Odpověď ROMANU JOCHOVI. Rád přijímám Tvou nabídku na tykání
Reakce na: http://joch.blog.idnes.cz/c/171364/Pripis-me-na-ten-seznam-Adame.html
Romane, rád přijímám Tvou nabídku na tykání, protože jsem si Tě vždy vážil a vážím jako předního českého konzervativního myslitele. Na tom nic nemění ani fakt, že mi píšeš vzkazy přes blog, když jsi mi totéž mohl říci do očí třeba v den, kdy jsme po „Hovorech na pravici“ seděli v hospodě a povídali si.
Máš pravdu. Tvou knihu jsem četl a musím uznat, že po Buchananově „Smrti západu“ byla druhou knihou, která mne velmi ovlivnila a přivedla k tématům, jež mne od té doby nepřestala zajímat. Za to Ti děkuji.
Nicméně u Tvé knihy a jejích tezí jsem nezůstal. A nevystačím si ani s pouhým černobílým viděním světa, kde demokraté hrají zlé a republikáni zase ty dobré a kde ze všech nejlepší jsou neokonzervativci. Ani – s ještě triviálnějším – rozdělením světa na hodné Američany a zlé Rusy.
To černobílé vidění Ti nevytýkám, vím, že je těžké psát nezávisle, když je potřeba zároveň získávat na provoz think-tanku americké peníze. To se potom černobílé vidění stane ještě zarputilejším.
Já ale nemusím shánět americké peníze a ani (slovy mého oblíbeného filmu „Děkujeme, že kouříte“) nemusím platit hypotéku, proto si mohu dovolit mluvit a psát otevřeněji.
A mohu si dovolit mluvit a psát i o takových věcech, které ti, kteří jsou závislí na penězích cizinců nebo mají hypotéku, raději označují za konspirační teorie, protože mají strach, že kdyby si byť jen připustili nějakou takovou myšlenku, jejich svět by se jim zbořil. Já si podobné procitnutí prožil, ale ještě dost mladý na to, abych našel sílu a odvahu se s tím poprat.
U Tebe, vzdělaného gentlemana, bych však spíše než onálepkování očekával alespoň elementární argumentaci, v čem jsou některé věci, kterým věřím, podle Tebe pomýlené.
Nicméně to nebylo obsahem Tvého dopisu. Tím je hlavně Tvá výtka ohledně mého článku „Věční petenti ve službách pana Vaňka“ a k němu připojeného seznamu pravdoláskařů.
Ne, nezbláznil jsem se. Ten seznam především sestavují pravdoláskaři sami, tím, jak překotně, organizovaně a s železnou pravidelností podepisují různé petice či otevřené dopisy a pak tyto své podpisy demonstrativně zasílají do médií, protože si tak rádi o sobě v novinách čtou.
Text jsem zároveň psal i s jistou dávkou ironie a překvapuje mne, že právě Ty, který píšeš (tedy vlastně psával jsi – až do doby, než jsi se stal premiérovým poradcem) často konfrontační a provokativní texty, toto nejsi schopen nahlédnout.
Nemohu také přijmout tvé strašení Ruskem, které patří do časů studené války (tím spíše, že oba víme, kdo bolševickou revoluci sponzoroval a kdo tedy sovětské Rusko vytvořil a kdo se pak také na konci osmdesátých let s ním zase pro změnu dohodl, že už této hry nechají).
Stejně tak nemohu přijmout Tvůj nekritický obdiv ke všemu americkému. Ano, dříve jsem také býval naivní. Ale už jsem se přejedl všemožných klišé o tom,kterak Američané několikrát zachraňovali Evropu (a proto jim cosi dlužíme). Oni ji zachraňovali, ale ještě dříve také nacistické i bolševické běsnění platili, pak tu Evropu také parcelovali, v jiných chvílích jen nečinně přihlíželi a zase v jiných – poměrně nedávných – ji humanitárně bombardovali.
Ačkoli se mne snažíš vykreslit jako anti-amerikanistu (a příznivce Putina), či minimálně tak nějak „otcovsky“ pokárat, abych k anti-amerikanismu nesklouzl, nejsem tak primitivní, abych si myslel, že Američané jsou hloupí bílí muži.
