Margaret Thatcherová: Pravicový obrat v hospodářské politice
Přínos Margaret Thatcherové v oblasti hospodářské politiky lze nejlépe dokumentovat na osudu dnes celosvětově rozšířeného a používaného pojmu – privatizace. Do konce 70. let minulého století se jednalo o pojem veřejně naprosto neznámý a nepoužívaný. To ostatně odpovídalo reálnému stavu západních společností. Ještě v 70. letech se totiž i na Západě využívalo institutu znárodňování. Jednalo se sice o vyvlastnění za náhradu, ale i tak to byl proces ve své podstatě opačný privatizaci. O té naopak v 70. letech uvažovala pouze malá skupina akademických ekonomů na několika univerzitách, především amerických. V 70. letech byl zkrátka na Západě v plné síle stát blahobytu a tzv. smíšená ekonomika. O tržním hospodářství a privatizaci se nemluvilo.
První signály blížících se změn paradigmatu hospodářské politiky začaly přicházet ve druhé polovině 70. let. Celé hospodaření Západu bylo tehdy vystaveno vážné zkoušce způsobené ropnou krizí. Některé menší země, jako například Nový Zéland, Izrael a Chile, začaly experimentovat ve své hospodářské politice s doporučením monetaristů a přestaly naslouchat keynesiánským ekonomům. Zkušenosti z těchto experimentů byly vesměs pozitivní a to bylo základním předpokladem pro rozšíření nové hospodářské politiky i do větších západních států.
První velkou ekonomikou Západu, která opustila keynesiánskou ekonomickou ortodoxii, byla Británie. Stalo se tak krátce po nástupu Margaret Thatcherové do funkce premiérky. Pozoruhodné bylo, že se k tomuto kroku novopečená premiérka odhodlala velmi rychle. Razance změn mnohé překvapila zvláště z toho důvodu, že ve svém volebním programu z roku 1979 Konzervativní strana o tak velkých změnách nehovořila. O to více je však začala provádět. V první fázi se změny dotkly rozpočtového hospodaření Británie, kde došlo k rychlému snižování veřejných výdajů a veřejného dluhu. Tyto kroky vyvolaly zděšení mezi desítkami předních britských ekonomů, kteří neváhali napsat premiérce otevřený dopis kritizující její hospodářskou politiku. Ani to ji ale od jejích záměrů neodradilo. Naopak. Pořádek v rozpočtovém hospodaření byl pouze začátkem.
Druhým krokem se stala privatizace státního sektoru v britském hospodářství. Tento proces byl v několika menších případech vyzkoušen již v prvním volebním období vlády Margaret Thatcherové. Výsledky byly povzbudivé a odpor zájmových skupin menších než thatcheristé předpokládali. Na základě těchto skutečností se privatizace stala jedním z pilířů volebního programu Konzervativní strany v roce 1983. Tento rok přinesl Margaret Thatcherové druhé volební vítězství a možnost realizovat program privatizace. Premiérka se chopila příležitosti velmi energicky a do konce svého mandátu v roce 1990 zprivatizovala desítky velkých britských podniků, například společnosti British Steel, British Airways a British Telecom.
Program privatizace přinesl Británii ekonomický úspěch. Vládě se díky příjmům z privatizace podařilo zlikvidovat veřejný dluh a nově zprivatizované společnosti si na trzích vedly lépe než v době, kdy je vlastnil stát. I přes tyto pozitivní výsledky se privatizace setkala s poměrně masivním odporem zájmových skupin a opozice. Do povědomí i naší veřejnosti vstoupila více než rok trvající stávka horníků, vedená fanatickým komunistickým odborářem Arturem Scargillem. Jeho cílem bylo vyvolat prostřednictvím stávky politickou krizi a donutit premiérku k demisi. O širších souvislostech a mezinárodní podpoře této akce ze strany komunistického světa nemá smysl dlouze psát. Většina občanů ČR si dodnes pamatuje na demagogickou propagandu na podporu „nebohých horníků“. Bylo to stejné jako se ženami z Grenham Common, které zmanipulované komunistickými agitátory protestovaly proti rozmístění amerických raket v Británii.
Zuřivý odpor levicového a zvláště komunistického světa proti všem aspektům politiky Margaret Thatcherové je důkazem, že ohrožova la samu podstatu jejich záměrů. Přispěla tak nemalou měrou k definitivnímu pádu komunistického systému a rozšíření prostoru svobody a demokracie.
Z knihy Hynek Fajmon a Roman Joch: Margaret Thatcherová a Ronald Reagan, Praha 2010