Petr Hájek: Darwinistická pohádka je vědomý blud k zotročení člověka

  Petr Hájek je již osmým rokem poradcem prezidenta republiky Václava Klause, z toho pět let byl jeho mluvčím a od roku 2008 přešel na funkci zástupce vedoucího jeho kanceláře. Je autorem několika románů, novel a povídkových knih – Halelujá!, Svět je na rozvod, Areál snů, Vlídná past a Smrt ve středu.  Poslední z nich vzbudila v minulém roce mimořádný ohlas a na několik měsíců se stala ve svém žánru nejprodávanější knihou . Jeho kritika mediokracie a konstatování, že „středová politika“ je nejrychlejší cestou ke smrti politiky jako takové, vzbudila velký rozruch. Asi neexistuje médium, které by se k tomu nevyjádřilo. Autor je rovněž znám jako zásadní odpůrce koncepce takzvané globální vlády, stejně jako nedemokratické EU. Zastává názor, že bývalý prezident Václav Havel a jeho spojenci u nás representují neomarxismus. I když o každém z jeho postojů by se dal napsat ne článek, ale spíše kniha, přesto nejvíce rozruchu vyvolal v naší komunistickým atheismem duchovně vyprahlé zemi jeho výrok „Nevím jak Vy, ale já z opice nepocházím, jako že je živý Bůh nade mnou!“ a jeho neohrožené přihlášení se ke katolicismu. A právě na věci víry jsme se ho v adventním čase zašli zeptat. Ať si již o názorech pana vicekancléře myslí kdokoliv cokoliv, jedno je jisté – o všem, co říká, je hluboce přesvědčen. Nemá totiž zapotřebí se nikomu podbízet, pouze chce vyprovokovat nás všechny k zamýšlení nad smyslem života, nad zázrakem stvoření a nad transcendentnem v nás i nad námi. Zamyslet se nad tím, že to, že jsme se ocitli zde na Zemi a žijeme si zde své pozemské životy, není vůbec samozřejmé. Mnozí mu vytýkají, že v diskusi je snad ještě neústupnější než jeho šéf Václav Klaus a stojí si za svým názorem, i kdyby mu říkali oponenti cokoliv. Jedním slovem, že se nenechá vláčet názory médií ani veřejným míněním. Na to má jedinou odpověď:

Člověk je buď zakotvený, něco si o světě důvodně myslí a je o svém názoru opravdu z hloubi duše přesvědčený, pak s ním nemohou média ani okolí či okolnosti cloumat, nebo žije na povrchu, bez názorů, bojí se samostatně myslet, a pak sebou nechává smýkat vším, co je právě módní. Obávám se, že těch, kteří bezduše přebírají módní názory, byť sebenesmyslnější, je vždycky většina. Přesto věřím, že u nás bude pořád více a více těch, kteří, po duchovní devastaci z dob totalitního socialismu, začnou konečně uvažovat o smyslu reality, svých  životů v ní a nad tím, že není naprosto samozřejmé, že je mohou vůbec prožívat. Že je to dar od Boha.

* Neobáváte se, že budete nařčen z neznalosti moderních vědeckých výsledků, podle nichž přece již každé dítě v mateřské školce ví, že vše ve vesmíru vzniklo velkým třeskem a žádného Boha k tomu nebylo zapotřebí? 

