Pokud vám níže načrtnutý scénář něco připomíná, je to čistě náhoda.
Kdybyste byli vlivným americkým politikem či ještě lépe šedou eminencí řídící americkou politiku zpovzdálí, s velkolepými plány, v nichž obyčejní Američané hrají jen roli jakési pracovní síly, muselo by vám být jasné, že množství zbraní mezi tímto prostým lidem může jednoho dne vaše krásné plány zhatit. Věděli byste, že musíte podniknout potřebné politické a legislativní kroky vedoucí k zákazu držení zbraní, což se neobejde bez náležité kampaně.
Přesvědčit Američany, kteří své zbraně tak milují, aby se jich zbavili, je úkol téměř nadlidský. Vyžadoval by využití veškerého politického umu a marketingu, aby národ pistolníků souhlasil. Museli byste změnit náladu v celé společnosti. Nejlépe tím, že ji pořádně vystrašíte. Proto by vám nejspíše nevadilo, kdyby občas nějaký vyšinutý jedinec střílel na své spoluobčany ve škole, na ulici či v obchodním centru, protože přesně takové tragédie volání po zákazu zbraní posilují. A kdybyste byli opravdovými cyniky, možná byste nějaké takové „incidenty“ sami zrežírovali.
V takovém případě byste tajným službám připravili přesné zadání, aby tragédie – když už musí být – splnila více cílů najednou. Nejspíše byste tak uvítali, kdyby se podařilo přesvědčit veřejnost, že útočník-střelec má vazby na protestní politické hnutí, které vás potenciálně ohrožuje. Zcela určitě by to měl být pravičák, aby se pak zloba lidu obrátila vůči všem těm, kteří vlastnictví zbraní z pravicových pozic obhajují.
Detaily naštěstí řešit nemusíte, od toho máte zpravodajské služby a chlápky v černém, kteří jsou na to specialisty. Vy jste příliš významní lidé na to, abyste se zapojili do takové špinavé práce – pouze pozorujete, jak se zadání plní. Ale kdybyste měli čas a chuť vše promyslet do nejmenších podrobností, možná byste to udělali nějak takto:
Vyhlédli byste si nejlépe mladého člověka. Zcela určitě nějak emocionálně nestálého, snadno manipulovatelného. Třeba někoho, kdo se hlásil k armádě, ke střílení má kladný vztah. Někoho, kdo třeba prošel základním výcvikem a je nyní v záloze. Měl by mít protivládní názory, ale i kdyby neměl, nic se neděje. Lze je vytvořit i dodatečně. Není nic jednoduššího než prohledat po incidentu jeho byt a najít tam poznámky s plány atentátu a různými vzkazy, které ho usvědčí. Také facebook je dobrý pomocník – za pár hodin vytvoříte přesvědčivý profil někoho, kdo je zjevně pomatený, nenávistný a plánuje masakr, po kterém chce zbraň namířit proti sobě. Za dalších pár hodin o tom ví celá internetová komunita, ba celý svět – všichni se mohou přesvědčit, co to bylo za podivínského člověka.
Samotné navedení na myšlenku spáchání něčeho tak otřesného a dovedení této myšlenky do konce není pro vás také žádný problém – využijete desetiletí zkušeností z armádních výzkumů kontroly mysli a vymývání mozku. S pomocí psychotropních látek můžete svého střelce „naprogramovat“ tak, aby jednal přesně podle vašeho scénáře.
Stopy po sobě zametete tím, že mu uložíte, aby v závěru své mise použil zbraň sám proti sobě a své tajemství si tak odnesl do hrobu. Když se to ale nepodaří, nevadí, sebevraždu může spáchat i ve vězení, samozřejmě ale po procesu, ve kterém se ke všemu demonstrativně dozná.
Dobře musíte vytipovat i oběti, aby následný šok byl dostatečně velký a rozhořčení lidu nevyprchalo s další negativní televizní zprávou. Nebyl by špatný nějaký politik. Nebo politička. Nejlépe levicová, aby to upevnilo podezření, že střílel zapřísáhlý pravicový extrémista. Majstrštyk by byl vybrat takovou političku, která – přestože je levicová – podporuje držení zbraní. Pak by si lidé řekli – chudák, doplatila na to, co sama podporovala. Samozřejmě u toho musí zařvat také spousta dalších nevinných lidí a další musejí být zraněni. Americký lid musí být v šoku a pro média je třeba to připravit náležitě dramatické.
Neškodila by ani nějaká vazba na antisemitismus. Vybrali byste proto politika, který se hlásí k židovským kořenům a podporuje Izrael, zatímco na facebookovém profilu střelce byste mezi oblíbené knížky zařadili Hitlerův MEIN KAMPF.
Abyste nic nenechali náhodě (nemůžete přece věřit labilnímu a navíc zdrogovanému recidivistovi), musí být na místě připraveno více mužů, kteří budou také pálit, aby vše jistili. Jeden člověk tolik lidí přece zabít nedokáže. Až bude po akci, nikdo si už ničeho podezřelého nevšimne, leda nějací konspirační teoretici, kterým beztak nikdo nevěří. Média ochotně odprezentují takovou verzi, jakou jim na tiskové konferenci předložíte.
Nebylo by možná nakonec ani špatné, kdyby oběť nezemřela hned, ale třeba bojovala o život. To zajistí větší sympatie veřejnosti a média se budou moci tématem zabývat několik týdnů. Nic tím neriskujete – až postřelený zemře, máte zaručenu novou vlnu celonárodního smutku a rozhořčení, a kdyby náhodou promluvil, nejspíše by řekl to, co jste si vlastně přáli, aby Američané slyšeli: po tomhle už nejsem přívržencem nošení zbraní…
vyšlo v Xantypě 3/2011