Z dvacetiletého vývoje po "Sametové revoluci" je čím dál zřejmější, že zápas o charakter naší společnosti a její další směřování je stále urputnější. Je méně či více maskován vznešenými proklamacemi, morálními rozhořčeními, popřípadě "spravedlivým" bojem za jinou - lepší společnost. Tyto mimikry na oklamání veřejnosti mají však své trhliny. Nelze si totiž nepovšimnout, že kdykoliv něco zaskřípe, máme tu další pokus o destabilizaci hospodářských a politických poměrů u nás.
Je až s podivem, jak jsou tito chroničtí rozvraceči málo vynalézaví, jak se vytrvale drží stejného scénáře, jak nejsou schopni neopakovat přežilé fráze (viz. „přijdu jako občan“, "bude slyšet hlas lidu" ...) nebo neotřele pojmenovat své nově vzniklé účelové iniciativy či petice. Takže jakmile Marek Jedlička přišel s iniciativou "Změň politiku" a Jaroslav Kuchař zase s výzvou "Vyměňte politiky", bylo jasné, že budeme svědky dalšího kola destabilizace.
A opravdu, jak se ostatně dalo čekat, nastoupila "veřejnoprávní" televize, tentokrát s neuvěřitelnou razancí. Začala rozdmýchávat " blbou náladu" a pásla se na nespokojenosti lidí, jejích nejistotě a obavách z poklesu životní úrovně. Logickým důsledkem pak byla její vydatná informační pomoc při organizaci odborové stávky.
To by bylo, aby se vláda nezatřásla ve svých základech!
Za to, že k tomu nedošlo, opravdu, ale opravdu televize nemůže.
Potom, co se to tak nějak nepovedlo se stávkou, a také TOP 09 přišla o vládu nad Prahou, kterou měla již téměř jistou, bylo třeba znovu dostat lidi do ulic, a tentokrát v daleko bojovnější náladě. K nevybíravému boji zatroubil, stejně jak kdysi, Jan Kraus - jeden z hlavních aktérů televizní revoluce před deseti lety. V jeho zábavném pořadu vzal humor za své, když nazval utvořenou koalici v Praze "sviňárnou", aktéry "prasaty" a hrozil defenestrací - tedy násilím. Nějaké to krveprolití by asi nevadilo, spíš naopak.
"Zrada na voličích", jak bylo nazváno zákonné právo na vytváření koalic, musí přece lidi naštvat. Přesto, asi pro jistotu, bylo v televizních zprávách téměř každou hodinu uváděno, kolik lidí je nespokojeno, kdo všechno je odhodlán dát svému spravedlivému rozhořčení průchod, kdy a kam je třeba přijít. A pak byl celý ten kravál, sprosťárny a násilnosti uváděn v přímém přenosu, a nejen televizí.
Samozřejmě, že zdání oprávněnosti svatého rozvášnění ulice podpořil i exprezident Havel - zase stejně jako už u vzpomínané rebelie před 10 lety. O ni však již mnozí z nás víme, že ve skutečnosti nešlo o ušlechtilý boj za svobodu slova, jak bylo proklamováno, ale o pokus o politický zvrat.
Tentokrát se zdá, že pražská koalice ODS-ČSSD svou pozici ustála, stejně tak,zatím,i vláda. Možná, že i proto, že se slibovaná defenestrace nekonala a netekla krev. Pardon, tekla, jedna rozvášněná bojovnice si neopatrně pořezala ruku o rozbité sklo, jak nám soucitně sdělila média.
Bude pokračování?
Ovšemže bude, tím si může být jista i revoltující žena na radnici, která chtěla po televizním reportérovi, aby jí sdělil, kdy dojde k dalšímu šturmování do boje.
A dojde k tomu velmi brzo. Lidi je přece třeba udržet ve stavu naštvanosti, a proto kout železo dokud je žhavé.
A vida, ještě jsem nedopsala svůj článek a už se přímo pálí na pozice ODS ve vládě. Podezření ze zajišťování černého fondu pro financování politické strany se již jednou osvědčilo a v podání současných zkušených novinářů může dokonat dílo zkázy. Pan Zaorálek ze sociálně demokratické strany, ostatně velmi nespokojené se svou opoziční rolí, je tím prvním, který v nočním televizním zpravodajství mluví o možnosti nevyslovení důvěry vládě.
Že by si nebyl vědom, že i sociální demokracii zvoní hrana?
Podle opakujících se scénářů by byla "na pořadu dne" další úřednická či odborná vláda, jmenovaná - tedy nikým nevolená, a tím i jakoby "nepolitická". A možná i na věky, pokud by byl rozvrat velkých politických stran dostatečně hluboký. Havlův sen nepolitické politiky by tak byl naplněn a zároveň by byly uspokojeny i ambice samozvané "elity" národa, která se cítí být oprávněna nám vládnout, aniž by musela brát ohled na principy demokracie, zákon, hospodářskou situaci a naše národní zájmy.