Na závěr svého projevu v našem národním parlamentu Šefčovič znovu pochválil české poslance a vyzdvihl zejména jejich počínání při transpozici evropského práva. To je ten odborný a vzletný výraz pro upravování našich vlastních zákonů vlastního státu podle nařízení našimi občany nevolené Evropské komise, která je prolezlá starými nomenklaturními komunisty z celé Evropy. „Česká republika patří k zemím, které tuto odpovědnost berou velmi vážně, za to chci poděkovat. Vaše postřehy jsou pro nás skutečně důležité, musíme vědět, jak vnímáte návrhy Evropské komise a jaké máte připomínky,“ uvedl. Nevím, o jakých postřezích a připomínkách, které jsou pro EK skutečně důležité, přesně mluvil. To nezmínil ani příkladem. Ono totiž není co zmínit. Je již tradičním zvykem, že nařízení EK jsou českým parlamentem přijímány bez jakékoli rozpravy a připomínkování, neboť je prostě přijmout podle platných regulí musíme. Kdo a proč by tedy ztrácel čas nějakou rozpravou v našem vlastním českém voleném parlamentu o nařízeních z Bruselu?

Slovy chvály obecně nešetřil celý den. Pochválil český parlament za jeho aktivitu a kvalitu práce. Prý dostává Komise z České republiky velmi kvalitní usnesení a stanoviska, která představují  velmi důležitý informační zdroj. Nevím jak Vy, ale já si marně vzpomínám na to, kdy jsme do Komise poslali nějaké jiné stanovisko, než že servilně „souhlasíme“. Ano, občas jsme navrhli nějaké změny či doplnění, aby nakonec v nařízeních stejně nebyly zohledněny, neboť názory zejména Německa, Francie, Itálie a Španělska jsou pro Unii prostě určující.

Opravdu mě dostala tato jeho velká politická slova na adresu řešení dluhové a hospodářské krize v Unii a eurozóně a dosavadních unijních kroků: „Proto přišla unie s návrhem posilujícím stabilitu a růst. Pomoci by měly i jednotlivé národní reformní programy, jejichž první verze již Evropská komise od členských států dostala. V současné chvíli komunikujeme s jednotlivými zeměmi, abychom je motivovali k větší ambicióznosti.“ Řeči o ničem, neřešící postatu problémů, ale deklarující, že návrhy jak zadlužit všechny členy Svazu socialistických unijních republik ještě víc, abychom dál všichni solidárně pomáhali světlým zítřkům novodobého evorpského socialismu, jsou na stole.

Jeho návštěva u nás byla součástí spanilých cest po národních parlamentech členských států, neboť Unie se svou eurozónou jde zu grunt a Evropská komise prý potřebuje v následujícím období ještě intenzivněji komunikovat se všemi parlamenty členských zemí zejména o národních rozpočtech, tzv. víceletém finančním rámci (tedy kolik nás zase budou jejich návrhy na regulace všeho možného stát) či o budoucím rozšiřování Unie o další problémové státy. Upřímně si myslím, že si ty cesty může ušetřit a tím i další vyhozené peníze občanů členských států do té EURožumpy.

Evropská unie se svou ryze politickou jednotnou měnou je ve světovém měřítku prostě nekonkurenceschopná, v celku zadlužená až po uši, zregulovaná tak, že zbytek světa je pružnější při  reakcích na jakýkoli vývoj trhů, nejednotná ve svých politických stanoviscích, což je naprosto přirozené a kdo čekal opak, žil a žije mimo realitu. Je to projekt, který jsme si zkusili, ale je čas eliminovat další škody. Ještě že lidé v České republice mají alespoň k zavedení eura stále realističtější postoj a začínají chápat, že mít ho i u nás, by znamenalo namočit si do té dluhové EURožumpy nejen ty dosavadní kolena, ale i pas a dost možná i prsa. Za to jim patří můj dík. Ti zbylí se probudí ze socialistického snu časem také. Jsem o tom hluboce přesvědčen.