Věřím, že to někteří sociální utopisté mysleli dobře. Opravdu. Jenže cesta do pekel bývá dlážděna právě dobrými úmysly. A jakmile začnete hledat zástupné názvy a výrazy pro názvy a výrazy původní, abyste rozmělnili původní pravý význam, je to cesta do pekel. Výsledkem současné systémové aplikace politické korektnosti na všech úrovních je stav, kdy slyšíte mluvit dlouhou řečí člověka, který nejenže nereaguje na vznesené a oprávněné otázky, ale zároveň je schopen vzletnými slovy dojít po hodině do uličky s názvem NIC. Ve snaze obrousit hrany ale dosáhne jediného. Pojmové mlhy, ze které nahodilé vykouknutí do reality bere zbytky iluzí. Zásadním a zcela nežádoucím důsledkem politické korektnosti je neuvěřitelné prohlubování problémů ve společnosti na všech frontách. To, co šlo řešit při správném pojmenování v úvodu vzniku problému, stává se řešitelným stěží a někdy vůbec, stojí to v čase obrovské peníze a energii, rozviřuje nenávist a prohlubuje propasti mezi lidmi a jejich skupinami.

Pár příkladů za všechny. Jestliže jsou Řecko a další státy EU v hnoji vlastních dluhů a patří do bankrotu, pak jakékoli politicky korektní výrazy na téma evropské solidarity jen odkládají žádoucí řešení jejich problémů. Jestliže je roky praxe prověřeným faktem, že drtivá většina Cikánů je závislá na dávkách od státu a jejich plošné začlenění se ukázalo jako nemožné, pak umožněme začlenění výjimkám, které o to sami stojí a podpořme je, ať se sami stanou příkladem pro ostatní, ale přestaňme řešit tuto problematiku plošně. Není plošná, je přísně individuální a tak k ní musíme přistupovat. Ostatní nechme žít po jejich a nesnažme se je měnit. Jestliže je hospodaření státu skrze politiky prostorem pro korupci a utrácení peněz daňových poplatníků, nehledejme liché cesty k další posílení moci státu, ale omezme a v mnoha případech mu seberme tuto moc nad občany. Přerozdělujme méně a nehrajme si politicky korektně na to, že se stávající politici změní, že přijmou nové protikorupční mechanismy a nové postupy. To je nesmysl. Nekrade se jen tam, kde nic není. Mohl bych pokračovat hodiny a hodiny.

Přesné pojmenování věcí, dějů a stavu je naprostým základem k tomu, aby si lidé mohli udělat svůj vlastní svobodný názor. Jakékoli zkreslování faktů s cílem „udělat svět lepším“ (mnohdy cíleně jen pro někoho) přineslo vždy jen daleko hlubší negativní dopady do života lidí a společnosti. Stačí si připomenout období nacismu, komunismu, umělé udržování lidí bez informací v Africe, cenzuru informací z válek v Iráku, Afghánistánu nebo Blízkého Východu, vylepšování hospodářských výsledků států v Evropské unii, odkládání skutečných a žádoucích ekonomických reforem jen proto, že se to voličsky nehodí do krámu, zatímco se navenek protagonisté politické korektnosti tváří, že se nic neděje a není třeba se bát.

Protagonisté politické korektnosti mohou (mnohdy z upřímného přesvědčení o správnosti jejich postojů, ale mnohdy i z důvodu osobního prospěchu) za systémové matení veřejnosti, zamlžování a překrucování faktů, přikrášlování skutečného stavu věcí a dějů, bagatelizování důsledků problémů ve společnosti a vyvolávání ničím neoprávněného pocitu, že nás čekají jen světlé zítřky. Kvůli nim problémy neřešíme, ale odkládáme. Oni jsou pravými původci stavu, kdy lidé ztrácí soudnost, objektivitu, znalosti skutečného stavu, schopnost a umění postarat se sami o sebe a své rodiny bez kurately armády státních byrokratů a jimi přerozdělených peněz jiných.

Ano, strohá a studená pravda, nezahalená do politické korektnosti, prostě bolí. Ale bolí na správném místě, bolí ty, které bolet má a bolí v době, kdy s tím jde ještě něco dělat. Pravda obalená do mnoha nic neříkajících slov nakonec bolí daleko více lidí, z nichž drtivá většina do té bolesti nemusela být nikdy zatažena. Nikoli zastánci strohé a studené konzervativní pravdy, ale sami protagonisté novodobé politické korektnosti se, soudě podle toho, co se v Evropě a ve světě děje a jaké důsledky to přináší, stanou v očích lidí extrémisty. A je to tak jedině dobře. Zatraceně dobře.