Zbili komunistu opravdu antikomunisté?
Sněmovní spor o to, zda brutální útok na místopředsedu komunistů Jiřího Dolejše má být v odsuzujícím usnesení označen za vnášení „fašizujících praktik“ do politického života, nebyl jen prázdným slovíčkařením. Šlo totiž o to, zda usnesení má či nemá předjímat, že poslance Dolejše skutečně zbili antikomunisté, jimž lze ony „fašizující praktiky“ přičíst. Násilí přece ve svém programu i praxi neměli jen fašisté, ale také komunisté. A to i vůči svým vlastním soukmenovcům. Stačilo zpronevěřit se čistotě stranického učení, stát se nepohodlným, nebo se to prostě právě hodilo.
Pachatelé útoku, podle Dolejše cíleného, zůstávají ve tmě. Zajímavé je, že si za cíl zvolili právě jeho - slovy premiéra Paroubka „nejumírněnějšího z umírněných“. A třebaže to pan premiér přičítá „shodě okolností“, náhoda to asi nebyla. Kdyby útočili zuřiví antikomunisté, nevybrali by si spíše Grebeníčka, nebo jiného z 39 „kovanějších“ poslanců KSČM? Byl to však právě Grebeníček, když opouštěl nejvyšší post KSČM, který vytýkal leckterým funkcionářům nepravověrnost a příklon k sociáldemokratismu. KSČM není strana bez vnitřního pnutí a jsou v ní i zifčákovští vyznavači tvrdého vypořádání s „nositeli a šiřiteli revizionismu a oportunismu“ - jak to nazvala teoreticko-politická konference KSČM v r. 2003. Těm musí být Dolejš trnem v oku a lepší terč by ve svých řadách těžko hledali. Dát Dolejšovi „na pamětnou“ pro neostalinisty navíc znamená zabít dvě mouchy jednou ranou. Nejen, že Dolejš může změknout, až se diskretně dozví, zač dostal, ale jejich rodné straně to může před volbami vynést i jakousi(naivní) solidaritu.
Premiér Paroubek, prahnoucí po podpoře od komunistů, který útok na Dolejše snaživě vydává za „důsledek naprosto nepřiměřeného protikomunistického štvaní“, se možná šeredně mýlí. „Komunismus je bití“, poznamenal znalec komunismu Ludvík Vaculík už v osmdesátých letech. Počkejme si tedy na výsledek policejního šetření. Může se potvrdit, že šlo o vnášení „fašizujících praktik“ do politického života, ovšem z docela jiné strany, než naznačovali prokomunističtí politici.