Obrana lékařů
Očekávala jsem, že po přijetí memoranda a zažehnání krize ve zdravotnictví opadne vzedmutá vlna nenávistných útoků proti lékařům. Není tomu tak, ani snaha po porozumění toho, co se tu vlastně odehrálo. Po takovém zvednutí vášní by mělo dojít k zamyšlení, k racionálnímu hledání příčin a k poopravení unáhlených soudů.
Pokusím se s některými zavádějícími názory, skutečně vyslovenými či napsanými, polemizovat.
Pan S.:
Cílem akce "Děkujeme, odcházíme" nebylo dosažení větší svobody v určování cen práce. Cílem akce bylo dosažení vyšších platů a lepších pracovních podmínek. Nemohu podporovat v souladu s mou politickou filosofií skupinu, která se snaží dosáhnout v nesvobodném prostředí lepších podmínek. Hájím rovné podmínky pro všechny bez výhod ze zákona pro kteroukoliv skupinu.
Odpověď:
Škoda, že za úsilím o vyšší platy a zlepšení pracovních podmínek vidíte snahu o vymanění se z rovných podmínek, podle Vás stanovených pro všechny. Proto se Vás musím zeptat: O jakých rovných podmínkách mluvíte? Copak celá společnost žije v nevolnickém socialismu jako lékaři? Mohou lékaři vystavit svou práci působení trhu? Odpovídá jejich plat poptávce a skutečné hodnotě vysoce kvalifikované a odpovědné práce? Musí zbytek společnosti sloužit tolik přesčasových hodin?
Ani hra na soukromý sektor ve zdravotnictví není soukromým podnikáním. Soukromý lékař je ve skutečnosti také zaměstnancem pojišťoven, které rozhodují plně o existenci ambulancí, určují výši platby v bodech, přičemž cena bodu neustále klesá, určují počet pacientů, výši ceny léků na jednoho pacienta a nutí lékaře dotovat zdravotnictví tím, že mu nezaplatí nic, co je za jejich stanovenými limity - takže lékař, který dle smlouvy musí přijmout každého klienta, mnohé ošetřuje zadarmo a zaplatí pacientovi dražší léky, neboť ty se do limitu nevejdou, atd.,atd.. Jsou toto rovné podmínky, jsou slučitelné s podmínkami ostatních živnostníků?
Nebojují snad lékaři za srovnatelné podmínky a za svobodné prostředí? Chtějí snad nějaké výhody ze zákona? Vždyť právě zákon je v jejich případě beztrestně porušován. Například v počtu přesčasů.
Pan S.:
Protestní kampaň "děkujeme, odcházíme" nebyla snahou o vymanění se ze socialistických podmínek. Byla snahou odborů o zvýšení platů. Souhlasím s tím, co ve svém příspěvku píšete, ale to není tím, za co tato kampaň odborového svazu bojovala.
Odpověď:
Víte, potíž je v tom, že lékaři neměli jinou platformu, na jejímž základě by mohli bojovat proti socialismu ve zdravotnictví. LOK není totéž jako levicové odbory. Bohužel, už sám název "odbory" umožnil kampaň proti zorganizovaným lékařům. Asi jste si nepovšiml, že nešlo jenom o platy, jak stále omílá propaganda médií. Důkazem, že tomu tak není, je skutečnost, že se k akci připojili i mnozí profesoři, jejichž platy nejsou zas tak malé, dále pak akademické lékařské obce, odborné lékařské společnosti.., a také to, že lékaři podstatně slevili ze svých mzdových požadavků, které měly narovnat toky peněz ve zdravotnictví, a že si v memorandu vymínili účast na reformách, což považují za velmi důležitý krok k radikální změně. Nevím, proč si myslíte, že tou změnou nemíní zrušení socialismu ve zdravotnictví, když se právě proti němu bouří. Doposud neměli možnost do ničeho mluvit, k žádným jednáním o reformě nebyli zváni, pravomoci lékařské komory byly omezeny na minimum a rozhodovalo se bez ohledu na jejich mínění. Tedy i o nich bez nich. 20 let čekali, že se reforma uskuteční, to však nebylo v zájmu žádné vládnoucí strany, jinak by k ní muselo už dávno dojít. Naopak socialistické nevolnictví ve zdravotnictví bylo stále více utužováno, až pohár trpělivosti přetekl.
Možná, že by také bylo dobré povšimnout si, kdo se bojí změny, v jakém je postavení a čí zájmy ve skutečnosti hájí, a to až do té míry, že chce za každou cenu dohodu s lékaři rozbít. Pokud by došlo k nejhoršímu, nastalého chaosu by bylo možno využít k divokému rozkulačení majetku nemocnic, a ještě by se to dalo svést na lékaře. Tady bych chtěla upozornit, že lékaři zdůrazňují, že nejsou proti snižování nadbytečných kapacit, jen se bojí, že bez kontroly mohou být rozkradeny. Zas by měl někdo možnost beztrestně "oloupat perníček". A těch loupačů je!
