Jak nedávno upozornil server iHned.cz, Evropská komise zažalovala Českou republiku za to, že jsme nezačlenili do našeho právního řádu směrnici 2003/41 o dohledu nad institucemi zaměstnaneckého penzijního pojištění (které v ČR neexistují). Evropský soudní dvůr dal komisi za pravdu a Česká republika teď musí začít regulovat instituce, které neexistují. A zaplatit náklady soudního řízení.

Penzijní systém můžeme mít, jaký chceme

Česká republika nemá a nechce mít penzijní systém založený na zaměstnaneckých fondech. Máme státní sociální pojištění a slevy na dani pro lidi, kteří mají penzijní připojištění u normálních penzijních fondů. Do nich mohou lidem přispívat i jejich zaměstnavatelé.

Protože nemáme penzijní systém postavený na zaměstnaneckém penzijním spoření, nezačlenili jsme do našeho právního řádu ani evropskou směrnici pro regulaci zaměstnaneckých penzijních fondů. A to byla chyba. Evropská komise na ČR podala žalobu k Evropskému soudnímu dvoru pro neplnění směrnic.

Česká republika se bránila s poukazem na to, že podle (bývalého) čl. 137, odst. 4 Smlouvy o ES (dnes čl. 153, odst. 4 Smlouvy o fungování EU) se předpisy EU v sociální oblasti „nedotýkají práva členských států vymezovat základní zásady svého systému sociálního zabezpečení a nesmějí významně ovlivňovat finanční rovnováhu tohoto systému“. Jinými slovy, nechceme-li mít zaměstnanecký pilíř penzijního systému, nemusíme ho zavádět.

To Evropský soudní dvůr sice uznal, přesto dal Evropské komisi ve svém rozsudku za pravdu. Česká republika musí uhradit náklady soudního řízení a naši poslanci musí v parlamentu jak šašci odhlasovat směrnici, kterou nepotřebujeme.

Citujme z rozsudku:

„To, že některá činnost upravená směrnicí v určitém členském státě neexistuje, nemůže zprostit tento stát jeho povinnosti přijmout právní nebo správní předpisy k zajištění řádného provedení všech ustanovení této směrnice.“

„Ačkoliv podle použitelné vnitrostátní úpravy nelze na území tohoto členského státu vzhledem k neexistenci druhého pilíře legálně založit instituci zaměstnaneckého penzijního pojištění, má uvedený členský stát povinnost plně provést ustanovení směrnice tím, že ve svém vnitrostátním právním řádu přijme právní a správní předpisy k tomuto účelu nezbytné a uvede je v účinnost.“

Právo naruby

Co pro nás z rozsudku plyne? Česká republika bude muset zřídit instituce pro dohled nad zaměstnaneckými fondy, které neexistují. V těchto dozorových institucích budou muset být zaměstnáni úředníci, kteří budou dohlížet na neexistující zaměstnanecké fondy a vymáhat z nich výroční bilance a zakládat je do šanonů a posílat do Bruselu. Budeme muset zřídit rejstřík zaměstnaneckých fondů, které neexistují a státní inspektoři budou muset do neexistujících fondů pravidelně docházet na finanční kontroly a kontrolovat, zda nevložené peníze neexistujících klientů správně investují do bezpečných eurodluhopisů.

Uvedený rozsudek ukazuje ad absurdum pomýlenost právního pozitivismu. Vypadá to, že soudci Evropského soudního dvora nejsou lidé, jsou to patrně Bruselem naprogramované stroje s lidskou tváří, které jen porovnávají svatá slova napsaná komisí do směrnic s tím, co jsme odhlasovali v našem parlamentu.

Evropská unie nám vzkazuje v podstatě toto: Nevadí nám, že nemáte zaměstnanecké fondy. Jen chceme, abyste přesně přepsali naši směrnici a odhlasovali ji „svobodně“ a „demokraticky“ v parlamentu. Cílem rozsudku bylo ukázat, kdo je tady pánem, a kdo je šaškem hrajícím si v národním parlamentu na suverenitu.

Převzato z autorova blogu

Autor je předsedou Strany svobodných občanů