Národ a vlast je pro většinu českých žurnalistů velmi nebezpečná veteš. Extremisté, neonacisté, paleofašisté, rasisté a šovinisté
Tuhle mě znenadání oslovil z banneru na jedné české internetové stránce Ralph Waldo Emerson: „Demokracie je vláda tyranů, korigovaná novináři.“ Ovšem „oslovil“ asi není ten pravý výraz. Spíše zaskočil - tím svým přáním coby otcem nebezpečné myšlenky… Vždyť ve zdejších médiích – a bohužel i všude jinde ve světě – to přece už dávno neplatí. A beztak je otázkou, zda kdy platilo. A stejně pošetilá a nebezpečná je ona sugesce, že „novináři jsou hlídacími psy demokracie.“
Vždyť přece čeští novináři jsou už předlouho povýtce jen kvazisanitárními hyenami demokracie a jejími agilními hrobaříky zároveň. Kvazisanitární proto, že se na rozdíl od příslovečných hyen vrhají začasté i na zdravé kusy, a jako by to samotné nestačilo, se zvráceným apetytem se navíc každodenně zahryzávají do naší vlasti a do našeho národa.
A hrobaříci proto, že každý scestný argument a každá relativizace základních premis demokracie jsou jim dobré ve chvíli, kdy je zase přemůže to patologické nutkání přispěchat na pomoc onomu neblahému dnešnímu trendu, kterým je snaha o definitivní zničení naší suverenity a mravní a faktické rozložení našeho národa vůbec. A to ani nehovořím o tom, jak pořád hledají nějaké ty hroby…
Láska k vlasti a hrdost na vlastní národ a na jeho dějiny je v očích těchhle okázalých kosmopolitů a multikulturalistů nakažlivou deviací a dělají vše proto, aby to za čas byl třeba i kriminální čin. Proto je všechny tak rozlítil Manifest D.O.S.T., který se objevil v době, kdy si mysleli, že „už je dobojováno“. Soudím, že je tenkrát ze všeho nejvíce rozběsnil tento bod: „Uznávám hodnotu národa a vlasti jako konstitutivní prvek utváření lidské osobnosti a odmítám se rozplynout v tavicím kotlíku vykořeněného kosmopolitismu.“
Národ a vlast je zkrátka pro většinu českých žurnalistů velmi nebezpečná veteš. Trpí totiž chorobou, kterou úctyhodný anglický filosof Roger Scruton nazval před pár lety velmi trefně - oikofobií. Strachem z vlastního domova. A tak jakmile jen zavětří ve vzduchu slovo vlast nebo národ, či dokonce je zaslechnou, ihned sahají po zbrani…
Například Josef Chuchma napsal v Mladé frontě (11/9) po jedné z letošních demonstrací Akce D.O.S.T. na obranu tradičních hodnot, kterou jako obvykle podpořilo přes dvacet rozmanitých sdružení a politických stran, mimo jiné toto: „Nitky vztahů a sympatií tak naznačují, že tady se do jednoho argumentačního řečiště slévají siláci či demagogové různé ražby a různého vlivu, jejichž součet není ani společensky bezvýznamný, ani přiliš povzbudivý.“
Jsem moc rád, že i redaktor Chuchma už musel přiznat, že náš součet není společensky bezvýznamný. A ještě raději jsem, že to pro pana Chuchmu a jemu podobné oikofoby není příliš povzbudivé. Mě to naopak velmi povzbuzuje a tím spíše věřím, že naše práce má smysl, přestože nám novináři uštědřují všemožné hanlivé a zavádějící nálepky – extremisté, neonacisté, paleofašisté, rasisté, šovinisté… Rozum jim už nejspíš zcela zatemnila ta jejich choroba.