Obludná darwinistická indoktrinace bude samozřejmě ještě nějaký čas držet myšlení části generací v šachu. Její politrukové mají sílu, peníze, pozice. Socialismus neskončil. Právě naopak. Ale všeho do času. Lidé postupně opět pochopí, jak s nimi mystifikátoři manipulovali. I když škody, které pokrokáři na lidských duších páchají, jsou často nenapravitelné. A vůbec není nutné být v rozporu se současnou špičkovou vědou, právě naopak. Když jsem se kdysi seznámil s kvantovou teorií atomů, vyjekl  jsem úžasem. Uvědomil jsem si, že i ta nejmaterialističtější věda nakonec nutně narazí na své limity a –je-li poctivá – přímo či nepřímo se přizná ke Stvořiteli. Tehdy jsem také pochopil, proč stále více špičkových vědců je věřících. Čím hlouběji pronikají skuteční vědci k podstatě, tím skromnější a pokornější jsou. Říkám vědci, ne mediální propagandisté typu pana Grygara, kteří svou víru vymění za pokušení popularity. Opravdoví vědci hlouběji se nakonec skloní před genialitou a inteligencí Stvořitele vesmíru a života v něm. Tím nemyslím jen hluboce věřícího Alberta Einsteina, i když právě on je hezký příklad. Jeho bonmot o představě, že by vesmír vznikl sám ze sebe, bez Stvořitele, je stejný nesmysl, jako předpokládat, že výbuch v londýnské tiskárně by se náhodně sesypal do Encyklopedie Britaniky, mluví za vše. Avšak nejen tento geniální fyzik, ale i mnozí další velcí před ním i po něm přiznali, že teoretická fyzika a astronomie dávají pouhá zrnka odpovědí na zákonitosti přírody a vesmíru. Racionalistická věda, jak napsal filosof na trůně papež Benedikt XVI., je z definice vždycky jen parciální. Poodhaluje pouze některé zákony daleko bohatšího a složitějšího světa. Ostatně již samo slovo zákon říká, že ho musel někdo vydat. Má původce. Tím se však pyšní materialisté nezabývají. Uznají sice, že je tu „přírodní zákon“, ale nevadí jim, že nemá legislativce, abych tak řekl. Jenže to není možné. Buď to není zákon, nebo to zákon je a tudíž musí mít původce. To je tak evidentní, že to jde zahalit jen naprostou nevědomostí. Vědomosti, ať jdou jakkoli klikatými cestičkami, nakonec nutně vedou k pochopení transcendentní povahy a podstaty světa. Ke zjištění, že vše ostatní, včetně  lidského konání, je od tohoto odvozeno. Zmínila jste teorii Velkého třesku. Právě ta dává při komparaci s Biblí obrovský prostor pro teorii stvoření tak, jak je popsána právě v ní.

* Jak to myslíte?

Osvícenci v čele s Voltairem podrobili Bibli velké kritice. Voltaire například tvrdil, že svět nebyl stvořen, že existuje od nekonečna do nekonečna. Když všeobecně přijímaná teorie Velkého třesku dospěla k závěru, že má počátek i konec, byli materialisté postaveni před neřešitelný problém: Co bylo před počátkem? Odkud se vesmír vzal? Bible na to odpověď má. A přitom i s tímto Božím sebesdělením a teorií Velkého třesku lze pracovat kreativně. Když jsem se tím docela intenzivně zabýval, v jednu chvíli se odkudsi vynořila tato představa: Velký třesk nepopisuje stvoření světa, ale vyhnání z Ráje. Teprve okamžikem vyhnání Adama a Evy začíná hmotný svět tak, jak ho známe a studujeme. Před tím se hmotně neprojevoval. Sice plně existoval, ale na jiné úrovni. Velmi nepřesně přirovnáno – jako „počítačový program“, řečeno současným jazykem. Ochutnáním zakázaného jablka vnesli Adam s Evou do programu ničivý virus hříchu. Celý projekt proto Bůh „překopíroval“  do nižší hmotné úrovně, do „zálohového disku“, aby jej v této karanténě opravil, aniž by ohrozil podstatu svého plánu. Teprve tento proces kopírování je Velký třesk a historie vesmíru – tak jak ji známe. Dějiny spásy jsou dějinami této „opravy“. Na konci se mnozí – nikoli všichni – do původního světa vrátí. Branou je Kristus a vzkříšení. Výběrem zdravého od „zavirovaného“  Poslední soud. Průběh „zpětného překopírování“ uzdravené části světa popisuje Zjevení svatého Jana známé jako Apokalypsa. Berte příměr s počítačem, prosím, s velkou rezervou.

* Neboli Vy tvrdíte, že pozemský Adam s Evou již nejsou ti původní lidé, jak je stvořil Bůh?

