebě vyjít odsouzeným vstříc při jejich opětovném zařazení do společnosti.
Úřad na ochranu osobních údajů?
To je v současné době, kdy lze na internetu zjistit o každém všechno, jeden z naprosto zbytečných úřadů, vhodných ke zrušení. Podle jeho dosavadních rozhodnutí existuje snad jen proto, aby se občané nedozvěděli pokud možno vůbec nic, co by mohlo uškodit politikům. Právě kvůli tomuto úřadu nejsou dodnes funkční SMSky v určitém okruhu aktuálního pátrání po dětech u všech operátorů. A to jsou první minuty po ztracení dítěte ty nejdůležitější. Prý by tím došlo k porušení práva na soukromí.
Průzkum mezi lidmi?
Podle průzkumu pro ČT 53% občanů je přesvědčeno o tom, že sexuální devianti, kteří po odpykání svého trestu mají nařízenou povinnou ochranou léčbu, nemají právo na ochranu osobních údajů. Stojí tak proti stanovisku Úřadu pro ochranu osobních údajů. Ten brání ve vzniku veřejných seznamů deviantů tvrzením, že by si totiž v případě uvedení jména a fotografie v seznamu deviantů konkrétní pachatel dál nesl čin, za který si trest již odpykal. Já tvrdím, že sáhne-li někdo na život a zdraví dítěte, pak jeho práva na ochranu osobních údajů se v zájmu našich dětí mají rovnat nule. Dalším argumentem politiků je, že by to mohlo vyvolat v lidech touhu po lynči. Vážení, za dvacet let u nás nebyl jediný lynč, ale ani vražda pachatele z pomsty po tom, co si odpykal trest. Paradoxně je tak lynč na deviantech aplikován nakonec jen v zařízeních státu pod správou ministra Pospíšila - ve věznicích.
PČR nemá propojení s ostatními státy?
Státy Evropy se pod taktovkou Evropské unie zaměřují na sdílení všech možných registrů, které mají více hlídat netrestané a bezúhonné občany jestli odvádějí všechny poplatky a daně na jejich přerozdělování, nebo aby mohli poslední dobou stíhat lidi za to, že otevřeně řeknou co si myslí o islámu, Romech, nebo přistěhovalcích, místo toho, aby spojením užitečných informací své občany chránily před devianty a násilnými delikventy. Na druhou stranu není na místě se zlobit na policii, protože ta nedělá nic jiného, než že plní takové zákony, jaké politici předloží a odhlasují. My sdílíme statistické a daňové údaje o lidech, hlídáme u občanů, jestli na internetu nesledují něco, co je dnes označováno mnohdy uměle a účelově za rasismus a xenofobii, ale abychom spojili primárně síly na skutečnou ochranu občanů a ne jejich buzeraci, to je vždy až na posledním místě. Přitom bezpečnost občanů je prvním a hlavním úkolem existence státu.
Vyhledává PČR devianty, kteří ještě nespáchali závažný trestný čin?
Na to policie nemá právo. Když dnes přijdete na policii s oznámením, že Vám něco hrozí, pošlou Vás domů s tím, že máte přijít, až se něco stane. Minulý rok jsem zadržel pachatele, který v opilosti pořezal nožem ženu z vedlejšího vchodu a přestože jsem volal policii na místo útoku hned jak jsem běžel pomoct, přijela až v okamžiku, když jsem jim v dalším telefonátu oznámil, že při pokračování útoku použiju legálně drženou zbraň. Teprve u soudu jsem zjistil, že problémy s opilstvím měl pachatel opakovaně, byl „léčen“ a opakovaně vypuštěn mezi lidi. Přestože jedním ze základních pilířů práce policie má být prevence, stává se z ní jakési dokumentační středisko toho, co se stalo.
Jsou odsouzení devianti dostatečně kontrolováni?
