Mýtus dobré vlády aneb Spojené státy pomáhají šířit despocii
Čínské zotavení z komunismu je jedním z nejvíce inspirujících příběhů v historii ekonomického vývoje. Katastrofálně chudá a trpící země se zmodernizovala během pouhých 15 let. Státní sféra se značně zmenšovala, jak soukromý sektor rostl a rostl. A to ne kvůli nějakému plánu. Byl to de facto výsledek nové tolerance svobodné ekonomické aktivity. Stát se stáhl do ochranného módu, aby si udržel svou moc, a nedělal nic k zastavení rozvoje volného podnikání. Výsledek byl velkolepý. Zapamatujte si tento důležitý fakt.
Čínské obnovení civilizované společnosti nepřišlo díky nějakému centrálnímu plánu, ale díky jeho absenci. Fakt, že stát neintervenoval, vedl k prosperitě. Znovu – nejednalo se o politiku, ústavu, či zákon, který by zapříčinil onu změnu. Nenastal žádný jasný přechod od komunistické vlády k minimálnímu státu. Protože stát opustil svá stanoviště na základě veřejné opozice a opovržení, společnost se mohla rozvinout. Avšak stát nikdy nevymizel. Plenění od něj pocházející se pouze stalo méně častým a méně předvídatelným. Kdyby historie nabrala lepší kurz, centrální stát by se kompletně rozpadl a právo by pokleslo na regionální úrovně. Avšak, ke smůle Číňanů, stát setrval ve své staré podobě, i přes neustálý růst soukromého sektoru. Stát je pořád zapojen v důležitých průmyslových odvětvích jako je ocelářství či energetika a také, samozřejmě, v bankovním sektoru.
Vláda se nikdy nestala dobrou (což je nemožnost). Byla a je špatná. V minulosti byla pouze méně špatná, protože činila méně. Avšak všechny státy čekají v pozadí na krizi. Zemětřesení na jihozápadě poskytlo skvělou výmluvu pro intervenci. Avšak nic, kromě války, není lepší omluvou státní expanze než ekonomická krize. Čínští představitelé tak mohou vsadit na podporu západních „expertů“, a celkově nechutná americká odpověď na vlastní ekonomický pokles poskytla světu příšerný vzor. Přemýšlejte o tom: komunistická strana Číny nyní cituje USA jako hlavní zdroj svého plánu na oloupení soukromého sektoru a podpoření vlastní moci na úkor celé země.
Prý maják svobody v jinak temném světě! Spojené státy spíše pomáhají zhasnout světla a podpořit vyčerpaný despotismus. To je zajisté jedna z největších ironií současného politického stavu. Místo toho, aby učil svět svobodě, světí nově zmocněný prezident Spojených států všemožné formy diktátorství.
Nemůže být žádných pochyb o tom, že výdaje čínského státu nijak nezlepší ekonomický růst. Místo toho odčerpají 586 miliard dolarů ze soukromého sektoru a alokují je na politické priority. Nikdy nezapomeňte na to, že vláda nemá žádné vlastní bohatství, které by mohla utratit. To musí vždy pocházet ze zdanění, peněžní inflace, či úvěrové expanze, která musí být později splacena. A rozhodnutí v rámci vládních výdajů jsou vždy neekonomické oproti tomu, jak by se při užívání svého bohatství rozhodla společnost. Jinými slovy, bohatství bude vyplýtváno.
Nepodpoří však utrácení investice? Může vytvořit lokální boomy, ty však budou pouze dočasné. To, že nové vládní utrácení zapříčiní odpověď v podobě utrácení investorů a spotřebitelů, je pouhým důkazem neekonomického užití vzácných zdrojů. Pokud jsou peníze použity k podpoře upadajících firem, jedná se o obzvláště špatný případ, protože jsou užity jako pokus k zakrytí tržní reality, což má asi takovou pravděpodobnost úspěchu, jako snaha potlačení gravitace pomocí házení věcí do vzduchu.
Podstata státu – a základ ospravedlnění jeho existence – je přesvědčení, že stojí mimo a nad společností, s účelem napravení selhání trhu a jednotlivců. Předpoklad nadřazenosti je nárokem státu, ať již se jedná o stát minimální nebo totalitní. Kdo má slovo v tom, kdy a kde má stát zasáhnout? Inu, přemýšlejte o tom. Pokud je stát přirozeně moudřejší a nadřazený společnosti, rozhodující o tom, co funguje a co nefunguje, je stát zároveň i v pozici rozhodnout, kdy má zasáhnout.
Žádná vláda není ze své podstaty liberální, pravil Ludwig von Mises. To je důležitá lekce, kterou lidé obhajující „omezenou vládu“ nikdy nepochopili. Udělíte-li vládě právo na nějakou činnost, přiřkne si i právo kontrolovat svůj vlastní výkon a poté nevyhnutelně zneužije svou moc. Tak tomu je jak v Číně, tak ve Spojených státech.
Byla to věda zvaná ekonomie, která jako první odhalila radikální neschopnost státu dosáhnout jakýchkoli zlepšení ve společenském řádu. Odvolávání se na ekonomii při obhajobě krádeže a plenění ve jménu „podpoře investic“ se rovná stavění této vědy na hlavu. Taková podpora zde a kdekoli jinde představuje oslabení svobody, jistoty vlastnictví a prosperity.
Keynes se proslavil oslavou nacistické hospodářské politiky v úvodu německého vydání své nejhorší knihy, Obecné teorie. Po století hrůzy mají svobodní muži a ženy v Číně, Spojených státech a všude jinde na světě právo na něco lepšího.
www.mises.cz