Co vedlo Msgre. Lefebvra k závažnému rozhodnutí vysvětit biskupy 30. června 1988?
Tisková konference Msgre. Lefebvra dne 15. června 1988
…Stejně jako před 13 lety i dnes, v době těžkostí mezi Ecônem a Římem, jsme si vás dovolili pozvat. Dříve než pojednáme o událostech těchto posledních dnů, které budou následovat, chtěl bych nejdříve podat stručný výklad, aby jste mohli napsat do novin objektivní referát.
Současné i nadcházející události - zvl. vysvěcení čtyř mladých biskupů - musíme dát do kontextu s potížemi, které máme s Římem nejen od založení v Ecônu, ale už od koncilu. Na koncilu jsme bojovali – s dosti velkým počtem biskupů - proti modernismu a proti bludům, které jsme pokládali za nepřijatelné a neslučitelné s katolickou vírou. Jádro celého sporu je zde. Je to náš výslovný, hluboký a radikální protest proti moderním a modernistickým myšlenkám, které byly předkládány na koncilu. Zeptáte se: co tím myslíte? Uvedu několik příkladů tohoto modernismu.
Je to např. přijetí Deklarace o lidských právech z r. 1789. Je to ekumenismus, neboli spojení všech náboženství. Je to Assisi, je to Kyoto, jsou to návštěvy papeže v synagoze, protestantském chrámě; v Církvi je to kolegialita, biskupské konference, změna liturgie, změna katechismu, stoupající účast laiků i žen v náboženské oblasti. Psali jste o tom v novinách. Znáte tyto věci dobře, protože o tom všem se psalo v době konání synody v Římě. Je to popření minulosti Církve. V Církvi se vede boj o to, aby zmizela minulost, Tradice. Je to trvalé pronásledování těch, kteří chtějí zůstat katolíky, jak jimi byli papežové až do II. vat. koncilu. Hle, naše stanovisko: pokračujeme v tom, co tito papežové učili a konali. Stavíme se proti tomu co učili a konali papežové Jan XXIII., Pavel VI., a Jan Pavel II., protože se rozešli se svými předchůdci. Dáváme přednost tradici Církve před dílem několika mála papežů, kteří se staví proti svým předchůdcům.
Protože Řím odmítá vzít v úvahu naše protesty i naše žádosti, aby se vrátil k tradici a protože jsem stár - je mi už skoro 80 let - kdy cítím, že přichází konce mého života, musím mít nástupce. Nemohu nechat 5 seminářů, které jsou rozesety po celém světě bez biskupa, který by vysvětil tyto seminaristy, protože nelze mít kněze bez biskupa… Nemám na vybranou.
Několikrát jsem v Říme prosil: Dovolte mi vysvětiti biskupy, dovolte mi, abych měl nástupce. Marně. Proto jsem minulého roku při svěcení kněží 29. června řekl, že vysvětím biskupy, protože mě Řím odmítá vyslyšet, nechce rozumět a nás opouští. Vidím se nucen postarat o nástupce a proto 25. října vysvětím biskupy. V Říme nastal rozruch. Toto prohlášení způsobilo, že Řím reagoval. Nejdříve jsem se setkal s kardinálem Ratzingerem 14. července a 29. července jsem od něho dostal dopis. Kardinálovi jsem řekl: Buď mi Řím dovolí vysvětit biskupy nebo je vysvětím bez dovolení... Kardinál mi nato odpověděl: pokud jde o biskupy, je nutno počkat až bude vaše bratrstvo uznáno. (Bratrstvo je uznáno ze dne 6.6. 1969 biskupem Charrierem ústně a 18. srpna 1970 písemně. Velmi chváleno kardinálem Wrightem z Posvátné kongregace pro klérus v dopise ze dne 18. 8. 1970). Pokud jde o to ostatní, snad vám bude možno přiznat určité právo v liturgii, právo na existenci vašich seminářů a pak můžeme poslat visitátora.
O tohoto visitátora jsem už dlouho žádal v Římě. Teď tedy došlo k jakési otevřenosti. Přiznávám se, že jsem dlouho váhal. Měl jsem chuť to odmítnout, protože nemám žádnou důvěru k těmto římským orgánům, musím to říci popravdě, neboť jejich smýšlení je naprosto opačné. Nejsme naladěni na stejné vlny. Byli jsme vždy pronásledováni, což nám nedávalo žádný podnět k tomu, abychom se odevzdali do rukou Říma, který bojuje proti Tradici.
