Sliby zvýšení rozvojové pomoci Třetímu světu se půl století neplní. Přejmenování rozvojové pomoci na klimatickou to asi nevyřeší.

Ve dnech 29.11 - 10.12.2010 v mexickém Cancúnu proběhla další konference OSN o změnách klimatu (COP16). Tento klimatický proces je stejně nekonečný jako "mírový proces" na Blízkém východě. A má zhruba stejné výsledky.

Kjóto v posledním tažení

Z hlediska záchrany planety před skleníkovými plyny je konference debakl. Žádné závazky omezování skleníkových plynů přijaty nebyly. Japonsko či Rusko prodloužení Kjótského protokolu rezolutně odmítají, ačkoli co nevidět vyprší (v roce 2012). Klimaskeptici otvírají šampaňské.

Jediné, pro co byly chudé země ochotné zvednou tlapku, bylo, že chtějí prachy. No kdo by nechtěl? Výsledkem Cancúnu je tedy slib Západu, že bude platit chudým zemím 100 miliard ročně jakoby na boj s klimatem. Globalisté z bohatých zemí si tak snaží koupit hlasy chudých zemí, aby akceptovaly globální náboženství klimablábolu.

Zase sliby

Ty peníze rozvojové státy ale nedostanou hned. Slib se má realizovat až někdy za 10 let, od roku 2020. Všimněte si, že tou dobou už současní politici, kteří to podepsali, budou dávno mít po volebním období. To se to slibuje.

Takových slibů posílení rozvojové pomoci chudým zemím jsme už viděli tuny. V roce 1970 se bohaté země zavázaly, že zvýší rozvojovou pomoc chudým zemím na 0,7% HDP. Nikdo to dodnes nesplnil (rozhodně ne Německo, USA či Japonsko), s výjimkou asi pěti malých zemiček.

Tyto sliby byly x-krát opakovány. Nejznámější jsou Millenium Development Goals, kdy znovu byl tento slib vypuštěn do větru. Realita je takováto: Bohaté země na rozvojové pomoci rozdaly 0,51% svého HDP v roce 1960, 0,33% v roce 1970, 0,35% v roce 1980, 0,34% v roce 1990 a jen 0,23% v roce 2002. Pokud někdo věří, že díky Cancúnu se to změní, ať se přihlásí.

Korupce

Pokud se těchto 100 miliard přece jen realizuje, pomůže to pouze globální byrokratické smetánce (čti: kleptokracii), která bude mít co přerozdělovat a postaví si za to jistě hezké kanceláře. OSN by tak udělala záslužnou věc pro budování a rozvoj světové korupce.

V roce 2002 Africká unie odhadovala, že korupce přijde Afriku asi na $150 miliard ročně. Dárci rozvojové pomoci dělají, že nic nevidí. Fakticky nesponzorují chudé, ale místní bandity. Podle Transparency International např. president Zairu, pan Mobutu Sese Seko, v letech 1965-1997 okradl svou zemi nejméně o $5 miliard dolarů. Pozvedne se tak ale odbyt luxusního zboží v chudých zemích. Kaviár a příbory ze zlata by si tam jinak nemohl dovolit nikdo.

Dluhová past

Rozvojová pomoc připomíná chytání myší. Nalákáte myšku na chutnou návnadu "zdarma". A pak past sklapne. I po agresivních opatřeních na oddlužení, která se provedla v 90. letech, africké státy stále platí ročně na splátkách dluhů/půjček asi $20 miliard ročně. Ona ta rozvojová pomoc není tak úplně zadarmo. Děláme z Afričanů závislé dlužníky, to je asi přesně to, co potřebují.

Bezedná díra

Když je to rozvojová pomoc, nemělo by to vést k rozvoji? V uplynulých šedesáti letech daly bohaté státy Africe nejméně 1 bilion dolarů (tisíc miliard) na rozvojové pomoci. Výsledky nikde. Cesta k prosperitě nevede skrze almužny, které se projedí.

