Ve středu přijíždí na pracovní návštěvu naší vlasti euronáčelník Mokrý hadr. Říká se o něm, že je prezidentem Evropské unie. Pevně doufám, že až bude přijímán na Pražském hradě prezidentem Václavem Klausem, že bude na sídle české státnosti vlát tak jako dosud jen jediná vlajka – ta česká.

To aby bylo Hermanu van Rompuyovi zřejmé, že navzdory faktické podřízenosti Prahy Bruselu si alespoň někdo ve vedení českého státu troufne připomínat, že když Česká republika vstupovala do Evropské unie, bylo její obyvatelstvo přesvědčováno propagandou cizí i domácí, že tím neztrácí svou státní svrchovanost. Je to sice málo, ale i v nepatrném gestu může být skryta jistá síla, jež se projeví, někdy až s nečekanou razancí, až o něco později. Takový Mubárak či plukovník Kaddáfí by o tom mohli dlouze vyprávět.

Hradčanské náměstí není žádný Tahrír, ale nějaké ty demonstrace proti nelegitimním vládcům ve své pohnuté historii již také zažilo. Ta prozatím poslední se uskuteční ve středu od 11 hodin, dva dny před výročím „vítězného Února“, a to pod taktovkou Jany Bobošíkové. Zaslouží si podporu všech upřímných vlastenců a odpůrců prokazatelně „lepších zítřků“.