Bývali dnové, kdy nezanedbatelnou sanitární úlohu ve společnosti hrál kat. Třímal ve svých rukou nástroj, jímž mařil životy vrahů, zlodějů a vlastizrádců. Ovšem mnohdy také lidí dobrých a čestných, vlastenců a světců. I proto, navzdory jeho obecné užitečnosti, býval považován zbytkem společnosti za nečistého.
K této skupině, s níž slušný člověk nepřichází dobrovolně do styku, již delší dobu řadím jistou část obce novinářské. Také by se zdálo, že slouží spravedlnosti, zvláště když odhalují skutečnou lumpárnu v úřadech, placených z našich daní. Tito novodobí popravčí sice užívají jiný nástroj než středověcí kati, ale co do důsledků se jejich práce od sebe příliš neliší.
Jako křiklavý příklad z posledních dnů mi slouží pozornost, jíž se ze strany několika novinářů dostává ministru školství Josefu Dobešovi. Nemine den, aby nebyl vláčen novinami či éterem jako prachsprostý padouch. Kdo se orientuje ve světě politiky za pomoci těchto průvodců, má v pohledu na ministra Dobeše jasno. Hlídací pes demokracie zardousil dalšího ničemu, Kmenta budiž veleben!
Je nejvyšší čas, aby se některým „investigativním“ novinářům, co získávají údajné důkazy nečistých praktik politiků aktivním podílem na zločinném jednání, přistřihla křídla. Tak, jako se lid shromažďoval ke sledování poprav na městském rynku, tak i mnozí z nás prahnou po senzačních odhaleních a popravách na rynku mediálním. Až nám ten boj zdánlivého světla proti údajné temnotě začal přerůstat přes hlavu. Jak je možné, že 
se Jaroslav Kmenta v televizních zprávách chlubí informací, že pro psaní svých defamačních článků vychází z dat, uloupených z emailových korespondencí cizích osob, a nikdo se nad tím nepohorší? Jakým právem užívá předmětný lup novinář, když k němu nedisponuje vlastnickým právem? A jakým právem z něj činí lup veřejný?
Nezpochybňuji oprávněnost kritiky veřejně činných osob, jsou-li jejich skutky předmětem oprávněného pohoršení. Ale je nepřijatelné, aby se tak činilo nečistými prostředky. Ty ani sebevznešenější cíl neposvětí.
Ministr Dobeš nejspíš není žádný světec, ale nevím, nevím, zda by v pomyslné soudní síni mediální inkvizice vůbec někdo obstál. Nepochybuji o tom, že Dobešovo reformní úsilí, spojené se zeštíhlováním přebujelého byrokratického aparátu, vyvolává v řadách postižených i touhu po pomstě. Proto vykrádají soukromou poštu Jany Machálkové a nabízejí ji médiím, jež pak na tomto mravním deliktu bez uzardění parazitují.
Ministr Dobeš je po dlouhé době ministrem školství, který se nebojí důslednějších změn v řízení resortu. A navíc je podle všeho připraven účinně čelit rozpínavé chobotnici propagátorů frontální sexuální výchovy, z níž má užitek snad jen pornografický průmysl. A pokud mám správné informace, tak za působení nového ministra se příliš nedaří ani ideologům z líhně jeho zeleného předchůdce Lišky. Sociálně inženýrským příručkám o sexu, genderu a ideologii menšin za ministra Dobeše pšenka nepokvete. No řekněte sami, zda to není dostatečný důvod k vykrádání osobních dat a jejich zveřejňování v pečlivě odměřených dávkách mediální lučby?