Vondra a Schwarzenberg: České zájmy? Pche. My raději Izrael
Topolánkova vláda vyměnila příležitosti pro české výrobce a exportéry za pochybnou blízkovýchodní misi.
Tvrdí to lídr SBB a kandidátka do Senátu za Kladensko Jana Bobošíková.
Řekla to na schůzce s novináři, kde vysvětlovala potřebu hájení českých národních zájmů. Tehdejší počínání Alexandra Vondry, Karla Schwarzenberga a Mirka Topolánka uvedla jako odsouzeníhodný příklad toho, jak si volení představitelé země rozhodně počínat nemají.
O co šlo? Když se Česká republika ujímala půlročního předsednictví Radě EU, vyjasňoval si tehdejší premiér Mirek Topolánek s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym, po jehož zemi Česko předsednictví přebíralo, předmětnou agendu.
Česká republika měla spolu s předsedáním Radě EU předsedat i tzv. Unii pro Středomoří, což je iniciativa, která vznikla v červenci téhož roku ze Sarkozyho iniciativy. Jejím smyslem je spolupráce především Francie s bývalými koloniemi v Africe, ale zahrnuje v podstatě všechny státy EU a země kolem Středozemního moře, tedy sever Afriky a Blízký východ.
Sarkozy tehdy Topolánka od šéfování Středomořské unii odrazoval, protože Francie měla ambice projekt řídit i v dalším období, ačkoli ho správně měla vést jen do konce roku a pak předat Praze. Sarkozy si ale přál, aby si mohl vliv udržet i nadále a aby Česko Francii podpořilo.
Byl to onen slavný rozhovor v Elysejském paláci, kde si oba politici tykali a plácli si na to, že se vzájemně podpoří. Sarkozy tehdy na Topolánka tlačil slovy o tom, že řídit Středomořskou unii je nezáviděníhodný úkol. A Topolánek se nechal přemluvit.
„Předsednictví v Unii pro Středomoří není dárek. Rád ti to nechám, odpracuj si to. Zlom vaz. Nemáš představu, co to je jednat s Libanonem, Egyptem a Alžírskem. Stovky hodin. Je to hrozné. Unii pro Středomoří jsem nosil na rukou,“ říkal tehdy Sarkozy Topolánkovi podle uniklého přepisu schůzky, který vyšel v časopise Reflex.
„Víš, co to je, být sám proti všem Arabům? Mít je na telefonu? Jsou hrozní, přísahám. Alžírský prezident Buteflika, Tunisan, marocký král, Libye, Izrael. Šílená práce,“ naléhal tehdy na českého premiéra. Ten nakonec ustoupil.
„Chápu, proč to říkáš. Unie pro Středomoří je tvoje dítě, vypiplal sis ho. A bez francouzské výživy to miminko nepřežije. Chceme mít smířlivý postoj. Bojím se jen, aby se z toho nestal precedens. A já jsem připraven si to s ostatními vyřešit,“ odpovídal bodře Sarkozymu.
Politici tak uzavřeli dohodu a Sarkozy pak na následné tiskové konferenci tvrdil, že ho jeho přítel Mirek Topolánek požádal, aby za něj řízení Středomořské unie převzal.
Tím ale Topolánek připravil Českou republiku o mnohé exportní příležitosti. V rámci EU totiž existují fondy na podporu rozvoje v třetích zemích, které obsahují nejrůznější programy (například na obnovu infrastruktury a podobně). Předsedající země má pak poměrně široké pravomoci při rozdělování peněz a má tak šanci nasměrovat je do konkrétních projektů, které mohly znamenat příležitost i pro české výrobce a podniky.
Středomořská unie je navíc spolkem zemí, se kterými ČR měla už z předlistopadových dob tradičně dobré kontakty, jako například Egypt či Sýrie. V takových destinacích by čeští výrobci, kdyby tuto možnost a podporu od předsedy Středomořské unie, kterou mohl Topolánek být, dostali, mohli za evropské peníze najít uplatnění.
