Rozhovor Ondřeje Šťastného s Ladislavem Bátorou, který v MF Dnes nevyšel... aneb Mediální žoldáci
V pátek se obrátil redaktor Mladé fronty Ondřej Šťastný na Ladislav Bátoru se žádostí o poskytnutí rozhovoru. Bátora nakonec po delším váhání svolil, že odpoví na všechny otázky, jak ostatně vyplývá z emajlové korespondence mezi ním a redaktorem Šťastným:
Važený pane Bátoro,
jak jsme se telefonicky domluvili, zasílám dotazy. Protože mi i nadále velmi záleží NA KOREKTNÍCH VZTAZÍCH, odpovězte prosím jen na to, co se Vám zdá přijatelné.
Předem děkuji z odpovědi, o které prosím pokud možno do cca 17 hodin.
S pozdravem,
Ondřej Šťastný, reportér MF DNES
Milý pane Šťastný, pěkné otázky. Jste fajn chlap, protože držíte slovo. Proto jsem také odpověděl na všechny a doufám, že ASPOŇ ČTENÁŘŮM se mé odpovědi budou zamlouvat. Pokud v tom nebudete škrtat, v což věřím.
S pozdravem
Ladislav Bátora
1) Jaký charakter a podobu mají Vaše kontakty a vzájemné podporování se s vicekancléřem Petrem Hájkem a tajemníkem Ladislavem Jaklem, potažmo prezidentem republiky, prof. Václavem Klausem?
LB: Jak jistě víte, jsem předsedou občanského sdružení Akce D.O.S.T., která má svůj prapočátek ve známém Manifestu D.O.S.T. z listopadu 2007, k němuž se postupně přihlásilo kolem sedmi set lidí, mimo jiné i řada poslanců a senátorů, předsedové různých politických stran a občanských sdružení, šéfredaktorové mnoha časopisů a podobně. Každý signatář svým svým podpisem stvrzuje, že uznává - například - "západní, anticko-křesťanské kořeny naší tradiční kultury a odmítá její účelové úpravy v duchu tzv. politické korektnosti" nebo "hodnotu národa a vlasti jako konstitutivní prvek utváření lidské společnosti a odmítá se rozplynout v tavicím kotlíku vykořeněného kosmopolitismu." A dalších 7 bodů, o kterých si troufnu tvrdit, že s nimi souhlasí i president Klaus a jeho nejbližší spolupracovníci. A tak mě aktivity D.O.S.T. sblížily s Hradem natolik, že na našich veřejných akcích nejenže vystupují často (a já doufám, že rádi) pánové Hájek a Jakl, ale náš Pochod na Hrad 2009, který byl zaměřen proti Lisabonské smlouvě, poctil svou osobní přítomností a projevem sám pan president. Pro úplnost ale musím poznamenat, že s panem Jaklem se znám mnohem déle - myslím, že ještě z dob svého dávného působení v ODA. A také z doby, kdy jsem byl pilným dopisovatelem dnes již zaniklého měsíčníku 51PRO. I když asi ne pro všechny vítaným, protože svým krajním odporem k vondro-topolánkovskému neokonzervatismu (a dnes již i nečasovskému, i když to už je jen odvar, jako celý náš dnešní český premiér) jsem se netajil ani ve svých článcích.
2) Spolupracujete s nimi na nějakém konkrétním projektu?
LB: No, samozřejmě, vždyť nás opravdových konzervativců a vlastenců je pořád ještě k uzoufání málo, i když se poslední dva roky naštěstí situace mění radikálně k lepšímu. Zrovna dnes dopoledne jsem s pány Hájkem a Jaklem jednal o jejich případné účasti na druhém dílu naší nové formy veřejných vystoupení, kterou jsme nazvali Hovory na pravici.
3) V průběhu života jste byl členem či kandidátem celkem pěti politických stran. Jak se stane, že jeden člověk vystřídá přízeň k tolika politickým subjektům?
LB: To by byla ale opravdu dlouhá historie, ta samotná čtyři členství, a když navíc sčítáte jablka (členství) i hrušky (nezávislou kandidaturu), tak pro to tady a dnes není dostatečný prostor. A bůhví, zda by ty někdy i bezmála třicet let staré věci čtenáře vůbec zajímaly. Ale pokud ano, tak ať si přečtou můj životopis, je někde na intenetu volně přístupný ještě z doby, kdy jsem kandidoval do Evropského parlamentu. A od středy je vlastně i na euportal.cz, se kterým Akce D.O.S.T. také úzce spolupracuje - jako příloha k článku "Pravicový protiromský extremista Ladislav Bátora".