Přesto jsme chtěli ukázat naši dobrou vůli. S tímto úmyslem jsem se odebral do Říma. Potom jsme přijali kardinála Gagnona jako visitátora. Zdá se, že tato návštěva dopadla kladně. (Pozn.: Kardinál navštívil Švýcarsko, Francii a Německo a byl velmi spokojen. Několikrát prohlásil, že je to zázrak, že jen tak lze znovu vybudovat Církev. Slíbil, že podá jen příznivou zprávu Svatému Otci. O Msgre Lefebvrovi řekl, že je to „vzácný poklad“, aby si ho chránili.)
Přiznávám se, že o výsledku této visitace nic nevím. Nedostal jsem o tom jediné slovo. Tato visitace se konala před 7 měsíci. Řekl jsem kardinálovi Ratzingerovi, že to je nepřípustné. Visitace se konají proto, abychom se dozvěděli, zda to co konáme je dobré nebo špatné, zda zasluhujeme chválu či hanu, ale oni nám neřekli nic. Také jsem se nikdy nedozvěděl o výsledku visitace z r. 1974, kdy k nám přišli do semináře na visitaci dva belgičtí preláti. Nikdy jsme nedostal ani řádku, jak tato visitace dopadla.
Kardinál Gagnon tedy přišel a potom nám byly navrženy rozhovory, aby mohl být sepsán protokol, který by byl přípravou pro dohodu určenou pro vytvoření institucí, které by řídily Tradici. Přiznávám se, že bych se byl rád zúčastnil prvního rozhovoru, ale oni byli radši, abych tam nebyl a abych za sebe určil jednoho theologa a jednoho kanonistu. To jsem učinil. Byl to Abbé Tissier de Mallerais a Abbé Laroche, kteří odešli na schůzku. Otec Duroux předsedal této schůzce.
Stáli jsme proti sobě kvůli otázkám doktrinálním. Ale protože 3. čl. protokolu pojednávající o církevním učení nám dával možnost mít výhrady proti určitým bodům koncilu, v liturgii a v církevním právu, které nejsou slučitelné s Tradicí, to nás upokojilo. Bez toho bychom byli protokol nikdy nepodepsali.
Během druhého setkání - přítomen byl kardinál Ratzinger i já sám a různí theologové, kanonisté - došlo k přijatelnému závěru. Kardinál Ratzinger podepsal jako první. Já jsem podepsal 5.5. v Albanu (u Říma). Protokol byl tedy podepsán.
Jak jsem již řekl, já sám jsem šel s nedůvěrou. Vždy jsem měl pocit nedůvěry a musím přiznat, že jsem si vždy myslel že to co dělají, dělají proto, aby si nás podrobili, abychom přijali koncil a pokoncilní reformy. Nemohou připustit, aby po koncilu existovaly skupiny, které nepřijaly koncil a jeho reformy. Kardinál několikrát opakoval: „Monsignore, je jen jedna Církev, nemohou být dvě současně.“ Řekl jsem mu: Eminence, my jsme nevytvořili paralelní Církev, protože my pokračujeme v tom, co Církev vždy dělala, ale vy vytváříte paralelní Církev, když jste vynalezli „koncilní Církev“, vypracovali nové katechismy, nové svátosti, novou mši, novou liturgii. My pokračujeme v tom, co bylo učiněno dříve. My nevytváříme novou Církev.
Během rozhovoru jsme měli dojem, že nás chtějí přinutit k přijetí koncilu.
Přece všechno jsem podepsal, pokusil jsem se ukázat dobrou vůli. V tentýž den, kdy jsme se rozhodli podepsat, požádal jsem kardinála Ratzingera o informaci ohledně biskupského svěcení: Nyní podepíšeme protokol, můžete nám již tedy určit datum pro svěcení? Máte na to dost času. Ode dneška, tj. 4.5. do 30.6., abyste mi dali zplnomocnění ke svěcení. Když jsem byl apoštolským delegátem v Africe, vždy jsem se zúčastnil navrhování biskupů (bylo jich celkem 37) takže vím, jak se to dělá. Předložil jsem tři jména. To se nazývá terna. Je to klasický termín pro jména 3 biskupů, kteří jsou navrženi. Svatá Stolice zvolí jednoho z nich. Předložil jsem tedy 3 jména. Ode dneška do konce června máte dost času na přípravu, na zkoumání a dát mi zplnomocnění.
