Tomáš Halík jako zastánce demokracie a svobody slova a projevu souhlasil se zákazem Dělnické strany a je za něj rád. Všichni, kteří nesouhlasí se směřováním Evropské unie, jsou pro něj extrémisté. Každý, kdo dbá na skutečně konzervativní hodnoty, je jím ofrankován fašistickou nálepkou. Že tu ale máme komunisty, jejichž ideologii jsme postavili mimo zákon stejně jako fašismus, a přesto jsme jim dali v listopadu 1989 doživotní pardon a sedí v parlamentu, to mu tolik nevadí. To já jsem například přesvědčen, že daleko horší než Dělnická strana je ve skutečnosti arogantní, legislativu a státní rozpočty znásilňující environmentalismus, představovaný v celé EU různými zelenými, nebo nomenklaturní či skrytí socialisté, zadlužující naše děti. Navíc je mi, narozdíl od Tomáše Halíka, odporné jakékoli zakázování politických stran. Ostatně měřeno skutečně způsobenými škodami vůči České republice a jejím občanům by už v parlamentu nebyla žádná, a kdyby politici měli skutečnou osobní i hmotnou odpovědnost, kterým se tak urputně brání, lepila by řada z nich pytlíky.

Tomáš Halík má obavy z toho, že Václav Klaus prý tíhne čím dál více k „extrémní pravici“ a fašizujícímu se maloměšťáctví. Já se naopak domnívám, že Klaus a jemu podobní se snaží zabránit dalšímu prohlubování problémů v postupně se fašizující Evropské unii. Knihy, jejichž jediným cílem je oslavovat současné integrační počiny evropských vlád, jsou podporovány ze společných peněz ze státních rozpočtů i rozpočtu Unie, zatímco knihy, popisující skutečnost takovou, jaká opravdu je, jsou důvodem pro bezprecedentní perzekuci jejich autorů. Ať jím byla například, pod pseudonymem Zoe Shepardová, bývalá státní zaměstnankyně Francie u knihy „Absolument dé-bor-dee!“ (Absolutně zavalen prací), popisující, jak je ve francouzské administrativě práce na 35 hodin dělána celý měsíc, a která byla za tuto knihu prouštěna, nebo Thilo Sarrazin, jehož kniha v Německu s názvem Deutschland schafft sich ab („Německo provádí sebedestrukci“) se stala důvodem pro jeho vyhození z představenstva Německé centrální banky. Geerta Wilderse soudí za to, co o pár měsíců sama unijní vrchnost označí za špatnou cestu. Jistě, dolehl k nim konečně hlas občanů, od kterých jsou tak odtrženi. Tohle jsou fašistické metody, pane Halíku. To je to pomyslné pálení knih, o kterém se Klaus zmínil. Zakazování politických stran, zakazování myslet si něco jiného, zakazování veřejně říkat své názory či psát knihy, aniž byste za to nebyl trestán, ostouzen, dehonestován.

A co takové předávání národních rozhodovacích práv do rukou jiného státu, nutnost strpět příkazy jiných, být souzen, postihován a perzekuován v případě neuposlechnutí, být vazalem cizí nikým nevolené administrativní správy? To jsou fašistické metody, pane Halíku, srovnatelné s protektorátem. Jistě, dnes již nikoli vynuceným zbraní, ale uplaceným penězi z dotací a demokraticky odhlasovaným těmi, kteří sami z takového hlasování měli, mají a budou mít osobní prospěch.

Nesouhlasím se současným pojetím společných politik Evropské unie, se společnou hospodářskou politikou, se společnou měnou, s předáváním pravomocí do Bruselu, s vyhazováním ze zaměstnání proto, že někdo řekne otevřeně co si myslí nebo o tom dokonce napíše knihu. Nesouhlasím s multikulturalismem ani s islamizací Evropy. Nesouhlasím s poskytováním peněz na „rozvojové programy“ na druhý konec světa. Nesouhlasím s klimatickým a zeleným šílenstvím, jejichž jediným účelem je nad rámec daní vytáhnout z lidí jen další peníze. Nesouhlasím s novodobou socialistickou unijní solidaritou, jejímž cílem je zaplatit dluhy nasekané jinými. Jsem kvůli tomu všemu fašizujícím se maloměšťákem, pane Tomáši Halíku? Pak budete asi do konce svého života jen zklamanější a zklamanější. Je nás totiž naštěstí takových plná Evropa. A právě kvůli takovým lidem, jako jste Vy, náš počet každým dnem oprávněně stoupá. Ale nenechte se plést tím novodobým překrucováním pojmů. Nejsou to fašizující se šiky, ale přirozená obrana lidí proti novodobému fašismu, který unijní politici schovali pod honosný plášť demokracie.

Držte se své víry. Je to jediné, co Vám po tom, co tu v Evropě předvádí lidé Vašeho ražení, zbude. Někteří bohužel nebudou mít ani to a budou muset po Vás stavět Evropu i svět znovu na nohy.