Morální základy thatcherismu – tradicionalismus, vlastenectví a protestantská etika
Politika Margaret Thatcherové byla založena na jisté morální vizi uspořádání společnosti. Základním cílem pro ni nebylo samoúčelné získání moci a její udržení bez ohledu na samotný obsah prováděné politiky. Cílem bylo naopak získání moci a její udržení v zájmu prosazení velmi konkrétní a přesně definované politiky odvozené z morální vize uspořádání britské společnosti. O její správnosti byla britská premiérka velmi silně přesvědčena a nehodlala při jejím prosazování dělat kompromisy.
Standardní britská definice morálky je vyjádřena v knize Encyklopedia Britannica, kde se říká: „Morálka je standard lidského chování podmíněný buď subjektivně, nebo objektivně a založený na tom, co je považováno za eticky správné a špatné.“ V politice jde potom o správu veřejných záležitostí dle jistých pravidel. Politika se proto v zásadě nemůže realizovat bez stanovení pravidel správného a nesprávného chování.
Thatcheristická morální vize je směsí tradicionalismu, vlastenectví a protestantské etiky. Základním východiskem je role jednotlivce ve společnosti. Ta je v thatcheristickém pojetí spojena se třemi základními kategoriemi – svobodou, odpovědností a příležitostí. Svoboda jednotlivce je dle tohoto pojetí uskutečnitelná pouze za předpokladu odpovědného chování jednotlivců vůči sobě navzájem a také vůči státu. Thatcheristé věří v přirozené právo každého jednotlivce využívat své schopnosti a iniciativu ke zlepšení vlastního života. Odpovědnost je potom chápána nikoliv jako povinnost vůči státu, ale spíše jako určitá sebekontrola v jednání jednotlivců. Za odpovědnost je považováno takové chování, které je v souladu s tím, co se osvědčilo v minulosti. Odtud pramení úcta thatcherismu k tradici.
Rodina je druhou důležitou hodnotou v britské konzervativní morálce.
Zde se samozřejmě nejedná o britskou zvláštnost nebo vynález. Role rodiny je všude v Evropě a také v dalších částech světa společným dědictvím křesťanské civilizace. Rodina je v britské tradici z náboženského i politického hlediska ideálním nástrojem pro organizaci osobního života jednotlivců. Přestože existuje jistá míra tolerance k dalším možným formám lidského soužití, je rodina považována za jedinou morálně správnou formu. Rodina a její fungování je čistě osobní a soukromou záležitostí jejích členů. Zasahovat do autonomie rodiny je vláda oprávněna pouze v případě, kdy jsou ohrožena práva některého z jejích členů.
Stát a národ jsou třetí důležitou hodnotou britské konzervativní morálky. V Británii jsou pojmy „state“ a „nation“ v podstatě synonymy, přestože Británii dnes tvoří čtyři národy v evropském smyslu – Angličané, Velšané, Skotové a Severní Irové. Všichni se však považují za příslušníky britského politického národa, který je spojen do jednoho celku nikoliv etnicky nebo jazykově, ale institucemi britského parlamentu, britské koruny a britské vlády. Autorita těchto institucí je velmi vysoká. Je tomu tak mimo jiné proto, že se v moderních dějinách nikdy nesnažily omezovat svobodu a lidská práva Britů. Hlavním úkolem britského státu je garantovat dodržování pravidel „fair play“. Zde mám na mysli pravidla chování mezi lidmi v Británii. Jsou tvořena třemi komponenty. Prvním komponentem je trh jako hlavní regulátor ekonomických vztahů. Druhým komponentem je vláda práva jako hlavního regulátoru sociálních vztahů. Konečně třetím komponentem je spoléhání se na tradici. Tento přístup se úspěšně prosazuje ve všech sférách britského veřejného života. Svár tradiční konzervativní morálky s morálkou socialistickou se prolíná politickými a hospodářskými dějinami Británie po celé 20. století. Thatcheristé přitom dávají hospodářský úpadek Británie po II. světové válce do přímé souvislosti s uplatňováním antiliberální hospodářské politiky, pro kterou je hlavním cílem odstraňování příjmové diferenciace mezi lidmi.
Thatcheristé nepovažují příjmovou nerovnost mezi lidmi za něco špatného. Příjmová nerovnost je logickým důsledkem reálného uplatnění svobody jednotlivce. Úspěch jednotlivce, zisk a bohatství nejsou ničím nemorálním. Z toho rovněž plyne, že všechny legální aktivity vedoucí k zisku jsou z mravního hlediska oprávněné, a dokonce hodné úcty. Tato skutečnost je důsledkem silného vlivu protestantismu v Británii. Součástí konzervativní tradice je podpora podnikavosti a osobní odpovědnosti. Právě proto Británie málokdy pochybovala o užitečnosti tržního hospodářství a svobodného obchodu. Britské vlády jakékoliv politické orientace s těmito koncepty v zásadě vždy souhlasí a uplatňují je ve vlastní hospodářské politice. Británie je v důsledku této skutečnosti společně s USA největším propagátorem protržní hospodářské politiky a svobodného obchodu na světě.
Z knihy Hynek Fajmon a Roman Joch: Margaret Thatcherová a Ronald Reagan, Praha 2010