4) Prosím o krátký komentář, proč jste se rozhodl ke spolupráci s ministrem školství Josefem Dobešem. Kdo Vás s tímto politikem vůbec seznámil?
LB: Ve skutečnosti jsem se ke spolupráci s panem ministrem Dobešem nerozhodl. Když jsem se o své "kandidatuře" na post 1. náměstka ministra školství dozvěděl stejně jako vy z tisku, tak jsem pro jednu televizi řekl, že taková nabídka by - z mého pohledu - patřila jistě k těm, které se neodmítají. A tenhle svůj názor jsem nezměnil. A pokud se týká té druhé otázky, tam mám pocit, že pana ministra Dobeše znám od té doby, kdy jsem uspořádal v Karmelitské ulici tu hojně navštívenou demonstraci proti přírůčkám "jak naučit děti brzy a šikovně navlékat kondom" a "jak jim u toho ještě polámat mateřský jazyk k nepoznání". Ale jist si nejsem, vždyť sám víte, v jak hektické době žijeme.
5) Je pravdou, že Vaše uvedení do úřadu ministerstva školství souviselo s tím, že se za Vás u vedení Věcí veřejných přimluvili lidé z Hradu?
LB: O takové souvislosti nic nevím a může to třeba být stejná novinářská manipulace veřejným míněním, jako když obsedantně pořád píšete, že jsem "nekompetentní neonacista". Neonacista nejsem, především proto, že si neumím představit, že by český vlastenec mohl být neonacistou. A k těm dotazům na mou "kompetenci" bych chtěl například paní stínové ministryni školství Bohdalové takto vzkázat, zda by se místo invektiv, které předvedla na oficiálních webových stránkách sociální demokracie, už uráčila mi doporučit, kterou další vysokou školu vedle těch čtyř, které jsem už díkybohu úspěšně absolvoval, měl ještě nahonem v šedesáti letech vystudovat. Abych se stal i v jejích očích kompetentním...
K velkému překvapení Bátorova syna Alexandra se však namísto onoho rozhovoru objevil na druhé straně sobotní Mladé fronty standardní protibátorovský hanopis s titulkem “Extremista a oblíbenec Hradu” - http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?r=z_domovaa&v=048&idc=1539226 . Poslal proto otci hned ráno lakonický a za daných okolností ještě velmi slušný email: “ Tak už jsem si koupil MFD. Jsou to hovada!” Se svolením Ladislava i Alexandra Bátorových zveřejňujeme nejen Alexandrův povzdech, ale i Ladislavovu odpověď, protože ji považujeme za výmluvné memento o otřesnosti poměrů, ve kterých žijeme:
Datum: 26.2. 2011, 09:11 ?No jo, synu, co naděláš... Né abyste si tím pokazili sobotu, za to vám ti mediální žoldáci nestojí! Pro srovnání si níže přečti moje odpovědi v tom dálkovém rozhovoru, který ze mě redaktor Šťastný vymámil dvěma telefonáty, SMSkami a emajlem. Měl jsem až do konce trvat na svém: ŽE NIC. Nejde vůbec o to, co z toho udělal, vždyť nevybočil z řady těch námezdních novinářských šmoků, ale že se teď doma ten mravní ubožák radostí tetelí: "To jsem tě zase doběhl, ty neonacistickej morone!" Kdyby tak věděl...
Já na tu svou slušnost jednou fakt strašně dojedu, protože pro tuhle JEJICH dobu se už nehodí. A všichni mi to pořád říkáte, a jako kdybyste hrách na zeď házeli... A největší hrůza je, že KVAZISANITÁRNÍ HYENY už de facto řídí českou politiku.
A pohlaď za mě u oběda Sašenku, zítra nepřijdu, musím dopsat ten nový článek proti NIM. Snad ta hrůza bez konce už brzo skončí. Začínám si už připadat jako v polovině 80. let minulého století. A taky jsme se dočkali.
Možná by ale stálo za to TOHLE opravdu nelítostně medializovat a co nejdříve. Dělají si s námi už co chtějí. A s dalším a dalším lehce stráveným hors d'oeuvre jejich chuť jen poroste! No nic, aspoň tohle tomu Šťastnému přepošlu, ať se ještě více potěší, lidské radosti není nikdy D.O.S.T. A třeba dostane ještě vyšší prémie...
T.