Paní Dvořáková, „mrzák“ a „negr“ není opak politické korektnosti. Politická korektnost je kulturním marxismem
Pochybuji o smysluplnosti studií sociologie a politologie, když vidím, co jsou jejich profesoři schopni říct. Nezatížen akademickou půdou a tlakem veřejných peněz, ze kterých, na rozdíl od nich, nejsem placen, říkám: Pěkně jste ujela, paní Dvořáková...
Profesorku politologie Vladimíru Dvořákovou šokoval text Václava Klause, ve kterém vyjádřil souznění s ryze konzervativními hodnotami. O nic jiného nešlo. Přesto ho okomentovala takto:
„Prezident ČR vystoupil proti principům, na kterých stojí současná demokratická společnost. Navíc on dokonce některé Bátorovy výroky silně vyhrotil.(…) Takže začneme mluvit o mrzácích místo o postižených, o negrech místo o Afroameričanech? To dokáže jediné - ve společnosti je nyní vyhrocená atmosféra, a ta by mohla ještě vygradovat,“ řekla paní Dvořáková a vyslovila přesvědčení, že „politická korektnost rovná se především slušnost ve vyjadřování“.
Děsí mě představa, že podobné názory jsou protkány její pedagogickou praxí, neboť se tak podle mého nejhlubšího přesvědčení podílí na systémovém vymývání mozků nové generace absolventů.
Slova „mrzák“ nebo „negr“, která uvedla v České televizi jako protiklad politické korektnosti, kterou považuje za projev slušnosti, totiž s tématem nemá vůbec nic společného. Jsem také přesvědčen o tom, že to sama moc dobře ví - a o to je to horší, protože se z titulu své práce podílí na výchově a vzdělání studentů. Nejlépe podle mě popsal politikou korektnost William S. Lind ve své knize „Political Correctness:“ A Short History of an Ideology (
první kapitola zde).
„Politická korektnost usiluje o nahrazení prakticky všech norem, formálních i neformálních, které určují vztahy mezi lidmi a institucemi. Chce změnit chování, myšlení, dokonce i slova, která používáme. Z větší části tomu tak vždy chtěla. Kdokoli anebo cokoli kontroluje jazyk, ovládá také myšlení. Politická korektnost je ve skutečnosti kulturní marxismus – marxismus přeformulovaný z ekonomické do kulturní terminologie. Sdílí s klasickým marxismem vizi „beztřídní společnosti“, např. společnost nejen rovných příležitostí, ale i rovných podmínek. Tato představa odporuje lidské přirozenosti – protože lidé jsou odlišní a končí rozdílně, bez ohledu na výchozí bod – společnost tomuto neodpovídá pokud k tomu není přinucena...“
Jinými slovy se jedná o nový totalitní směr, jehož cílem je cestou „multikulturalismu“, umělé a v mnohých případech ničím nezasloužené „tolerance“ a fatálního překrucování faktů v lidech zakořenit obyčejný marxismus.
Když chcete dnes říct něco, co si myslíte, a musíte hledat politicky korektní slova, nemá to se slušností, paní Dvořáková, nic společného. Když navíc tento model komunikace ovlivňuje, zda je člověk vhodný či nevhodný pro výkon nějaké funkce, aniž bychom upřednostnili znalosti a zkušenosti člověka, pak je to pokrytectví a pravá diskriminaci nejhrubšího zrna. Je to jen nová totalita, která pod tíhou osobní perzekuce šlape po svobodě myšlení a projevu lidí. Tohle je ta politická korektnost, paní Dvořáková, která ale rozhodně není synonymem slova slušnost. A jejím opakem opravdu není používání slov „mrzák“ a „negr“. Opakem současné politické korektnosti je jen pojmenovávání věcí, dějů a důsledků pravým jmeném a ničím a nikým nezkreslenou podstatou.