Klaus: Nečasovo-Kalouskova reforma průlom v lepším zajištění úrovně budoucích důchodů nemůže přinést
Nechme teď stranou základní argumentaci pro nezbytnost provedení reformy důchodového systému, kterou je finanční neudržitelnost systému dosavadního vzhledem k demografickému vývoji, který je zcela opačný, než na jakém byl tento systém založen. Zdá se, že se toto nestalo předmětem sporu. I když to však není předmětem sporu diskutující (vesměs odborné) části české veřejnosti, vůbec si nemyslím, že to přijala za své její mlčící většina. Ale toto téma teď nechci rozvíjet, zůstaňme mezi těmi diskutujícími, neboli mezi seznámenými s problémem.
Současný důchodový (či penzijní) systém lze popsat zhruba takto: jeho základem je průběžný, samozřejmě povinný systém (státem vybrané prostředky od dnešní ekonomicky aktivní generace jsou přes Českou správu sociálního zabezpečení průběžně vypláceny současným důchodcům) a vedle něho existuje dobrovolný systém penzijního připojištění se státním příspěvkem. To je navíc podporováno daňovým zvýhodněním jeho účastníků. Systém připojištění je spravován 10 penzijními fondy. Tento státem organizovaný systém je i dnes doplňován nikým neorganizovanou, přirozenou přípravou (u někoho nepřípravou) lidí na své stáří. Mají své úspory (ve finanční formě), mají svůj majetek nefinančního typu, „chrání se“ svou rodinou.
Kdyby byla realizována Nečasovo-Kalouskova reforma, průběžný systém by i nadále zůstal zachován jako základ celého systému (ale reforma v něm zavádí velmi potřebné parametrické změny jako je zvyšování důchodového věku či změna způsobu valorizace vyplácených důchodů). Zůstal by rovněž původní systém dobrovolného penzijního připojištění se státním příspěvkem, i když se mluví o snížení tohoto státního příspěvku, což tento „pilíř“ důchodového systému výrazně oslabí.
Je evidentní, že tomuto způsobu připojištění, resp. výši státního příspěvku v něm, Nečasovo-Kalouskova reforma nefandí. Jediné, co reforma přináší navíc, je zavedení dalšího dobrovolného penzijního spoření či pojištění, které má být organizováno státem na úkor průběžného penzijního systému tím, že jeho eventuální účastník bude mít možnost do něho převést 3 % svého příspěvku na sociální zabezpečení, ale jen za předpokladu, že on sám k tomu přidá další 2 % ze svého. Samozřejmě není jasné, kolik lidí tento krok udělá, a proto je těžké odhadovat, kolik peněz z průběžného systému ubude (mimochodem, kvůli tomuto „úbytku“ se navrhuje zvýšit DPH!). Tento nový systém penzijního pojištění (založený na oněch 3+2 %) bude opět založen na systému soukromých penzijních fondů, pravděpodobně do značné míry „nových“, ale asi nebude zakázáno těm, které spravují dnešní systém penzijního připojištění, aby se k tomu – po jistém právním přizpůsobení – také přidaly.
Jak toto všechno hodnotit? Podporou nového dobrovolného pilíře penzijního pojištění (oněmi 3 %) bude zcela vědomě prohlubován schodek již v dnešní době deficitního průběžného systému, který však bude i v budoucnu zajišťovat hlavní část finančního zabezpečení důchodců. Tento deficit má být pokryt zvýšením DPH. Fakticky to také znamená, že u nás objem veřejných prostředků vydávaných na financování důchodového systému po provedení této reformy vzroste (chtěl jsem napsat výrazně vzroste, ale protože nevím, kolik lidí do tohoto nového systému přejde, raději jsem slovo výrazně vynechal). Rozdíl bude i v tom, že důchody začnou být touto formou bezprostředně financovány i z daňových příjmů státu.
Nový dobrovolný subsystém penzijního pojištění tedy bude vznikat na úkor jak průběžného systému, tak existujícího penzijního připojištění. Jedny státem dosud podporované penzijní fondy budou nahrazeny jinými státem podporovanými fondy, resp. oba tyto systémy asi budou muset nějak koexistovat vedle sebe. To chápu jen velmi málo, i když vím, že budou tyto dva typy fondů právně odlišné.
Není jasné, proč vládě nestačí reformovat existující systém fungujícího penzijního připojištění, jehož klienty je už dnes 4,6 milionů občanů, kteří do penzijních fondů vložili (spolu se státním příspěvkem) nemalou sumu 220 mld. Kč a místo toho připravuje nový systém, který bude také fungovat na principu dobrovolnosti. Neznamená to, že začnou být státem preferovány jisté soukromé peněžní fondy na úkor jiných? Otázek tohoto typu je mnoho.
Znovu vyzývám k vážné debatě o těchto věcech. Skutečnou podstatou navržené reformy jsou parametrické změny průběžného systému. Zavedení nového dobrovolného pojištění, které je vlastně také připojištěním (i tato slova jsou matoucí, předpona při u slova pojištění je zcela redundantní), je věcí relativně okrajovou – o to vášnivěji diskutovanou, nikoliv občany, budoucími důchodci, ale zájemci o tyto velmi lákavé peněžní fondy – která nepochybně zvýší náklady důchodového systému jako celku, ale žádný průlom v lepším zajištění úrovně budoucích důchodů nemůže přinést.
Václav Klaus, MF Dnes, 10. března 2011