„Ach ne, ne, ne, to je nemožné. 30.6. - nemožné!“
Tedy kdy? 15.8. na konci mariánského roku?
„Ó ne, Monsignore, ne! Víte dobře, že v Římě jsou prázdniny, nikdo tam není od 15. 7. do 15. 9. Nemožno počítat s 15.8.!
Řekněme tedy 1.11. na svátek Všech svatých?
„Ach, to já nevím, nemohu Vám říci.
Tak na Vánoce?
„Nemohu Vám to říci!“
Řekl jsem si to je konec. Pochopil jsem. Chtějí nás napálit, je to skončeno, je konec. Ztratil jsem důvěru úplně. 5.5. jsem napsal papeži i kardinálovi Ratzingerovi dopis: Doufal jsem, že dosáhneme nějakého výsledku, ale myslím, že vše skončilo. Vidíme velmi dobře. Sv. Stolice chce, abychom se podrobili jejím orientacím. Je zbytečné pokračovat. Naše stanoviska jsou naprosto opačná.
Kvůli tomuto dopisu nastal v Římě rozruch: „Jak, vy rušíte protokol, to je nepřípustné, to je politováníhodné!“
V poště od kardinála byl připojen návrh dopisu pro Sv. Otce, v němž jsem měl žádat o odpuštění ne proto, že jsem odmítl pokračovat, ale pro všechno, co jsme učinili během těch 13 let, pro omyly, kterých jsem se mohl dopustit byť i v dobré víře. Oni žádali, abych to podepsal: I s poctivým úmyslem se člověk dopustí omylů, proto vás pokorně prosím o odpuštění všeho, co mohlo v mém jednání, či v jednání Bratrstva urazit Náměstka Ježíše Krista a Církev. – Všechny tyto věci, od nichž bylo upuštěno, nám znovu kladli před oči, všechna ta šikanování. To bylo důkazem, že nemají dobrou vůli vůči nám a že jediným úmyslem sv. Stolce je přivést nás k uznání koncilu a jeho reforem.
2. června jsem napsal papeži dopis s konečnou platností:
Svatý Otče, přesto, že rozhovory a setkání s kardinálem Ratzingerem a jeho spolupracovníky se konaly v laskavém a zdvořilém ovzduší, přesvědčily nás, že chvíle upřímné a účinné spolupráce ještě nepřišla vzhledem k tomu, že cíl tohoto usmíření není týž pro sv. Stolici jako pro nás. A dodal jsem: Proto si sami opatříme prostředky pro to, aby mohlo pokračovat dílo, které nám svěřila Boží Prozřetelnost.
Řím byl vzrušen. Dostal jsem dopis od Sv.Otce jím samotným podepsaný, v němž mě prosil, abych zachoval jednotu Církve, abych nerozdělil Církev, abych zůstal věrný Církvi.
Ale my nejsme ve stejné pravdě. Podle nich se pravda dále vyvíjí, mění se s časem. Tradicí je pro ně II. vatikánský koncil. Pro nás je Tradice to, čemu Církev učila od apoštolů až po naše dny. Pro ně ne. Historické okolnosti jsou prý takové, že dnes se musí věřit tomu, co ustanovil II. vat. koncil. Co bylo před ním už neexistuje. To náleží minulosti. Proto kardinál neváhal říci, že II. vat. koncil je jakýsi anti-Syllabus. Syllabus Pia IX. V encyklice Quanta Cura je úřední výnos plynoucí z papežské neomylnosti.
Jednou jsem kardinálovi Ratzingerovi řekl: Eminence musíme volit: buď náboženskou svobodu jak ji hlásá koncil nebo Syllabus Pia IX. Tyto dvě věci stojí proti sobě a je nutno si vybrat. A on řekl: „Ale Monsignore už nežijeme v době Syllabu. Ach, řekl jsem, tedy pravda se mění s časem. Tedy to, co mi říkáte dnes, zítra již nebude pravdou. Jsme-li v trvalém vývoji, pak už není prostředku pro dorozumění se.
