Víte, kdy k Vám do firmy může vstoupit policie České republiky? Víte, na co má právo a co musíte strpět a v jakých případech? A víte, že to všechno není nic oproti pravomocím inspektorů Evropské komise?
Inspektoři Evropské komise mají vůči ryze soukromým podnikům a jejich představitelům nesrovnatelně větší práva, než jakékoli státní orgány České republiky. Prohlídka Vašich prostor, prohlídka osobních věcí, Vašich mobilních telefonů, emailových schránek a počítačů, k tomu všemu potřebuje Policie České republiky předchozí souhlas soudu a musí to být vážné podezření z účasti na trestném činu. Nařídit takovou prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Není to jen tak a i policie si už dnes dává veliký pozor, aby se nedostala do problémů. Nic z toho nepotřebují inspektoři Evropské komise.
„Pokud jde o elektronické dokumenty, právo na neomezený přístup do prostor společnosti a na pořizování kopií dokumentů souvisejících s podnikáním znamená, že inspektorům je třeba poskytnout hesla k zabezpečené elektronické poště.“ To je jen jedna z pasáží zprávy Evropské komise, kterou vydala proto, že podezřívá z „odmítnutí spolupráce“ firmy EPH a J&T Investment Advisors, kam se vydali její inspektoři na kontrolu. Za takové jednání dokonce hrozí soukromým společnostem pokuta ve výši až 1% z celkového obratu a to ve prospěch poklady Evropské komise. Komise tvrdí, že pracovníci EPH a J&T Investment Advisors nezablokovali účet elektronické pošty, neotevřeli zabezpečené (!) e-maily a přesměrovali příchozí elektronickou poštu. Učinili tak proto, že po dobu té akce neměli přístup do svých kanceláří a nemohli pracovat.
Rád bych v této souvislosti připomněl, že v případě 27 eurokomisařů v Evropské komisi se jedná o lidi, kteří nebyli zvoleni, ale jmenováni. Jejich vlastní účetnictví nechválil Evropský účetní dvůr již pošestnácté v řadě. Nepodléhají právu České republiky a do soukromých firem smí přijít bez ohlášení a bez vědomí úřadů České republiky kdykoli, kdy si zamanou. Nemohu si pomoct, ale jakékoli posilování takto absurdních práv z rukou České republiky, jejích občanů a úřadů někam do Bruselu, považuji za potupné. Ano, nejedná se o nadvládu za pomoci hrozby silou armády, jako tomu bylo v době Mnichovské dohody. Nejedná se ani o odevzdání části území našeho státu, ale o to je současný stav horší. Jedná se totiž o dobrovolné odevzdání se v oblasti hospodářské, daňové, finanční, právní, sociální, kulturní… a v plánu je i měnové. Pro fašismus je charakteristické (postačí wiki), že...
nadřazuje zájmy celku nad zájmy jednotlivce, usiluje o totalitní stát (nikoliv však ve všech svých formách), proklamuje snahu o udržení disciplíny a plynulého chodu státu, vše je podřízeno jedinému zájmu: stát musí fungovat „jako hodinky“ (cit. Mussolini), k potlačení opozice využívá násilí a moderní metody propagandy a cenzury, zavádí přímou či nepřímou, zjevnou či skrytou státní kontrolu či ochranu veřejných forem soukromého vlastnictví (holdingů, akciovek a jiných korporací) a demagogicky zneužívá možnosti propagandy, manipuluje s fakty a idejemi a zvyšuje kontrolu médií.
Když se na tuto definici podíváte a srovnáte s tím, co a jakým způsobem provádí Evropská komise a jaká práva bez odpovědnosti má, pak kromě otevřeného násilí proti opozici je tato definice naplněna až po okraj.
Není to tak dávno, kdy kritici Evropské unie nedostávali prostor v médiích, kdy na lidi, poukazující na zadlužování, na ryzí socialistické metody a na nesmyslné přerozdělování v nesourodé soustavě členských států, byli považováni za blázny. Byly doby, kdy kritika na téma společné měny byla považována za kacířství a tmářství. Dnes jsou tato témata, pod vlivem tvrdé unijní reality, stejně otevřená, jako každá jiná. Proto dnes zajdu na adresu Evropské komise ještě dál, než kdy před tím.
Dnes budu možná i já pro mnohé za kacíře a tmáře, ale je opět jen otázkou času, kdy se tento můj názor stane běžnou součástí stran komentářů v médiích: Tvrdím totiž, že praktiky Evropské komise se blíží praktikám fašistickým. V každém případě pak jsou na hony vzdálené od svobody jednotlivce, kterou já osobně považuji za hodnotu nejvyšší.