Přijde mi, že ve stylu vlk se nažral, koza zůstala celá a stát to zaplatil. Za zřízení detenčních ústavů občané zaplatili v první fázi skoro 100 milionů korun. Většina deviantů přesto stále končí v ambulantní péči a my spoléháme na to, že na ní budou docházet a že pod účinky léčby už další chybu neudělají. V Brně je 48 míst a je zde jen 8 duševně nemocných vězňů, z toho je 6 vrahů. V Opavě mají 150 míst a obsazenost je 1 (!). Právě v Opavě přitom stát investoval 25 milionů korun na úpravy a vystěhoval mladistvé odsouzené do jiné věznice, přičemž tím přerušil i veškeré zavedené výchovné modely. Mnohým léčebnám vadí, že tam překvapivě není možné umístit člověka, který byl odsouzen dříve. My jsme tedy v situaci, kdy máme ve věznicích devianty, které za čas pustíme do ulic a budeme čekat s jejich umístěním do detenčního zařízení do doby, než zase něco udělají. Z hlediska psaného práva je to v pořádku, ale zdravý rozum sedí někde shrbený v koutě. Jediný způsob kvalitní kontroly je prostě umístění pachatelů do detenčních ústavů.
Devianti obecně
Devianti nejsou zdaleka jen pedofilové (to je v praxi menšina a přes řeči mezi lidmi většinou nejsou nebezpeční), aby nedošlo ke špatnému pochopení. Devianti jsou lidé s poruchou osobnosti, lidé s mentální retardací, lidé s organickým poškozením mozku, alkoholici (což je skoro největší skupina), sadisté, toxikomani... Sexuální deviace se nedá vyléčit, ale léčit. Deviantem se člověk už narodí. Někdo ji dokáže potlačit a někdo ne. Člověk, který je průměrně inteligentní a má v sobě určité morální hodnoty, by to měl být schopen zvládnout. Kdo jí potlačit nedokáže a skončí to tím, že zaútočí proti životu a zdraví jiného, nemá mezi lidmi na ulici co dělat.
Mé závěrečné dojmy z pořadu a hodnocení jednotlivých hostů jsou pak následující:
1) Ministr Pospíšil se měl plnou pusu slov jako „jdeme do Evropy“, „jsme součástí Evropské unie“, „experti“, „většina“, „nařizuje nám to Rada Evropy“, apod. Já tvrdím, že z Evropy k nám chodí taková nařízení, nad kterými zůstává rozum stát, takže ohánět se jimi u tématu, který pálí rodiče v České republice, nám pro řešení problému pobíhajících deviantů nepomůže. Ke cti mu slouží, ať už je to dílem kohokoli, že detenční ústavy se skutečně začínají rozjíždět.
2) Soudkyně i policistka měly nesnadnou roli. Zastupovaly tam stát a jeho kroky. Vůbec jim jejich práci nezávidím, neboť i kdyby chtěly leccos jinak, nemohou. Musí konat jen to, co jim legislativou politici umožní.
3) Kolega „laik“ nebyl zdaleka laikem. Je to prezident Asociace bezpečnostních agentur České republiky, který jako kriminalista ze staré školy sloužil dvacet let. Ze soukromého rozhovoru s ním vím, že je z úrovně současné legislativy a toho, co umožňuje policii a soudům, mírně řečeno „značně rozpačitý“.
4) A paní primářka, zabývající se patnáct let sexuálními divianty? Jakoby podlehla profesionální deformaci a zamilovala se do deviantů, které nadřadila nad ostatní netrestané a bezúhonné lidi. Takový jsem z ní měl pocit. Mimochodem, "experti" z řad psychologlů a psychiatrů budou vždy ministrovi tvrdit, že je nutné devianty sledovat a pravidelně každý rok vyšetřovat, místo toho, aby definitivně skončili mimo ulici. Mají z toho totiž pravidelný příjem ze státní pokladny.
(Na celý pořad se můžete podívat zde.)