Zatímco Evropské státy jsou absolutně otevřené islámu a přijímanou legislativou umožňují realizovat na evropském kontinentu zvyky muslimů s odůvodněním, že na svou víru mají přece právo kdekoli, prohlašují muslimy respektovaní představitelé islámu Vánoce za v rozporu s Koránem a tedy zakázané. „Arabové a muslimové nesmějí nadále povolovat slavení Vánoc,“ hlásal v roce 2009 třiaosmdesátiletý Šajch Jusúf al-Karadáví ve své fatvě. Jistě, politicky korektní ho prostě označí za extrémistu a mají pocit, že tím vyřešili jeho proslov a poselství k naslouchajícím muslimům. Jenže ono to není tak jednoduché.  Šajch Jusúf al-Karadáví odešel z Egypta a žije v Kataru, který mu prý umožňuje hlásat, podle svých slov, „opravdový islám“. Vede tam islámské výzkumné centrum. V Egyptě ho stále považují za nejrespektovanější „šedou eminenci“ islámského světa, která má větší vliv na lidi než většina oficiálních zástupců islámu. Pravdou také je, že výše uvedená slova nevyslovil nikdo menší, než původce odsouzení dánských karikatur Mohameda s následnou výzvou k bojkotu Dánska. Jaké to mělo tehdy pro svobodomyslné Dány důsledky si můžete připomenout například zde. Zemřelo tam tehdy přes sto lidí a nepokoje v různých formách trvají dodnes. Ano, mohlo by mi to být jedno. Jenže není. Nebo si snad někdo vzpomínáte, že by představitelé západní civilizace vyzývali k zákazu svátků muslimů?

Tvrdím, že skuteční muslimové Vánoce neslaví a pokud ano, mají ke skutečnému islámu asi tak daleko jako myš k realitě ve své touze po pohlazení od kočky. Poslední dobou se jich i u nás najde stále víc. Podle mě mají jen potřebu se odlišovat, neboť v předchozí části života nenašli dostatek zájmu od ostatních. Vánoce nejsou jejich svátkem a jak jest psáno, prorok Mohamed pravil: „Kdo napodobuje nemuslimy v jejich zvyklostech, stává se jedním z nich.“ Hodně lidí má bohužel stále pocit, že se jich to vlastně netýká. Jenže s takovým pocitem klidu žili lidé v minulosti vždy, než důsledky nějaké společenské pohromy dorazily až k jejich prahu. Přes veškeré pozitivistické politické proklamace je neoddiskutovatelným faktem, že integrací islámu do Evropy postupně omezujeme naše vlastní práva. Kvůli vznikajícím multukulturalistickým  zákonům ustupujeme islámským zvykům a jsme nuceni je nejen tolerovat, ale vycházet jim vstříc. V posledních letech jsou lidé v Evropě dokonce státními mocemi stíháni za to, že na adresu islámu a jeho nebezpečí říkají své myšlenky nahlas. Neochota lidí přijmout islám v Evropě je skutečná a ti, co o islámu politicky nekorektně informují veřejnost, a kteří nemají obavu říkat názor nahlas a jsou ochotni podstoupit i martýria z nařčení z xenofobie nebo rasismu, nejsou populisté a demagogové. Naopak. Demagogie provází slova a projevy těch, kteří z tepla a bezpečí politických kanceláří mají tu „odvahu“ tvrdit lidem do očí, že islám není hrozbou.

Do Evropy oslava Vánoc patří. A já bych si přál, aby je zde mohly v klidu a bezpečí slavit i děti mých prapravnoučat, ačkoli u toho už nebudu. Tak hezké Vánoce!