Taková Lucie Jarkovská v článku „Vymítání ďábla“ (Respekt 43/10) už dokonce není jen nepovzbuzena, ta už v souvislosti s (dle jejích slov „nacionalistickou“) Akcí D.O.S.T. rovnou apeluje na čtenáře, aby dekódoval náš jazyk, protože: „Tradice… je idealizovaná představa o minulosti, která je účelově využívána k posilování autoritářských přístupů...“
To byly ovšem jen dva namátkou vybrané příklady té obludné choroby. Je proto nejvyšší čas začít s léčbou. Takže, pro začátek, vy postižení, spolkněte ve svém zájmu aspoň tuhle pilulku: My nejsme ani siláci a demagogové různé ražby a různého vlivu. A už vůbec nejsme extremisté, neonacisté, paleofašisté, rasisté, šovinisté, autoritáři či jakou nálepku pro nás ještě chystáte. My jsme jen obyčejní vlastenci. My jsme národ. A vy jste jeho škůdci. A nemyslete si, to vaše chování není ničím novým. Museli jsme proti vám bojovat doslova od nepaměti a budeme proti vám bojovat pořád, dokud nám síly budou stačit.
Manifest D.O.S.T., který tolik rozkatil kosmopolity, byl zveřejněn před třemi roky a shodou okolností 160 let předtím, v roce 1847, dokončil František Cyril Kampelík svou „Obranu českého jazyka proti utrhačům a odpůrcům“. V kapitole „Chvástavý kosmopolitismus je podvod a klam“ mimo jiné uvedl: „Kdo jen něco o tom přemýšleti bude, snadno pozná, že každý kosmopolita buďto na duchu slabochem aneb nečitelným sobíkem jest, jenž takovými frasemi ohlupuje a klame lidstvo, by jen sám žádných obětí přinésti nemusel. A právě kosmopolitismus, tato obluda příšerná, nejvíce mezi boháči rejdí… Kdo vám řekne, zavrhna vlast a vlastenectví: »já jsem kosmopolita« (svetoobčan), výslovně vám oznámil, že je zpozdilcem aneb ničemníkem.“
A tak budeme proti vám bojovat, zpozdilci, ničemníci a sobíci! Se stejným odhodláním, s jakým se do onoho nerovného boje s odpůrci a nepřáteli naší vlasti a našeho národa pouštěli čeští vlastenci v první polovině předminulého století. Je to naše povinost - vůči naší zemi a vůči českému národu. Poklonkovali jste kdysi snažně Berlínu, pak Moskvě, dnes samou láskou – k penězům a pochybné slávě - tajete před Bruselem, potažmo multikulturalismem a podobnými opravdovými deviacemi. Kdo bude vaším chlebodárcem příště? Rijád? Nebo Rávalpindí? Aspoň jsem tak nedávno usoudil z otázky, kterou položil Thilu Sarrazinovi vlivný redaktor Lidových novin Daniel Kaiser (27/11). Zeptal se ho totiž zcela vážně, co by vlastně bylo špatného na tom, kdyby v Německu bylo více muslimů než Němců…
Přesně takové „novináře“ měl nejspíše na mysli Hilaire Belloc, když v roce 1917 v útlém spisku „Svobodný tisk – esej o manipulování zprávami a míněním a jak tomu čelit“ napsal v samém závěru: „Ti, kteří se s chutí zaprodají nebo nechají zastrašit, zpravidla nezískávají ani to prchavé zabezpečení, kvůli kterému zradili své kolegy.“
Zatímco o odstavec výše povzbudil Belloc k odvaze ty, kdož odmítají psát proti zájmům své vlasti: „Nikdo, kdo zná pravdu a má tu moc ji hlásat, nemůže ji bez hanby dlouho skrývat ani ze strachu, natož z malomyslnosti. Duše si žádá, aby pravda byla vyřčena navzdory všem překážkám…“ Snad se ještě tací novináři v Čechách, na Moravě a ve Slezsku najdou...
Ladislav Bátora, předseda Akce D.O.S.T.