To, co postihlo Japonsko, je tragédie tak strašných rozměrů, o nichž v našich končinách nemůžeme mít ani dostatečnou představu. Fakt je ten, že kdyby hypoteticky něco podobného postihlo nás, mělo by to apokalyptické důsledky.

Můžeme se sklonit před tím, jak to Japonsko zvládá. Bylo neuvěřitelné vidět, jak v se supermarketech převracejí regály nebo v domech padá nábytek a jak přitom stavby drží. Kdyby nepřišlo následné cunami, nebyly by ztráty nebyly tak obrovské, i když se jednalo o páté nejsilnější zaznamenané zemětřesení.

Také jaderné elektrárny zemětřesení vlastně přežily a všechno zareagovalo, jak mělo. Jen když následná cunami vyřadila agregáty pro napájení chlazení, začaly se řetězit problémy. Skvělý článek na to téma napsal kolega Petr Nejedlý „Zemětřesení v Japonsku a jaderná elektrárna Fukušima“. Můžeme vlastně obdivovat, jakou hrůzu ty jaderné elektrárny vlastně ustály, aniž by zatím došlo k nejhoršímu.

Bohužel na blogu – a nejen zde - se vyskytly i články opačné. O co méně znalostí, tím horší motivace. Je snaha zneužít tohoto neštěstí k diskreditaci jaderné energetiky. A dokonce i u nás, kde se podobné živly ani zdaleka nedají očekávat. Za všechny bych uvedl odstrašující příklad z klávesnice Petra Vacka „za Temelín bezpečnější!!!“; hrozná slátanina s ještě horšími úmysly.

Já bych to viděl v opačné poloze. Znovu se ukázalo, co všechno dokážou ty jaderné elektrárny vlastně snést. Kdybych měl klobouk, tak bych smeknul. Trošku bych se sice pozastavil nad tím, proč Japonci ty elektrárny umístili na pobřeží, ale neznám technické detaily, zda to nesouviselo s typem chlazení.

Také bych obrátil pozornost na to, co se teď děje v arabském světě, který určuje cenu ropy. Jestli to má ekenomika i do budoucna přestát, bude nutné se orientovat nikoliv na biopaliva a tzv. obnovitelné zdroje, ale právě na jadernou energetiku. Vyspělé Japonsko mělo asi 30 procent instalovaného výkonu v jaderných elektrárnách a v plánu mělo ještě desetiprocentní nárůst. Česko naopak má jen asi 20 procentní podíl.

Nesmíme se nechat zmanipulovat těmi zelenými exoty, kteří teď cítí příležitost, aby kalili vodu. K nám tyto nesmyslné postoje proudí z Rakouska. Měli bychom odmítnout každou snahu neštěstí v Japonsku proměnit do nějakých dodatečných kontrol jaderných zařízení nebo do zpochybňování připravených záměrů, třeba na rozšíření Temelína. Zaplatili bychom to všichni. V Japonsku naopak vidíme, jakou rezistenci proti živlům, u nás nemyslitelným, ty moderní elektrárny vykazují.

A pro ty zelené pošuky z toho vyplývá i jedno důležité poselství. Že to není člověk, ale příroda, kdo má navrch. A týká se to i případných klimatických změn. Devastace polí řepkou olejnou a solárními panely by bylo k smíchu, kdyby to zároveň nedevastovalo naše peněženky a vlastně i přírodu samotnou.

Dušan Streit