Antidiskriminační zákon z nás dělá zločince
Poslanecká sněmovna v těchto dnech hlasuje o vetu Senátu s cílem definitivně schválit "antidiskriminační zákon". Antidiskriminační zákon ve skutečnosti udělá hříšníky z mnoha normálních lidí. Znamená průlom do našeho právního řádu. Tento zákon a) zakazuje diskriminaci v mnoha soukromoprávních vztazích, což je více než sporné, b) zavádí tzv. pozitivní diskriminaci, což není nic jiného než zavádění diskriminace tam, kde dnes není a c) zavádí v mnoha oblastech podivný princip presumpce viny místo normálního principu presumpce neviny.
Není sporu o tom, že každý občan by měl mít stejná práva bez ohledu na barvu kůže, pohlaví atd. Lidé by si měli být rovni před zákonem. Toto právo nám zajišťuje Ústava. Nový zákon je ale o něčem jiném. Zakazuje diskriminaci v soukromoprávních vztazích, např. v bydlení nebo při hledání práce. Inzerát "přijmu šatnářku" nebo "hledám spolubydlící" bude ilegální, protože byste tím diskriminovali muže. Bude se muset psát "přijmu šatnáře/šatnářku" – to se ještě dá splnit. Ale co když opravdu chcete pronajmout byt ženě, a ne muži? Co když nechcete pronajmout byt homosexuálovi nebo osobě HIV pozitivní? Zákon zakazuje diskriminovat nejen na základě sexuální orientace, ale i na základě "přítomnosti mikroorganismů a organismů v těle, jež způsobují chronickou nemoc". Pro úplnost: Již dnes zákon zakazuje diskriminaci v práci – nelze např. vyhodit z práce nebo povýšit někoho jen kvůli věku, musí se sdělit jiný důvod. Ani nový zákon nezakazuje diskriminaci všude. Např. inzeráty typu "hledám partnerku" budou stále legální. Zatím – řekl by skeptik.
Zákaz diskriminace v soukromoprávních vztazích je v rozporu s právem člověka na majetek, protože součástí přirozeného práva člověka na majetek je i právo nakládat s majetkem, zejména ho užívat, prodávat či pronajímat dle svého uvážení. A nikdo nemá a priori právo na podnájem v mém domě.
Věřím, že za zákonem stál dobrý úmysl. Není slušné, když někdo někoho odmítne zaměstnat jen proto, že uchazeč je černoch. Takové jednání se může uchazeče dotknout a způsobit mu křivdu. Takový morální poklesek si možná zaslouží morální odsudek, ale ne trest na základě zákona. Koneckonců, iracionální diskriminace již je trestána i bez zákona, a sice neviditelnou rukou trhu. Firma, která dává přednost horším zaměstnancům jen na základě barvy pleti, bude méně efektivní a brzy zkrachuje a nahradí ji firmy, které dávají přednost šikovnějším zaměstnancům bez ohledu na barvu pleti.
Zákon sice jednu diskriminaci zakazuje, ale jinou naopak legalizuje. Nově vás nejen firmy, ale i úřady budou moci nepřijmout např. jen na základě toho, že jste muž. To stejné se Vám může stát např. při zkouškách na státní školu, při konkurzu do veřejnoprávních médií atd. Zákon to nazývá "pozitivní opatření". Když takové "pozitivní opatření" úřad vyhlásí, může dostat přednost Rom, žena, muž, homosexuál, starý, mladý atd., i když vy budete ve všech ohledech lepší kandidát.
Pokud Vás podle nového zákona někdo zažaluje za diskriminaci, jste automaticky vinen, pokud neprokážete, že jste nediskriminoval. Tento princip presumpce viny je zvrácený právní princip, protože dokázat, že se něco nestalo, často ani nejde. Představme si, že by presumpce viny existovala např. u vraždy. Pošlapání práva je v případě presumpce viny u diskriminace stejné, jen trest je nižší.
Leckterý čtenář si možná pomyslí, že se svět zbláznil, že něco takového není možné. Je to ale tak – a ještě horší je, že si to naši poslanci nevymysleli, to by se dalo změnit např. po volbách. Tento zákon nám ukládá Evropská unie a pokud by nebyl schválen, hrozila by ze strany EU na Českou republiku žaloba a sankce. Otázkou je, co je horší.
Autor je výkonným ředitelem Centra pro ekonomiku a politiku
Laissez Faire, březen 2006