Takto oni smýšlí. On mi opakoval: „Je jen jedna Církev a to Církev II. vat. koncilu. II. vat. koncil představuje tradici.“
Bohužel II. vatikánský koncil se staví proti Tradici. Papež mě snažně prosí, abych neporušil jednotu Církve. Hrozí mi kanonickými tresty, jestliže vysvětím biskupy…
Několik událostí nám dává podnět k úvaze o smýšlení a jednání Říma.
Osud těch, kteří se spojili s Římem
Nejprve případ Doma Augustina, který má ve Flavigny klášter se 24 benediktiny, které jsem já sám vysvětil. Dom Augustin mě opustil a řekl mi: „Monsignore, nemohu už zůstat s Vámi, spojím se s Římem, stanu se poslušným.“
Dobře, spojil se s Římem v naději, že mu ponechají Tradici, kterou bude ve svém klášteře zachovávat, tj. mši pro své mnichy, mši konventní. No a Řím požadoval, aby konventní mší byla koncilová mše a ne mše tradiční. Místo aby řekli, že mohou tradici zachovávat, oni ji mění.
Druhý příklad se týká také kláštera a to ve Fontgombaultu. Z poslušnosti přijali novou mši a po 15 let ji zachovávali. Přišel Indult z Říma (v r. 1984). Tedy všichni, kteří přijali novou mši, mohou od té doby sloužit mši dřívější. To se týkalo i tohoto kláštera. Arcibiskup z Bourges jim to odmítl: Nemůžete sloužit tradiční mši jako konventní, musíte zachovávat novou. Odebrali se tedy do Říma ke kongregaci obřadů. Msgre Mayer řekl: Víte, to je těžké, pokuste se jít k papeži. A papež je poslal ke kard. Mayerovi: Pokuste se o to, snad se to může upravit… Kardinál Mayer je poslal k biskupovi z Bourges… Stále musí sloužit novou mši pro konvent. A přece splňují dokonale podmínky Indultu.
Nemůžeme důvěřovat, je to nemožné. A ještě jeden mimořádný případ.
Bezpochyby jste slyšeli mluvit o tom, že před 2 roky odešlo z Econu 9 seminaristů. Vůdce těchto rebelantů zůstal nějaký čas v semináři dobře skrývaje svou hru. Podařilo se mu získat 8 seminaristů pro opuštění Econu. Spojil se s Abbé Billotem v Badenu ve Švýcarsku. Tento Abbé je ve spojení s kardinálem Ratzingerem. Zatelefonoval kardinálovi: V Econu je 9 seminaristů, kteří chtějí opustit seminář. Co jim přislíbíte? Co s nimi uděláte?
To je ohromné! To je jedinečná příležitost. Jestliže jim slíbíme hory doly, jistě se najdou ještě jiní, kteří přijdou. Kardinál to řekl jasně: „Jsem šťasten, že se našli někteří, kteří opustili Econe a doufám, že budou následovat další.“
Víte dobře z L´Osservatore Romano, že byl založen pověstný seminář „Mater Ecclesiae“ řízený kardinálem Innocentim, kard. Garronem a kard. Ratzingerem, oficiálně schválený Římem. Světová událost! Všechny noviny ve světě psaly o tomto tradicionalistickém semináři, který byl založen pro utečence z Econu a přijal ještě další seminaristy podobného smýšlení, takže jich bylo asi 20.
Ujišťuji Vás, že stojí za to si přečíst dopis, který nám v těchto dnech poslal ten, který byl strůjcem odchodu seminaristů. Napsal velkými písmeny: „L I T U J I !!! Lituji, ztratili jsme všechno, oni nedodrželi jediný slib. Jsme ubožáci, kteří už nevědí, kam jít.“
Toto jsou příklady lidí, kteří se chtěli spojit s Římem… To by byl náš případ. Jsme o tom čím dál víc přesvědčeni. Čím víc uvažujeme o ovzduší těchto rozhovorů, tím více si uvědomujeme, že nám nastražovali léčku a že by nám zítra řekli: je konec s tradiční mší, musíte přijmout novou. Nesmíte být proti nové mši. To řekl kardinál Ratzinger: „Monsignore, až bude protokol podepsán, záležitosti upraveny, je jasné, že v kostele Saint Nicolas du Chardonet (kostel v Paříži, kde se několik let slouží jenom tradiční mše) to nemůže zůstat tak, jak to je. Je to pařížská farnost a závisí na kard. Lustigerovi. Tudíž bude nutné, aby v této farnosti byla pravidelně každou neděli sloužena nová mše. Nemůžeme připustit aby farníci, kteří si přejí novou mši, ji nemohli ve své farnosti mít.
