Je vlajka EU jejím symbolem? Je to jen kus hadru. Odstraňte vlajky Evropské unie!
Členské státy se nikdy všechny neshodly na společných symbolech. Však se také přes veškerou snahu sociálních inženýrů neshodnou v daleko zásadnějších věcech. A je to tak správné, neboť každý si hájí to, co je mu nejblíže. Ať už u srdce nebo u peněženky.
Hodně lidí žije v přesvědčení, že modrá vlajka se žlutými hvězdami je oficiálním symbolem Evropské unie. Rád bych je dnes vyvedl z omylu několika fakty. Když referenda v několika členských státech Unie smetla pod stůl návrh Evropské ústavy, aby ho posléze po takovém fiasku unijní vedení už raději občanům dalších států skrze jejich vlády nepředkládalo, smetla tím také ze stolu „oficiální symbol“ v podobě společné vlajky, ale také například evropskou hymnu. Tou se měla stát melodie vycházející z „Ódy na radost“ z Deváté symfonie Ludwiga van Beethovena.
Lisabonskou smlouvu pak Unie nastrčila v druhém kole jako náhradu za Evropskou ústavu, přičemž na ní nezměnila ve své podstatě vůbec nic. Když se dnes s odstupem času podíváme na to, jak hladce či naopak s komplikacemi procházela její ratifikace jednotlivými státy, nelze si nepovšimnout dvou momentů. Zaprvé už se jednotlivé vlády snažily vyhnout jejímu přijímání ve všelidových referendech a zadruhé procházela snadno zejména tam, kde mají nejvíce problémů sami se sebou a jsou zadlužení až po uši. Není nad to, když se „sdílí odpovědnost“, respektive přenese jinam a rozmělní. K lisabonské smlouvě pak vzniklo „prohlášení“, ve kterém ti z největších tehdy nadšeneckých států uznaly nejen modrou vlajku se žlutými hvězdami a onu melodii, ale také jednotnou měnu nebo společné základní heslo „Jednotná v rozmanitosti“. Byly to Belgie, Bulharsko, Německo, Řecko, Španělsko, Itálie, Kypr, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Rakousko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko a Slovensko. Oproti tomu Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Lotyšsko, Nizozemsko, Polsko, Velká Británii, Švédsko a… Česká republika jsou těmi státy, které svůj podpis pod společné prohlášení odmítly. Platí proto pouze v 16 státech z celkem 27.
Co z toho vyplývá? Jen další zbytečné utrácení peněz na všech úrovních státní správy a místní samosprávy za kusy hadru, které dnes zcela neoprávněně a zbytečně vlají vedle naší krásné vlajky, zatímco na jiné věci peníze v pokladnách prý nejsou. Chcete-li se pokusit to změnit, nabízím Vám jednu novou možnost zde.
Jediné, co se mně osobně z výše uvedených „symbolů“ opravdu velmi líbí, je heslo „Jednotná v rozmanitosti“. Nevím, kdo je jeho autorem, ale skoro bych si tipnul, že se podvědomě inspiroval u George Orwella – tedy pokud to nebyl geniální šprýmař a vizionář s nadhledem, který nepodlehl, ačkoli si to o něm vedení Unie myslí. Ono to totiž v té krásně rozmanité Evropě ani dost dobře prostě nejde, být nakonec povinně jednotní. Vždyť se nikde neshodnou ani občané jednoho státu. A to je na Evropě to krásné a já pevně věřím, že se k tomu starý kontinent zase vrátí.
Závěrem mi nezbývá než poděkovat Václavu Klausovi za to, že ten hadr nevlaje na Pražském hradě. Otázkou zůstává, nakolik bude servilní vůči Evropské unii jeho nástupce, aby ho tam vyvěsil. V takovém případě, jakkoli má základní barvu modrou, ponese všechny atributy vlajky čistě bílé. Alespoň tak to cítím já. A Vy?