„Do prdele s bohem a americkými vojáky…“
Běžně nečtu Britské listy, ale po inovacích na Seznamu.cz jsem si je nastavil jako své vlastní zprávy. Ne z nějaké sympatie, ale z čiré zvědavosti, a taky kvůli touze po stoprocentním zařehtání. Nikde se totiž nedá tak zasmát, jako při čtení Britský listů. Ale k věci. 11. dubna vyšel v Britských listech článek s názvem: „Demokratismus a všední americký den“. Musím přiznat, že jsem mírně řečeno pobaven, hůře povězeno zděšen.
Nějaký Milan Kohout, autor, píše o svých trablech při vyučování na jedné bostonské univerzitě. Kromě všeobecných, nic neříkajících žvástů se autor dostává k jádru pudla. Totiž jakési přednášce v nějakém kinosálu, kde prohlásil: „Fuck God and American soldiers” (Do prdele s bohem a americkými vojáky). A byl za to popotahován ředitelkou jeho školy. Údajně ho šokovalo, že si dva jeho studenti dělali z přednášky poznámky a šli ho hned druhý den udat vedení školy. No a škola to musí řešit, protože ti studenti jsou jejími zákazníky a mohli by odejít na jinou školu. Což mimochodem také pan autor napadá a připadá mu to divné. Mi to divné nepřipadá. Naopak mi připadá divné, že to autorovi připadá divné. Ale to je nepodstatné.
Položil jsem si otázku: lze považovat reakci ředitelky školy na tento skandální výrok za projev nějakého nastupujícího totalitarismu ve Spojených státech? Jak to ostatně prezentuje autor. Domnívám se, že nikoliv. Spojené státy vždycky byly, jsou a snad i budou jednou z nejdemokratičtějších zemí světa. A nic na tom nezmění ani pocity jakéhosi českého profesůrka. Jistě je zde možné namítnout, že se jednalo pouze o jeho názor a postoj. Je to však názor? Není to náhodou hrubá urážka? Urážka vojáků, kteří slouží své vlasti ve světě. Urážka jejich rodin, kteří trnou v obavách o jejich životy. A taky urážka všech věřících, kteří mají tu odvahu, a věří v Boha.
Pokud má pan Kohout pocit, že Bůh a američtí vojáci patří do prdele. Pak já si myslím, že i pan Kohout se svými názory patří do prdele. A všimněte si, že jsem ho neurazil. Pouze jsem parafrázoval jeho hloupostí crčící výrok. Když může on ostatní posílat do prdele, navíc Boha, pak i já ho tam můžu poslat. A nech to nazývá jak chce. Třeba projev „demokratismu“. Sice tomu slovu nerozumím, ale když ho používá pan Kohout, jistě bude hodně „dospělácké“ a chlapácké.