Na rozdíl od Tebe rozlišuji mezi obyčejnými americkými občany, kteří mi mohou být v mnohém blízcí a mají mé sympatie, a elitou, která jim vládne, která je zotročuje, která jejich zem ukradla a pošpinila. Spojené státy dnes nejsou státem hrdých Američanů fungujícím na odkazu otců zakladatelů, ale státem, který se dostal přesně tam, před čím otcové zakladatelé varovali – ovládla ho hrstka finančních elitářů, bankéřů, finančníků a globalistů. Proto už dále nemohu naivně mávat americkou vlajkou, protože ta v tuto chvíli nereprezentuje svobodný národ. Proamerickým budu zase až ve chvíli, kdy se běžným Američanům podaří tuto bestiální kliku elitářů svrhnout.
To, že se kriticky dívám na Spojené státy, přitom ze mne automaticky nečiní obdivovatele Ruska (i když přiznávám, že je Rusko dnešních dní mnohem svobodnější než USA). Putin pro mne není Führer (tedy ani ho jako Führera nevzývám, ani se ho jako Führera nebojím), avšak to, že Ty jsi schopen mezi tyto dvě postavy rovnítko bez uzardění dát, je minimálně zvláštní – byť to opět přičítám – ve světle Tvé vzdělanosti – spíše oné už zmíněné snaze zavděčit se americkým sponzorům (jinak si to totiž vysvětlit neumím).
Zda jsou na seznamu pro-američtí „anti-komunisté“, nevím. Vím, že tam jsou lidé, kteří dříve často byli v KSČ a fandili Rusku a nyní se pro změnu shlédli v jiném Velkém bratrovi na druhé straně Atlantiku. Vesměs tedy ti, kteří nevěří v český národ jako nezávislý a suverénní stát, ale ti, kteří by jej viděli rádi tu neb onde – ale vždy v područí nějakého silnějšího poručníka. Dnes – módně – poručníka amerického. Takový způsob já přijmout nechci.
Našel bych v seznamu i lidi, kteří aktivně pracují pro americkou vládu. A opět připomínám, že tato není vládou amerických občanů, ale skupinou loutek hájících zájmy nadnárodních elit, které Spojené státy „vytunelovaly“. Tedy nejde o spojence s USA, jak píšeš, ale o spojence s globalistickými elitáři, kteří touží zničit suvérenní národy – ten americký stejně jako ten český. S takovými nechci mít nic společného.
Proto si z Tvého strašení, že oslabuji naši proamerickou orientaci či napomáhám Rusku, nic nedělám.
Už proto, že absolutně nechápu, jak bych takovým seznamem mohl lidi na něm uvedené diskreditovat. Netuším, jakému speciálnímu zájmu může můj seznam sloužit, jak naznačuješ, ale zato tuším, jakému zájmu slouží ti, kteří (jistěže ne z vlastního přesvědčení, ale protože potřebují americké peníze) přirovnávají Putina k Hitlerovi.
Romane, právě proto, že jsem si vědom důležitosti hodnot jako je „pravda“ a „láska“, pečlivě zkoumám, kdo se těmito slovy ohání. A nevěřím každému, kdo se jimi zaklíná, nýbrž čekám na to, jaké tito zaklínači přinesou ovoce. Ďábel nepřichází jako čert s kopytem a rohy, ale jako světlonoš, anděl.
Kreslit za každým podpisem srdíčka tedy ještě neznamená, že mám srdce plné lásky k člověku – zvláště, jsem-li členem různých organizací, které člověka z principu považují za hrozbu a zhoubu a netají se plány na jeho co možná nejmasivnější eliminaci.
A tak budu raději nařčen z napomáhání linii Kremlu, než abych sloužil zájmům těch, kteří by z Washingtonu i Moskvy chtěli učinit pouhá správní střediska pouhých provincií jednoho globálního impéria, ve kterém se dosud velké národy (ruský, americký) stejně jako národy rozlohou malé (tedy i náš český) rozpustí jako v pověstném – a Tebou tak oblíbeném – tavicím tyglíku.
A co se týče Tvého přidání do seznamu? Protože nejsi ani politik, ani novinář (o které jsem seznam petentů rozšířil) a protože jsem Tě dosud pod žádnou pravdoláskařskou peticí nenašel, nepřidám Tě tam. Až nějaký takový blábol podepíšeš, pak tak učiním rád a s chutí.