Na svědomí to má tak zvaný "náhubkový zákon", podle něhož se nesmí zveřejňovat plné jméno oběti trestného činu. Zákon trestá pokutou zveřejnění údajů, z nichž je možné oběť identifikovat. Jenže v případě Aničky Janotkové bylo známo její jméno, bydliště a její vzhled, od samého začátku.

Od včerejška se smí o Aničce Janotkové informovat pouze jako o A. J. Také vám to rozum nebere? Není to tak dávno, kdy v rámci pátrání po dětech bylo umožněno hned zveřejňovat údaje, obzvláště v případech, kdy dítěti hrozilo vážné nebezpečí.

Prý se má postupovat podle zdravého rozumu, říká spolutvůrce náhubkového zákona Marek Benda. Jenže zdravý rozum před zákonem neobstojí, a to by měl pan poslanec moc dobře vědět.

Myslím, že by mělo dojít ke změně, protože jak je vidno, tento zákon je vcelku zbytečný. Na druhou stranu by měla média respektovat přání rodiny, která se stane obětí trestného činu na utajení jména, ale to by museli respektovat i lovci senzací, a to je prakticky nemožné.

Hlavním podezřelým a obviněným ze znásilnění a vraždy je Otakar Tomek, muž, který byl policií zadržen již v loňském roce a kterého zcela nepochopitelně soudce propustil z vazby. Recidivista si tak v klidu užíval celých pět měsíců svobody, které s velkou pravděpodobností vyplnil majetkovou trestnou činností.

Spravedlnost je pojem vcelku široký. Rodičům Aničku ani ten nejpřísnější trest pro násilníka a vraha nevrátí. Trest by si zasloužil i pan soudce, který podezřelého nechal propustit na svobodu, už jen proto, že si ulehčil práci a neprozkoumal všechny předložené materiály.

Dá se usuzovat, že Otakar Tomek je tím, kdo Aničku znásilnil a zavraždil. Bude-li shledán vinným, tak o výši jeho trestu rozhodne soud. Ještě existuje něco jako "vězeňská spravedlnost" a domnívám se, že ta na Tomka dopadne nejtvrději. je velice pravděpodobné, že živý z vězení neodejde. I ti nejhorší vrazi a násilníci nesnášejí, pokud někdo zneužije a zabije dítě.

Jak jsem psal výše, spravedlnost je širokým pojmem. Dnes proběhly dva odvolací soudy. Jeden vynesl svůj rozsudek dnes, druhý ho vynese zítra. Jedná se o dva útoky s rasistickým podtextem. V obou případech šlo o život a těžké ublížení na zdraví.

Zatímco v případě žhářů z Vítkova má jít o trest za pokus o několikanásobnou vraždu a potvrzení exemplárních trestů od 20 do 22 let, v druhém případě šlo o znásilnění, okradení a pokus o vraždu mladistvým.

V případě Vítkova je velmi pravděpodobné, že tresty budou potvrzeny a o popálené romské holčičce Natálce jsme informovani dodnes. V případě téměř utýraného Patrika, který musel polykat sperma romských trýznitelů a který přežil stejným zázrakem jako Natálka se o Patrikovi prakticky vůbec nemluví.

Mladistvý Rom s IQ 41 dostal u první instance maximální trest deseti let. Dnes proběhl odvolací soud v Praze a pokus o vraždu mu prý nebyl prokázán, a tak mu byl trest snížen na polovinu. Kde je tedy spravedlnost?

Dva rasisitické útoky. Pro jedny pachatele tresty výjimečné a klasifikace o pokus několikanásobné vraždy, pro pachatele druhého trest pětiletý, protože prý nechtěl vraždit. Beru, že se jedná o mladistvého, ale jaký je rozdíl v oné magické hranici 18 let?

Znamená to snad, že ve věku 17 let a 364 dní jsem ještě nerozumný, ještě plně nezodpovídám za své činy a uplynutím jediného dne najednou změním úplně myšlení? V Británii odsoudili dva dětské vrahy na doživotí, protože věděli, že dělají špatnou věc. U nás si hrajeme na plnoletost, která je rozumovým zlomem?

Proč se neměří stejným metrem? Ono je už vůbec s podivem, že útok příslušníka národnostní menšiny byl kvalifikovaný jako rasistický. To je ta slavná pozitivní diskriminace? Spravedlnost má být pro každého stejná bez ohledu na barvu pleti, majetkové poměry nebo i věk. Trestní hranice by se měla snížit a neměly by se promíjet pokusy o vraždu.

Bohužel, naše spravedlnost úspěšně kulhá na obě nohy. Přál bych si, aby zákony platily pro všechny stejně, ale to jsem asi příliš utopistický.