Ať jedí koláče

Za rok 2008 bohaté země rozdaly na rozvojové pomoci asi 120 miliard dolarů. Nejvíce rozdaly Spojené státy (26 miliard USD). Nyní se pouze tato rozvojová pomoc (ODA, Official Development Assistance) přejmenuje na klimatickou pomoc, ale jsou to ty samé peníze jako dosud.

Už v Kodani byl přijat závazek (Copenahagen Accord), že v letech 2010-12 bohaté státy dají chudým zemím na klimatismus 30 miliard dolarů (tzv. “fast start”).

Už tehdy se vyjednávači chudých zemí obávali, že to nejsou nové peníze, nýbrž že se dosavadní finance seberou ze sektoru školství, zdravotnictví atd. a přesunou se na boj s vymyšlenými větrnými mlýny.

Například Quamrul Chowdhury, vyjednávač za Bangladéš řekl: „Pokud toto nejsou nové finance navíc k rozvojové pomoci, pak to paralyzuje náš rozvoj. Jak pak můžeme splnit své cíle v boji s chudobou, v rozvoji gramotnosti a budování nemocnic?“

Takže sice nebudou mít co jíst, nebudou umět psát a nebudou mít doktora. Ale budou se moci těšit pohledem na pozvolna reznoucí dotované solární panely a větrníky či kravské vzducholodě (to jsou krávy, které mají na zádech kolektor na jímání skleníkových plynů, tj. pšouků).

V této situaci si nelze nevzpomenout na výrok, který se připisuje Marii Antoinettě. Když se divila, proč se poddaní bouří, řekli jí: „Mají hlad, madam. Nemají chléb.“ A ona prý jen kroutila hlavou: „Tak ať jedí koláče.“

Nejdřív je skřípneme a pak jim jako budeme pomáhat

Snadno se dá dokázat, že cílem politiky OSN a EU není pomoci chudým zemím k prosperitě.

Dotace na zemědělství tvoří prakticky polovinu rozpočtu EU. The Institute for Economic Affairs v Londýně spočítal, že společná zemědělská politika Evropy (čti: dotace) stojí asi 75 miliard dolarů ročně. Bohaté země OECD na různých formách podpory svým zemědělcům vyplatí přes 360 miliard dolarů ročně, což je asi o 30 miliard více než HDP celé Afriky.

Kdyby chtěli chudým zemím opravdu pomoci, tak by tyto dotace zrušili a vpustili by na evropský trh třeba africké potraviny. Ušetřili bychom dvakrát - nejprve za dotace našim zemědělcům a potom za dotace pro rozvojové země.

Afričané by konečně měli nějaký byznys. Půdy a levné pracovní síly pro zemědělství mají dost – je to jejich (asi jediná) komparativní výhoda. Nepotřebovali by almužny a byli by soběstační a užiteční. A my bychom měli levnější jídlo.

Otázka zní, co by pak dělala globální byrokratická smetánka?

Reference
2010 Annual Letter from Bill Gates: Rich Countries' Aid Generosity
Dambisa Moyo. Foreign Aid is Hurting Africa, Wall Street Journal
Development aid at its highest level ever in 2008, OECD.org
Campaigners urge transparency on climate aid, Reuters 28. duben 2010
Raghuram G. Rajan and Arvind Subramanian. Aid, Dutch Disease, and Manufacturing Growth (forthcoming in the Journal of Development)
Hussein Haen.Agricultural protectionism in the European Union, 14. květen 2001
Stefan Tangermann. Farming support: the truth behind the numbers, OECD květen 2004
W.S.Mead. Bureaucrats Swindle Greens In Cancun, The American Interest 12. prosince 2010
Millenium Development Goals a závazek OSN z roku 1970

www.klimaskeptik.cz

Převzato z Kremlik.blog.idnes.cz se souhlasem autora.