Protože ale v politice není nic zadarmo, Topolánek za svůj ústupek něco musel chtít. Co bylo tak důležitým českým zájmem, že premiér souhlasil předat lukrativní a prestižní příležitost Francii?
Právě po tom se před časem pídila Jana Bobošíková a v neformální rozmluvě s Alexandrem Vondrou, tehdy ministrem pro evropské záležitosti a architektem českého předsednictví, se to i dozvěděla:
„Když jsem se dotazovala tehdejšího ministra pro evropské záležitosti Alexandra Vondry na oficiálním setkání europoslanců, z jakého důvodu jsme se jako Česká republika vzdali tohoto předsednictví a za co jsme to vyměnili, protože já také chápu, že když v něčem uděláte nějaký ústupek, tak zase získáte jinou výhodu pro naši zemi, tak na mé naléhání mi pan ministr velmi lapidárně vysvětlil, že to Česká republika vyměnila za to, a teď opravdu cituji přesně, že Karel Schwarzenberg a Jana Hybášková udělají pořádek na Blízkém východě,“ řekla pro Prvnizpravy.cz Jana Bobošíková.
Na mysli má pochybnou blízkovýchodní misi pod vedením ministra zahraničí Karla Schwarzenberga a europoslankyně Jany Hybáškové, která vedla do Izraele a Gazy v době, kdy Izrael Gazu vojensky napadl.
Jak jejich mise skončila, víme dobře. Nedopadla nijak, ničeho nedosáhla, krom toho, že se oba politici mohli exhibovat před kamerami a vypadat důležitě. Navíc ale, a to je nejvtipnější, byli nakonec Sarkozym beztak zastíněni – francouzský prezident si nenechal ujít příležitost, aby se ve stejný čas na Blízkém východě také blýsknul, takže česká výprava tak vypadala jako pouhý předvoj a zamýšlený efekt byl tentam.
Topolánek s Vondrou tak vyměnili exportní příležitosti pro český průmysl za zcela zbytečný výlet politiků, který dopadl přímo ostudně. Sarkozy, který s dohodou souhlasil, ji beztak nedodržel.
„Bylo to naprosté fiasko,“ tvrdí o misi Bobošíková. „Ponížení České republiky a položení možného mezinárodního vlivu na oltář francouzsko-bruselských zájmů,“ komentuje pak samotnou dohodu.
Podle ní jde o klasickou ukázku „vyklízení pozic“, kterou už roky kritizuje. „Sotva nějakou pozici vyklidíte, třeba takovou, na kterou máte smluvní nárok, tak v tom samém okamžiku se tam nacpe někdo jiný. Vrcholní představitelé České republiky, místo aby tyto pozice chránili a posilovali, tak je trvalé vyklízeli – v rámci českého předsednictví, ale i předtím,“ dodala.
Zmínění aktéři tehdejšího „obchodu“ to ale popírají. „Je to blábol,“ napsal v reakci na dotaz serveru Prvnizpravy.cz expremiér Mirek Topolánek.
A svá tehdejší slova popírá i sám Vondra: „Je to absolutní nesmysl“, odepsal. Když byl konfrontován informací, že právě takto dohodu vysvětlil Janě Bobošíkové, poslal ještě vysvětlující sms.
„Byla to diskuze, kam směřovat zájmy a prostředky EU – Poláci, Švédové, Britové, my a další země střední Evropy upřednostňovali Východní partnerství (Ukrajina atd.), Francie a jižní křídlo EU pak Středomoří,“ vysvětlil, proč rezignovali na jakoukoli snahu podílet se na půlročním vedení Unie, která rozsahem přesahuje tu Evropskou.
www.prvnizpravy.cz
***
BOJUJ ZA MĚ A JÁ ZA TEBE
Elysejský palác 31. října 2008
Sarkozy: Poslední extrémně těžké téma: Unie pro Středomoří. Je to strašné. Několikrát jsem procestoval Středozemí. Má idea je, aby Egypt s Francií byly v čele a aby Evropská unie spolupředsedala. Najděme cestu z těžké nedohody o Unii pro Středomoří. Ostatně jednat s Araby není vůbec jednoduché. Předsednictví se zkrátka účastní s Francií a Egyptem. Přece nejde, aby Středozemí předsedali Švédové.
