Eurohujer Stalking. Aneb eurohujerům často chybí základní vzdělání
Chodíte na jediný proevropsky orientovaný server už pár let, vlastně od jeho začátku. Tu a tam komentář (máte-li k věci co dodat), tu a tam článek. Současně s vámi a mnohem častěji než vy se na tom samém místě tuží také on – školní exemplář eurohujera, jen chytit a vystavit v zoo. Není sám, ale na rozdíl od ostatních se snaží působit seriózně. Bohužel už jeho pravopis neklamně signalizuje, že ho trápí stejný problém, jako všechny ostatní zde se projevující prounijní aktivisty – totiž příliš častá absence při školní výuce na prvním stupni. Ale jako člověk od fochu víte, že ještě nemusí být vše ztraceno, že při troše snahy...
A tak mu trpělivě vysvětlujete jednoduchoučký algoritmus pro psaní i/y, taktně naznačujete, že výraz „bůch“ by se mohl stát přitěžující okolností u posledního soudu, že v angličtině se slova jinak píší a jinak vyslovují, takže užívání tvaru „buš“ by taky mohlo skončit diplomatickým konfliktem s jistou supervelmocí.
Ale všechno marné, za své úsilí nejenže se vděku nedočkáte, ale ještě se vše obrátí proti vám, výtečník začne být vysloveně nezpůsobný. Tak když ho požádáte, aby nějak doložil nechutné sprostoty, které tu opakovaně šíří o prezidentu této země, řekne vám, že on svá tvrzení dokazovat nemusí, že to teda jako vůbec není jeho povinnost, že dokazovat JEHO tvrzení je naopak povinnost VAŠE jakožto jeho oponenta. On může lhát, pomlouvat, urážet dle libosti, důkazy pro JEHO tvrzení si, milý euroskeptiku, hledej TY. A když se nakonec provalí, že i některé statistiky, s nimiž tu tak rád hauzíruje jsou, mírně řečeno, pochybné, zapomenete na základní kantorskou ctnost, totiž trpělivost, a řeknete dost. Chcete to ovšem řešit nějak na úrovni slušných lidí, takže nabídnete něco jako džetlmenskou dohodu: nebudeme tu zabírat prostor neplodnými vzájemnými polemikami a útoky, příspěvkům toho druhého se prostě nebude věnovat žádná pozornost. A taky to z vaší strany důsledně dodržujete. Vše, co pochází od něj prostě přeskakujete, nečtete, ignorujete. A doufáte, že on dělá totéž.
A pak vám začnou jiní lidé říkat věci, nad nimiž začíná rozum stát. On nejenže nepřestal na vás reagovat, ale naopak se začal přímo přitírat. Nepomine snad jediný váš příspěveček, hned tam je, tahá vás za šos, vyskakuje, piští, vynucuje si pozornost na způsob malých fakanů. Zoufale se snaží vás vyprovokovat k nějaké reakci. Je to neuvěřitelné, ale on bez vás snad vůbec nemůže žít. Pokud ho opustíte, jeho svět se zhroutí... A je nad jeho možnosti pochopit, že to má marné, že vy na jeho občas vyloženě prasáckou úroveň nikdy nesestoupíte. Nikdy mu nedojde, že milujete polemiku, ale tak postaru, konzervativně, jako šerm. A že šermovat můžete mečem, šavlí, fleretem – ale nikdy vidlemi od hnoje.
A teď, když o tom přemýšlím, dochází mi, že oni se tak vlastně chovají všichni. A jak neuvěřitelně se tím odlišují od euroskeptiků, eurorealistů, obecně od slušných, proevropsky orientovaných lidí. Nebo snad někdo chodíte na nějaký ten jejich eurohujer.cz nebo vlastizradce.eu a chováte se tam tak uboze, jak se chovají oni zde? Otravujete, provokujete mimózními bláboly, urážíte? Já si teď s překvapením uvědomuju, že vlastně vůbec nevím, zda se oni na něco jako oficiální kolaborantský portál vůbec zmohli. Tak jsou mi lhostejní. Natož tam chodit, a to denně, snad každou hodinu, trávit tam tolik času a ještě ke všemu tak hloupě...
Co to je za lidi? A jak vůbec mohou žít v tak ponižující závislosti?
STALKING
Pojem „stalking“ se začal používat v devadesátých letech v USA a označoval způsob chování, kdy se pachatel zaměří na nějakého člověka, po němž potom slídí, pronásleduje ho, obtěžuje, hrozí mu, případně ho fyzicky napadá a ve vzácných případech dokonce usmrtí. Takovéto chování vyvolává u oběti pocit strachu.