Teroristické tažení proti křesťanům v islámských zemích. Azyl naruby. Místo perzekvovaných přijímáme perzekutory
Teroristické tažení proti křesťanům v islámských zemích, které se vyhrotilo útoky na kostely a vyháněním křesťanů v Iráku a vyvrcholilo masakrem křesťanů v Egyptě, konečně šokovalo několik křesťanských organizací k akcím alespoň protestním. Začalo to pětistovkou demonstrantů v Bratislavě, pražskou demonstraci s podpisem protestní petice 18. 1. v 17 hodin na Václavském náměstí pořádali Mladí křesťanští demokraté se dvěma přidruženými spolky a podporou další desítky. První oficiální církevní reakcí byla minulý týden papežova výzva k vládám v Den míru.
Perzekuce křesťanů v islámských zemích probíhá už desítku let za netečnosti západních vlád a informačního zatmění západních médií. Hanebné bylo mlčení médií při milionových masakrech v Súdanu. Přitom dnes máloco v mezinárodních událostech si vyžaduje větší pozornost.
Etnickou čistkou je ohroženo okolo sta milionů osob v nejméně deseti zemích. Donedávna nereagovaly ani církve. Vatikán se začal ozývat teprve loni. Hlava anglikánské církve arcibiskup canterburský místo jediného slova na obranu křesťanů v islámu doporučil, aby se naopak v Británii povolilo souběžně s anglickými zákony i právo šarijá, které perzekuci jinověrců uzákoňuje.
Když jsem o tom už před dvěma roky hovořil s jedním českým církevním představitelem, vysvětlil, že církve nezasahují z obav, aby tamním křesťanům situaci nezhoršily. Prý si to tak tamní křesťané sami přejí. Jak ještě víc se musí jejich situace zhoršit než se západní církve, vlády a média nějakým řešením začnou zabývat?
Před Vánocemi švédská vláda násilím deportovala zpět od Iráku čtyři křesťany, kteří tam žádali o azyl, přesto že ji iráčtí diplomaté varovali, že je tam irácká vláda nebude moci chránit. Místo nich si doma (stejně jako všechny západní státy) ponechává tisíce usvědčených zločinců a džihádistů, kteří podle našich pravidel o lidských právech nesmějí být posíláni zpět do svých zemí jen proto, že tam existuje rozsudek smrti. A necháváme je zde vykonávat rozsudky smrti nad našimi občany za prachobyčejné projevy svobody slova zaručené našimi zákony a ústavami. Holandsko, Německo a Rakousko nedokáže zaručit bezpečí svých egyptských křesťanských azylantů, jimž džihádisté hrozí, že budou další na ráně.
Obrátili jsme vzhůru nohama celý smysl politického azylu. Místo perzekvovaných přijímáme perzekutory, kteří za to perzekvují nás. Je čas azylu vrátit jeho pravý smysl. Na okraje Iráku už jsou vyhnány a živoří tam statisíce tamních křesťanů. Na jejich návrat je už pozdě, budování tamní demokracie jsme zbabrali. Měli bychom je co nejdřív brát k sobě domů, leteckým mostem. Je mezi nimi plno profesionálů a řemeslníků (a pro nás fajnšmekry určitě i restauratérů), jaké tu potřebujeme jako sůl. EU tak jako tak plánuje z těchto zemí příliv dalších milionů lidí. Ať jsou to tedy raději perzekvovaní křesťané, abychom mohli dalším džihádistům říct, že máme obsazeno.
Jejich intimní zkušenost s perzekucí nás může jen obohatit. Dlužíme jim to, spoléhali na nás. A budou připraveni naši svobodu bránit, i když my jsme neubránili tu jejich.
Pokud jim to dovolíme.
Vyšlo v MFDnes