Pár zábavných vět z Havlova proslovu na Forum 2000, ve kterých implicitně a explicitně pojednává o smyslu existence, veřejném mínění mimozemšťanů a povaze vesmíru. Některé podlé mého názoru hraničí přímo s dadaismem

Není vyloučeno, že to všechno zde je jen proto, abychom se měli čemu divit. A že my tu jsme jen proto, aby se měl kdo divit. Proč je ale vůbec zapotřebí, aby se někdo něčemu divil? A jakou alternativu má bytí samo? Vždyť kdyby nic nebylo, nebylo by ani nikoho, kdo by to zpozoroval. A kdyby nebylo nikoho, kdo by to zpozoroval, je velkou otázkou, zda by vůbec bylo či mohlo být samo nebytí.

Pouhých několik set světelných let od naší Země se možná někdo na podobné planetě na nás dívá dokonalým dalekohledem. Co vidí? Vidí třicetiletou válku. Už proto platí, že všechno tu stále je, že nic, co se stalo, se nemůže odestát a že každým svým slovem či pohybem děláme kosmos navždy jiným, než byl předtím.

zdroj: http://hn.ihned.cz/c1-46985900-krize-velmi-vychovne-znameni

Pan Havel je zřejmě v ráži, přímo srší kreativitou a překonává své bonmoty z let devadesátých, jako je:

„Naše země, pokud to chceme, nyní může permanentně vyzařovat lásku, pochopení, sílu ducha a ideí. Je to právě tento proud, který můžeme nabídnout, jako náš specifický příspěvek do mezinárodní politiky.“

nebo často připomínaný:

„Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární.“

http://srsen.wordpress.com

Vyzýváme Jiřího Pehe a Tomáše Halíka, aby vyplodili ještě rozumovatější existencialistický filozofický traktát, který bude imanentní  vitální emancipační, avšak ne substituční emanací kamene mudrců.