Nevím, zda jsem Vás přesvědčila o tom, co bylo nebo nebylo cílem lékařů. Aspoň jsem se pokusila. Možná, že by nebylo od věci poptat se na poměry ve zdravotnictví u některých mladých lékařů. Ty snad nebudete podezírat ze socialismu zadřeného pod kůži, jak by tomu mohlo být u starší generace.
Jan Š.:
Já bych byl velmi rád, kdyby to bylo tak, jak píšete. Bohužel, nikdo z představitelů akce "Děkujeme, odcházíme" mě nepřesvědčil, že by tomu tak doopravdy bylo. Úžasné výsledky: tlak na tabulkové platy lékařů. Takhle se bojuje se socialismem?
Odpověď:
Pane Š., nevím, jaké máte pracovní postavení a zkušenosti. Samozřejmě, že by bylo ideální, kdyby lékař byl tím, kdo může svobodně uzavírat pracovní smlouvu a spolurozhodovat o výši své mzdy. Pokud je mu však dáno pracovat v socialistickém až nevolnickém systému, tak to tak nefunguje. Jeho mzda se odvíjí od úhradové vyhlášky vydané ministerstvem. Ta pro tento rok stanovila, že úhrady budou vycházet ze stavu roku 2009, bez ohledu na nárůst pacientů či nárůst cen léků, cen vyšetřovacích metod atd., navíc budou snížené o 2%. Tuto vyhlášku si po svém upraví pojišťovny, tedy ji doplní svými plány a regulacemi a určí, kolik peněz jsou ochotny poskytnout zdravotním zařízením. Záleží pak na vedení nemocnic, kolik z toho dá na platy lékařů. Přitom je nic nenutí spravedlivě ohodnotit práci lékaře. Dojde-li ke zrušení mzdových tabulek, bude lékař v tomto systému úplně vydán na milost vedení nemocnic, klinik atd. Každý, kdo má zkušenosti s odměnami, si dovede představit, jak by to vypadalo.
Ochota zaplatit skutečnou cenu práce je pramalá. Nejmarkantnějším důkazem této neochoty jsou mladí lékaři. Těm na klinikách vyměří úvazek 0,1 nebo 0,2 - mzda kolem 5000 Kč, přitom práce na celý úvazek + množství přesčasů. Zdálo by se, že na tyto podmínky nemusí přistoupit. Musí, protože bez této práce na klinice nesplní předepsanou pětiletou praxi, jež je podmínkou pro složení atestace, bez níž nezískají odbornost a nejsou ničím. Navíc se mnozí musí zavázat, že několik let zůstanou v nemocnici pracovat, samozřejmě bez možnosti ovlivnit své pracovní podmínky.
Lékaři vydaní na milost zvůli socialisticko-nevolnického systému nemají moc možností, jak si zachovat přijatelnou míru nezávislosti. Tu jim, aspoň trochu, mohou zajistit mzdové tabulky.
Je tedy logické, že se nejdříve musí zreformovat zdravotnický systém, tržně narovnat hodnota lékařské práce a teprve pak mohou být zrušeny tabulky.
U soukromých lékařů neplatí tabulky už teď. Pojišťovny jim pomocí dodatků ke smlouvě určí, za co jim zaplatí a v jaké výši. Samozřejmě, že lékař nemusí souhlasit a dodatek podepsat. Což však může být velmi riskantním krokem. V konečném důsledku může přestat platit jeho smlouva s pojišťovnou, nebo nemusí být obnovena (smlouvy jsou jen na dobu určitou), a může tak ztratit své klienty a zavřít svou strastně budovanou ordinaci.
Pane Š., tvrdíte, že Vás akce "Děkujeme, odcházíme" nepřesvědčila o tom, že jde o boj se socialismem. Ptám se, jak tedy se socialismem ve zdravotnictví bojovat? Lékaři nespokojení se socialistickými poměry ve zdravotnictví a s tím souvisejícím podceněním hodnoty své práce už určité formy boje vyzkoušeli a celých 20 let na ně ani vlády, ani společnost neslyšely. Po reformě se volá, ale ve skutečnosti se jí politici bojí. Proč by do toho šli, pokud je většina společnosti-voličů se stávajícím stavem jakžtakž spokojena a lékaři jsou donuceni celý ten socialistický kolos udržovat v chodu.
Jakou možnost lékaři mají, pokud nechtějí trpně čekat na definitivní zhroucení zdravotnictví? Jedinou: vypovědět poslušnost a pohrozit odchodem. Pro společnost drastické, ale něco se pohnulo, a reformy budou muset být, a to rychle. Určitě budou ku prospěchu všem, i zmanipulované části národa, která by nejraději lékaře "ukamenovala".