Topolánek: Není to novinka, diskutujeme o tom delší dobu. Nechci říci, že jsem úplně proti, ale vidím dva problémy: šlo by o výjimku z pravidel Evropské unie a zakládá se určitý precedens. A pokud otevíráme debatu o východní dimenzi, pak mluvím navíc za relativně menší zemi, než je Francie.
Sarkozy: Díky, jsem rád, že mluvíme otevřeně a jasně. Předsednictví v Unii pro Středomoří není dárek. Rád ti to nechám, odpracuj si to. Zlom vaz. Nemáš představu, co to je jednat s Libanonem, Egyptem a Alžírskem. Stovky hodin. Je to hrozné. Jediný problém – nechci, abyste se cítili ukřivděni. Unii pro Středomoří jsem nosil na rukou. Egypt má předsedat dva roky a sever by měl mít dvě různá předsednictví: Evropské unie a Unie pro Středomoří? Francie stojí za tebou, a aby to fungovalo, jsme povinni pokračovat. A východní Evropa? Udělejte si, co chcete.
Poslední bod: chci Unii pro Středomoří prezentovat jako dohodu mezi Českou republikou a Francií. Budujeme spojenectví – a tobě odpadá jeden problém –, jak čelit rozhádaným lídrům ve Středozemí, dost na tom, že musíš zvládat politickou situaci doma. Chci shodu. Posílí tě to v České republice. A mně to usnadní život.
Topolánek: Chápu, proč to říkáš. Unie pro Středomoří je tvoje dítě, vypiplal sis ho. A bez francouzské výživy to miminko nepřežije. Chceme mít smířlivý postoj. Bojím se jen, aby se z toho nestal precedens. A já jsem připraven si to s ostatními vyřešit.
Sarkozy: A budeš silnější. Víš, co to je, být sám proti všem Arabům? Mít je na telefonu? Jsou hrozní, přísahám.
Topolánek: Máš zkušenost. Ale my ji máme zase s Východem.
Sarkozy: Dobře, dobře, už jsem se také leccos přiučil. Ale alespoň jich je tam míň. Ale na jihu? Alžírský prezident Buteflika, Tunisan, marocký král, Libye, Izrael. Šílená práce.
Topolánek: O. K., nemám s tím problém. Ale přeji si, aby souhlasily i ostatní země EU. Obávám se precedentu.
(…)
později politici shrnují hlavní body, jak je budou prezentovat na tiskové konferenci:
Sarkozy: (…) Unie pro Středomoří. Česká republika bude podporovat Francii dva roky a já ostatní členské země EU přesvědčím, aby s tím souhlasily.
Topolánek: Ale teď se musíme dohodnout hlavně se Švédy na kompromisu v Unii pro Středomoří …
Sarkozy: Nejsem stupidní. Samozřejmě. Jinak by všichni byli nespokojení a začali mi otloukat projekt o hlavu. Potvrdím to písemně dnes večer. A před novináři – hodně jsme mluvili o předsednictví Francie a České republiky a že jsme se na všem shodli. A že ČR nás požádala, abychom spolupředsedali v Unii pro Středomoří s Egyptem.
Vondra: A my v tom budeme mít nějaké místo?
Sarkozy: Jistě. (Vestoje, kreslí na papír.) Bude evropské předsednictví, tedy ČR. A pak Sever a Jih.
(zdroj: Reflex)