Vidíte, to je začátek: přijmout novou mši, zuniformovat nás… To je nemožné! Byli bychom strženi do soukolí, z něhož bychom už nemohli vyjít.
Neřešitelné těžkosti by vyvstali s biskupy, diecézními hnutími. Žádali by, abychom s nimi spolupracovali. Měli bychom všechny možné a nevysvětlitelné těžkosti. Hle, proč jsem se považoval za vázaného ve svědomí, abych nepokračoval.
Rozhodl jsem se… Proto můj dopis Sv.Otci a oznámení, že vysvětím 4 biskupy dne 30.6.1988.
L´ Osservatore Romano uveřejní exkomunikaci, prohlášení o schismatu.
Co to všechno znamená?
Kým jsme exkomunikováni? Modernistickým Římem, který už nemá pravou katolickou víru. Po tom, co se stalo v Assisi, už není možné říci, že to jsou katolíci. To není možné. Není možné být katolíkem po událostech v Kyotto, po prohlášení v synagoze, po ceremonii v kostele P. Marie v Římě, v Transtevere minulého roku. To je pohoršlivé, to už není katolické.
Jsme tedy exkomunikováni modernisty, lidmi, kteří byli odsouzeni předcházejícími papeži. Jsme odsouzeni lidmi, kteří jsou odsouzeni a kteří by měli být odsouzeni veřejně. Exkomunikace nás nechává lhostejnými. Je bezvýznamnou.
Prohlášení schismatu: jaké schisma, s kým? S papežem, nástupcem Petrovým? Ne!!! To je schisma s papežem modernistickým, schisma s ideami, které papež všude šíří, s ideami revoluce, s moderními ideami, to ano. Jsme ve schismatu s tím vším. Nepřijímáme to.
Osobně nemáme žádný úmysl rozejít se s Římem. Chceme být sjednoceni s věčným Římem a jsme přesvědčeni, že jsme, protože v našich seminářích, v našich kázáních, v celém našem životě a v životě křesťanů, kteří nás následují pokračujeme v životě jaký Církev žila před II. vat. koncilem po celých 20 století. Nuže nevidím, proč bychom byli odtrženi od Říma, když konáme to, co sám Řím radil konat po 20 století.
To je současná situace. Je třeba jí dobře porozumět. Lidé si mohou myslet: měli jste jednoho biskupa a mohli jste mít více členů v římské kurii. Ale to není to, co nás zajímá.
Základní problém je mimo nás a nahání nám strach: nechceme spolupracovat na ničení Církve. Až mne Bůh zavolá nechci aby mi řekl: Ty jsi také pomáhal ničit Církev. To není pravda. Já jsem nepřispíval k ničení Církve, já jsem se ji snažil budovat. Ti, kteří ji ničí, jsou ti, kteří šíří ideje, které ničí Církev a které byly odsouzeny mými předchůdci. To je základ těchto událostí.
Až zemřu, bude za vztahy k Římu odpovědný generální představený Bratrstva Abbé Schmidberger, který má být ve funkci ještě 6 let.
Ecône 15. června 1988
Čtěte také:
Marcel Lefebvre: Mše svatá všech věků
Msgre Marcel Lefebvre – Světec nebo rebel ?
Arcibiskup Marcel Lefebvre, zakladateľ Bratstva sv. Pia X. a jeden z najväčších obrancov katolíckej Viery a Tradície
Proč jsme tradičními katolíky?
Michal Semín: Kardinál Vlk pomluvil tradiční katolíky
Žiaden z dekrétov II. vatikánskeho koncilu nebol vydaný s váhou neomylnosti. Rozhovor s arcibiskupom Marcelom Lefebvrom
