Irák 7 let po „osvobození“: Křesťané jsou hromadně zabíjeni a vyháněni. Děkují Americe za své vyhlazení
Tyto vánoce si křesťané v Iráku moc neužili. Poútoku na jeden bagdádský kostel 31. 10. 2010 zahynulo 52 lidí. K atentátu na kostel se přihlásila organizace Islámský stát v Iráku, která se hlásí k al-Kajdě a která vyhrožuje dalšími útoky proti „nevěřícím“. Podle OSN po tomto útoku uprchlo z Bagdádu, Mosulu a dalších měst do iráckého Kurdistánu tisíc křesťanských rodin, tedy na šest tisíc lidí.
Není to první útok od svržení Saddáma v r. 2003, který krutou diktaturou vynucoval náboženský smír. Za tu dobu již desítky tisíc křesťanů zahynuly násilnou smrtí a to jak při boji mezi Sunnity a Šíity, tak v důsledku přímých útoků na křesťany pod různými záminkami – ten říjnový měl údajně vynutit propuštění muslimů žijících mezi křesťany v Egyptě. Stále větší množství křesťanů se proto snaží s Iráku uprchnout do Sýrie, Jordánska a Libanonu. Ti nejšťastnější i do USA. Emigrovat však není lehké – musejí žádat o pas tam, kde mají trvalé bydliště, což znamená často tam, kde na ně útočí. Aislámští radikálové na webových stránkách hrozí dalšími útoky. Proto mnozí alespoň utíkají na sever do kurdských oblastí, kde je pro ně bezpečněji a odtamtud se snaží si pas zařídit.
Irák býval před válkou domovem 1,4 milionu křesťanů. Z odhadovaných 29 milionů Iráčanů je jich tam teď dle odhadu křesťanských vůdců již jen 400 až 600 tisíc. "Prožíváme podobný osud jako kdysi židé v Iráku. Postupně jsme vytlačováni z této země," řekl jeden z kněží Muchlis Kyriakos.
Nejhorší na tomhle všem je, že toto se děje 7 let poté, co byl Irák osvobozen od krutého diktátora Saddáma. Což o to, Saddám byl zřejmě arcilotr a škoda jeho sesazení nebylo. Zásah koalice, tj. hlavně americké armády sám o sobě neměl chybu. Když vezmete, že irácká armáda, podle levicových sýčků s velkýma očima údajně 3. (nebo dokonce 2.?) největší armáda světa, se nezmohla na jakýkoli podstatný odpor – jediné, co americké tanky dokázalo zbrzdit v postupu na Bagdád, byla nejprve písečná bouře a potom pomalejší jízda vlastních logistických jednotek, tak to byla velmi úspěšná demonstrace síly – což je přesně to, co je i pro ostatní muslimské vládce třeba.
To, co následovalo potom, bylo ovšem klasickou ukázkou pitomosti dnešního západního myšlení. V některých směrech to nevypadalo až tak špatně – obnova a zlepšení infrastruktury postoupila poměrně rychle, stejně jako byly obnovovány školy, těžba ropy a byly uspořádány demokratické volby. Z hlediska stanovených cílů a běžného uvažování západních politiků tedy bylo vlastně všechno na nejlepší cestě – a přes to se to nějak „zvrtlo“. Proč asi?
Důvod je, jak jsem naznačil v soudobém západním uvažování, které má kořeny v nepochopení faktů duchovní podstaty věcí. Jestliže i znovuzrozený křesťan J. W. Bush propadl naprostým duchovním bludům a na jejich základě stanovil politické cíle, tak to prostě nemohlo dobře dopadnout.
A zdá se, že J. W. B skutečně věřil tomu, že
1) Islám je úctyhodné a mírumilovné náboženství, jehož smysl pouze někteří fanatici unesli
2) To, co přineslo Západu prosperitu, byla demokracie.
3) Z bodu 2 lze navíc dovodit, že když někde uspořádáme volby, vznikne tam prosperita, svoboda, respekt k lidským právům atd.
Nemohu vyloučit, že bludů, kterým věřil, bylo více, ovšem tyto 3 úplně stačili, aby z nich vyplynula představa, že když svrhne Saddáma a uspořádá volby, nastartuje Irák správným směrem.
Chápu, že veřejně přiznat, že islám je krvavé náboženství, a to, co může muslimy udělat lepšími, není rozhodně demokracie a nastolit namísto demokracie prozápadního diktátora, který by byl Západem do značné míry ovlivnitelný, by chtělo více politické odvahy. Stejně tak jako uznat, že dnešní západní standardy lidských práv, které dělají problém při vynucování spravedlnosti i v západních státech, se v těchto barbarských společnostech použít nedají, chcete-li zůstat u moci – a tudíž přísně trestat vlastní vojáky za to, že si muslimy důvodně podezřelé z terorizmu trochu podali, aby z nich dostali nějaké informace, byla také pěkná pitomost.
Diktátor pod západním protektorátem by asi musel používat vůči lumpům i tvrdší postupy, načež by se různé humanrightistické smečky mohly ukřičet. Ovšem výsledkem by mohl být skutečný, nikoliv teoretický pokrok v otázce lidských práv. Například v tom, že by křesťané i jiní nevinní lidé nebyli hromadně zabíjeni a vyhánění ze svých domovů.
Zdroj CZ
zdroj AJ