Zamyšlení nad tím, jak po vrcholu vždy přichází pád. Zamyšlení nad tím, proč ten úpadek zodpovědní činitelé nikdy neodvracejí, ale naopak k němu přispívají.
Arabský svět
Dnešní arabské revolty nevznikly ve vzduchoprázdnu. Stejně, jako když „nečekaně“ proběhla lavina převratů ve východní Evropě, i dnes by jen mizivá část analytiků či prognostiků jen pár měsíců předtím podobné zvraty předvídala. Zdá se, že tyto otřesy dlouholetých „jistot“ se nedaly čekat. To je sice u složitých neizolovaných nerovnovážných nelineárních systémů - s vysokou komplexitou (kvantitou prvků a vazeb) a se zpěznou vazbou – pravda, přesto tyto události mají jak svou logiku, tak své příčiny.
V té souvislosti si připomeňme, že právě nyní uplynulo magických dvacet let od ukončení operace Pouštní bouře. A to není všechno. Zapad druhou válkou v Zálivu pod vylhanými záminkami destabilizoval vratkou stabilitu. Irák sice neměl demokracii západního střihu, ale tu nebude mít nikdy. Jenže byl tam relativní klid, který držel zkrátka šíitské fundamentalisty. Také byl hrází proti Íránu jakožto muslimské hrozbě. To všechno se rozpadlo. V Iráku nastal rozvrat a šiítská většina používá teroristických metod. Navíc se přelévá přes hranice.
Jedna z největších hrozeb Západu Írán posílil, protože ztratil silného nepřítele, ba navíc získal spojence mezi muslimy přímo v Iráku. Tento proces byl dále rozdmýcháván napadením Afghánistánu. Jestli si někdo myslí, že dnešní nepokoje s tím nemohou nikak souviset, je naivní. Není to jediná příčina, ale tu nemají podobné zvraty (v bifurkačních bodech) nikdy.
Jisté je, že posiluje Západu nepřátelský fundamentalismus v této oblasti. A některé prosté duše si to ještě pochvalují jako demokratizační proces.
Politická korektnost a multikulturalismus
První pojem má paralelu ve vědeckém komunismu, druhý v socialistickém internacionalismu. Jsou to dogmata, jak by svět chtěla vidět nějaká utopická ideologie. A je jen projevem zaslepenosti, že protagonisté nechtějí vidět ani nebezpečí vyplývající z militantního islámu. Naopak nastavili sebevražedná pravidla, kdy velice málo se mohou v mantinelech věrouky politické korektnosti bránit přímo ve svých domovech. Vlastně pardon, domov ve smyslu vlasti už byl také rozvrácen sjednocovací mantrou.
Potom ani pozdní prozření Merkelové, Camerona či Sarkozyho nic nenapraví, sami se připravili o nástroje. Lavinu už není možné zastavit v rámci jejich demagogie. Historie má pak vlastní logiku, kdy potrestá vždy zpupné hlupáky, kteří se cítí na vrcholu civilizace a moci.
Úpadek proti Číně
Politická korektnost ale ruku v ruce s integrační mánií, dirigismem, regulacemi a byrokracií podkopávají konkurenceschopnost celé Evropy vůči okolnímu světu. Po civilizačním vrcholu vždy přichází pád a my se tak na vlastní kůži můžeme přesvědčit, jak to asi v historii probíhá: Prostě vedoucí síly ve společnosti jsou hluché a slepé proti všem varovným signálům a paradoxně svým jednáním pád urychlují, místo aby mu čelily. A tak nejen Evropa (ta především!), ale celý euroatlantický svět je odsouzen k zaostávání.
Kdo nevidí, jak Čína, ale i třeba Indie a Brazílie, získávají stále silnější postavení, je blázen. Tady nás od redefinice světového vlivu nedělí už desítky let, ale jednotlivé roky. A vývoj bude stále rychlejší. Čína už je největším „akcionářem“ USA a nyní chce ovládnout evropské dluhy. Neskončí to dobře.
Povzdech na závěr
Svět je velmi turbulentní a stát se může cokoliv. Přijde mi až morbidně směšné, jak si politici s různými mudrlanty osobují právo projektovat a plánovat důchodovou reformu na desítky let dopředu.
Dnešní středoškolák, který by se dnes uvázal penzijnímu fondu, stanovil by si platební povinnost až někdy do roku 2055! V té době už budou po smrti dnešní „reformátoři“ a pravděpodobně i odpovědní zakladatelé fondů.
Proč by si z toho dlouholetého a zaručeného přílivu peněz neudělali v dnešní upadající části světa ještě pořádný mejdan?
Dušan Streit