Pochopitelně, že jsou. Jen na jiné úrovni. V jiném patře, jiné dimenzi, chcete-li. Transcedence v nich zůstává, ale jen již jako touha po návratu, vztah k Bohu, víra. Před tím potkávali Boha přímo. V karanténě hmotného světa se k němu vztahují poznáním dobrého a zlého, k němuž se svým přestoupením odsoudili. Rozdíl mezi původním-ideálním a člověkem tak, jak ho známe, je  rozdílem mezi lidskou transcendencí a skutečným fungováním v tomto zhmotnělém světě. Další biblické texty svědčí o tom, jak Adam po 40 dnech v řece nevěděl, kde se ocitl, a jeho život visel na vlásku. Posléze se sice naučil žít v reálném zhmotnělém světě, ale stále hledal, stejně jako jeho potomci, cestu návratu do původního stavu, do Ráje, k Bohu.

* Tu jim ale ukázal až Ježíš Kristus, sami lidé by ji nikdy neodhalili. Nebo se mýlím?

Nemýlíte. Všechno, co máme, je věcí daru, milosti Boží. Lidská svoboda na místě prvním.  Znovu a znovu na jiných úrovních objevujeme staré. Již v  posthelénské a postplatónské době visely tyto otázky ve vzduchu a postupně se snažili všichni učenci k jejich odhalení dostat. Platón to byť nepřesně zaznamenal. Jeho  svět idejí a jejich odrazu na stěnách jeskyně je ze stejného kadlubu jako svět teoretické fyziky a chemie. Sny o spasiteli, který nám tyto otázky zodpoví, nevznikly proto nijak náhodně. Myšlenka o narození syna Božího přicházela v hlavách myslitelů stovky let před Kristem. Teprve Ježíš Kristus otevřel lidstvu cestu návratu do původního stavu tím, že mu sdělil, že již opět lze vstoupit do království Božího přijetím křtu.

* Často se setkávám s názorem, že víra v Boha je pouze vnitřní záležitostí každého z nás a že nikdo nemá právo vnucovat ji druhým a vychloubat se s ní. Co mi na to odpovíte?

Ani vnucovat, ani vychloubat. Být ale hrdý na společenství s Pánem a dávat to hlasitě najevo, to určitě ano. V ranní modlitbě 261. římského papeže Jana XXIII. se říká: „Nebeský Otče,  dovol, abych prostřednictvím Panny Marie přivedl každého alespoň o krůček blíž k tvému synu.“ To není násilí ani vychloubání. Církev má poslání misie. Evangelium je nejdůležitější a nejfantastičtější zpráva v dějinách světa, kterou současná mainstreamová média úspěšně buď tají, nebo trivializují a zesměšňují. Je proto povinností každého křesťana vnášet do svého okolí i veřejného prostoru téma Boha a víry. Ne násilím, ale příkladem a tradiční evangelizací – šířením a předáváním. Psaním knih, esejů článků či přednášek mohu jako křesťan doufat, že se nad nimi alespoň někdo zamyslí a nalezne cestu ke spáse a životu v Pravdě. Kdyby si apoštolové nechali svou víru pro sebe, lidstvo by se o Kristově poselství nikdy nedozvědělo.

* A jsme u vlivu médií na masu. Vy pracujete s médii vlastně celý život.

O síle médii není pochyb. Aniž si to lidé uvědomují, vládnou jim. Demokracii nahradila mediokracie. Konečně právě o tom  pojednává moje kniha Smrt ve středu. A právě proto, zejména v době, kdy svět naráží na meze  své vlastní pýchy a socialisté všech zemí a druhů chtějí už opět poroučet nejen lidem, ale i větru a dešti, je nutné o tom mluvit, psát a vzdělávat. Říkat lidem, že jsou od Pána Boha svobodní, a když Něj zapomenou, opět snadno napochodují do otroctví. Provokovat je k zamyšlení, k diskusi.

* Vaše věta „Nevím jak Vy, ale já vím určitě, že z opice nepocházím“ rozpoutala v našem atheismem poničeném národě obrovskou diskusi. Vaše napadení evoluční teorie udeřilo jako blesk z čistého nebe. Opravdu si myslíte, že evoluce neexistuje?

