Václav Klaus – člověk a prezident na svém místě
Česká politická scéna vskutku nenabízí příliš mnoho jedinců, které by člověk mohl označit za svůj vzor, za osobu, hodnou všeobecné úcty, někoho, kdo by byl skutečnou autoritou. Někým takovým je prezident Václav Klaus. Již několikráte prokázal při rozhodování zdravý rozum a i přes to, že do své politiky zahrnuje své názory více než jeho předchůdce, snaží se být prezidentem všech občanů.
Osobně mohu říci, že Václav Klaus je mi ze všech českých, potažmo československých prezidentů asi nejblíže. Nepočítám samozřejmě komunistickou garnituru, ale z hlediska obrany národních zájmů, důrazu na tradici a odporu k všemožným módním a inženýrským trendům - viz například registrované partnerství, dovolím si říci, že je Klaus jedním u nejlepších prezidentů vůbec. Srovnávat Klause s lidmi již dávno nežijícími by však bylo přinejmenším fádní. Rozhodně však lze porovnávat Václava Klause s Havlem. Ačkoli je jasné, že v prezidentství Klause a Havla bude rozdíl už proto, že zatímco myšlení současného prezidenta je pravicově-konzervativní, jeho předchůdce byl nakloněn spíše na levicově-liberální notu, tak zejména co do míry kvality reprezentování státu (což je věc, kde ideové rozpory vůbec nemusíme brát v potaz), má Klaus jasně navrch.
Havel byl se svojí „občanskou společností“ spíše prezidentem různých „utlačovaných“ a než jako prezident suverénního státu, připomínal „nadlídra“ různých NGO organizací. Nešetřil milostmi, které často pod vlivem falešného humanismu udělil i lidem prokazatelně vinným z úmyslného spáchání těžkého zločinu. Oproti němu je Václav Klaus v udělování prezidentských milostí střízlivý a na mezinárodním poli vystupuje jako skutečný státník (vřelé hostování Vladimíra Putina, kterému v ČR mnozí nemohou přijít na jméno) je toho mimo jiné důkazem. Mnozí jistě namítnou a stále tak činí, že Klaus je naopak prezidentem navýsost subjektivním a dokládají to kupříkladu jeho odmítáním euroústavy. Já bych jim ale obratem opáčil : nemá snad i prezident právo na svůj vlastní názor? Dotyční kritici vytýkají Klausovi nedostatek objektivity, že prý nereprezentuje názory všech obyvatel, že vystupuje ovlivněn vlastními názory. Dotyční kritikové však sami prokazují nedostatek objektivity, jde totiž ve většině o stoupence exprezidenta Havla a on sám často vystupoval až příliš jednostranně, šlo a jde tedy spíše o útok na neoblíbenou osobu (Klause), než důraz na dodržování „objektivity“.
Z hlediska obrany českých národních zájmů představuje Václav Klaus jedinečné propojení konzervativního a liberálního myšlení anglosaského typu. Své střízlivé a realistické myšlení již mnohokrát prokázal a stále prokazuje v otázkách týkajících se směřování Evropské unie, potažmo celé eurointegrace. Zůstává konzistentní ve svých postojích vůči postupné federalizaci Evropy a tzv. europeismu obecně. Je také třeba ocenit fakt, že coby hlava státu jde takto svým způsobem proti proudu, zůstává trvale na svých pozicích a to je pro Českou republiku zásadní a nanejvýš přínosné. Ukazuje se, že nastoupená cesta bezmezného poklonkování se Bruselu, tzv. evropský sociální model, v neposlední řadě celá unifikace Evropy, nejsou tou správnou cestou a názory dřívějších „outsiderů“ jako třeba Klause, získávají stále větší váhu a ohlas. Václavu Klausovi se též na scéně objevil potenciální spojenec, polský prezident Lech Kaczynski. Česká republika a Polsko by se tak do budoucna mohli stát vlivnými členy reformního jádra europeismem nemocné Evropy.
Jako osoba hájící tradiční uspořádání společnosti a konzervativně uvažující člověk, se Václav Klaus projevil nedávno v kauze okolo schvalování zákona o registrovaném partnerství homosexuálů. Prokázal svůj morální kredit a vítězství nad soky, kteří mu pro jeho odmítavý postoj vůči tomuto zákonu spílali málem do fašistů, když správně argumentoval, že otázka homosexuálních svazků není otázkou „diskriminace“, neboť homosexuálové mají stejná práva jako ostatní daná již ústavou a zákon o RP je zbytečným zvýhodněním minoritním skupiny a útokem proti tradiční rodině. Ocenění hodná snaha o zachování nedotknutelnosti tradiční rodiny však bohužel přehlasováním prezidentského veta nesplnila svůj vytyčený cíl.
Za další chvályhodný postoj Václava Klause nutno umínit jeho zdrženlivost vůči přílišné a nekontrolované imigraci, jakožto také odmítání konceptu tzv. multikulturalismu. Sám Klaus multikulturalismus v jednom z rozhovorů příznačně nazval „módním levicovým zlem“. V souvislosti s tím připomeňme alespoň stručně jeho loňský konflikt s některými „občanskými aktivisty“, za projev přednesený na zasedání Rady Evropy, kdy varoval před nebezpečím „NGOismu“, „politické korektnosti“ a „fanatického human-rightismu“.
Nadcházející volby s největší pravděpodobností též rozhodnou o tom, zda Václav Klaus ve své funkci setrvá, či nikoli, protože nic zatím nenasvědčuje tomu, že by v Parlamentu existovala ochota a hlavně síla, prosadit přímou volbu prezidenta. Proto mějme na paměti, že hlas, který do urny vhodíme, bude znamenat také to, zda si na Hradě přejeme setrvání konzervativního patriota, hájícího národní zájmy, či nikoli.