Trochu mě to překvapilo, protože internet umožnil, že darwinisté už nemohou své vědecky dávno vyvrácené nesmysly hlásat tak totalitně jako dříve. Evoluce je filosofická, nikoliv vědecká koncepce. Filosofické koncepce nejdou vědecky verifikovat. Nepopírám, že postupný vývoj neboli evoluce v člověku nastává, ale podtrhuji, že v člověku. Tedy v jednom živočišném druhu. Darwinistická pohádka o zázračné metamorfóze zvířete v člověka, není jen omyl, ale záměrně šířený nesmysl a blud. Slovo evoluce bylo darwinisty zneužito. Evoluci si darwinisté prostě ukradli. Jestli to, že jsem to řekl nahlas, alespoň stovkám lidí pootevřelo oči, pak to navzdory skandalizační kampani proti mně splnilo „evangelizační“ účel. Spoustě lidí, kteří mi napsali, jsem pak poslal data a odkazy na zdroje.

* Neboli jste přesvědčen, že každý křesťan by měl pokračovat v intencích papeže Jana XXIII. a diskusemi o  Bohu a víře se snažit přivést „každého alespoň o krůček blíž k jeho synu“? Myslíte, že to nebude práce marná a nevděčná v tak ateisticky poničeném národě?

Atheismus není nic jiného než pohanská víra či pověra. S tím se potýká judaisticko-křesťanská civilizace po celou dobu své existence. Každý člověk by si měl důkladně přečíst především první část Bible, Starý zákon, protože tam jsou popsány dějiny naší civilizace. Je to kniha, která je výhradně a jenom a pouze o jisté sinusovce.

* O jaké sinusovce? Jak to myslíte?

Člověk vedený Boží milostí vyšplhá na vrchol, začne si myslet, že je to jen jeho zásluha, že je roven Bohu, začne stavět babylónské věže, propadne pýše a padá dolů. Na konci pádu začne spínat ruce k Bohu a ten se nad ním zatím pokaždé smiloval, zastavil pád a umožnil člověku vystupuvat opět nahoru. I ty největší postavy jako Mojžíš, Šalamoun či David hřeší. I jejich život stejně jako životy každého z nás se pohybují po sinusovce. Jediný z lidí bez hříchu, byl Bohočlověk Ježíš. Bez prostudování Starého zákona nikdo nepochopí logiku a tajemství příchodu na svět, ani to, co je člověk. Nepochopí spásný příchod Ježíše – a tedy ani logiku dějin a současné problémy euroatlantické civilizace. Nepochopí, že všechno se sice děje milostí Boží, ale člověk že má možnost a povinnost jednat, má svobodnou vůli a schopnost ovlivňovat věci kolem sebe a životy svých bližních. Nepochopí, že víra má kromě svého transcendentního i rozměr racionální vyjádřený vertikálou a horizontálou kříže. Nepochopí kříž. Jeho horizontální pozemskou tragiku i vertikální spásonosnou naději, jejímž obsahem je slovo láska.

* Jste zástupcem vedoucího Kanceláře prezidenta republiky pro oblast komunikace a kultury. Pomáhá Vám Vaše víra v Boha také v práci, nebo je to jen mimoběžná vnitřní věc?

Víra není zábava pro volný čas. Prostupuje vším. Trojice Boží a její andělé jsou s vámi i když spíte. Ostatně – nevěřící neexistují. Atheismus, jak jsem již řekl, je také víra svého druhu. Nafoukaná, pyšná, hluboce úpadková. Pýchou opilý  člověk, ve stejně tragickém pokušení, jako naši prarodiče v Ráji, chce být zase roven Bohu. Být Bůh sám. Je to pořád dokola. I když těch, kteří odmítnou Boha jako takového, je na světě naštěstí jenom zanedbatelných pár procent. To jen že se koncentrují v naší onemocnělé civilizaci, vytváří optický dojem jejich převahy. Ostatní lidské bytosti, přes různost aktuálních náboženství, směřují nevyzpytatelnými cestami ke Kristu. Mimochodem, ani u nás to není zase tak špatné. Všimla jste si, že poprvé od sametové revoluce nastala unikátní situace, kdy na nejvyšších vládních postech úřadují dva demokraticky zvolení katolíci – Petr Nečas a Miroslav Kalousek? Kéž jim Bůh pomůže řešit velmi nelehkou situaci, s níž přebrali vládní funkce. Budou-li mu naslouchat. Měli by.

www.fragmenty.cz

2842 čtenářů | 31 komentářů | 

|  

Twitter  Linkuj  Google  Facebook  Vybrali SME