Hysterie okolo polské vlády
Polský prezident Lech Kaczyński v pátek jmenoval novou polskou vládu. V té vedle Kaczyńského PiS zasedne i populistická Sebeobrana a katolicky orientovaná nacionalistická strana Liga polských rodin. Po více než půlroce tak bude mít Polsko většinovou vládu. Rozšíření kabinetu by mělo vyřešit vleklou krizi, s níž se potýkala dosavadní menšinová vláda.
Levicoví a liberální političtí komentátoři hovoří o „smlouvě s ďáblem“, „nebezpečných radikálech v polské vládě“, či „černém dni demokracie“. Pravdou však je, že situace v Polsku Kaczyńskému moc na výběr nedávala. Buď krize a neutěšený stav způsobený neexistencí pevné vlády, nebo vláda podpořená stranami, které příliš nevoní modernímu a politicky korektnímu evropskému establishmentu.
Kdo tedy v nové vládě sedí? Je to kupříkladu Andrzej Lepper, šéf Sebeobrany, známý rolnický aktivista a kontroverzní politik, který získal křeslo vícepremiéra a ministra zemědělství. Lepper je také známý coby tvrdý kritik Evropské unie. A právě požadavek stran Sebeobrana a LPR na vystoupení Polska z EU je brán coby jeden z největších minusů Polska v očích politicky korektních žurnalistů. Nebyli to jen zahraniční komentátoři, kdo ihned po jmenování nové vlády vystoupil s ostrou kritikou Polska, ale i české deníky, které se o dvou nových koaličních stranách nezapomněly vyjádřit s despektem, protože „podporují vystoupení Polska z EU“.
Já tedy nevím, ale neplatí zde něco, čemu se říká názorová pluralita ? Že každý máme právo na svůj názor a ve společnosti své (mnohdy diametrálně odlišné) názory tolerujeme ? Nevím, co je divného na tom, že LPR má zájem na vystoupení Polska z EU. Tato strana má prostě „trochu jiný“ názor na členství svého státu v jedné mezinárodní organizaci. Zde vidíme názorný a smutný příklad toho, kam se ve valné většině dostala dnešní žurnalistika. Vytyčí se nějaké modly (Evropská unie, multikulturalismus, registrované partnerství), o které je třeba se bít až do roztrhání těla, zatímco pojmy a věci k těmto modlám antagonistické je třeba okamžitě stigmatizovat coby minimálně zpátečnické. Ale takový přístup demokracií příliš nevoní, spíše smrdí praktikami totalitních novinářů.
Dále pak zaráží ještě jedna věc, orgány Evropské unie jsou známé svými horečnými kampaněmi vůči státům, kde zvítězily politické subjekty z určitého důvodu Bruselu nevonící. Co se týče Polska, tak například LPR má možná v dnešní době pro někoho nekorektní názory, ty však nepřekračují demokratickou hranici. Na druhou stranu EU očividně nevadí trend posilování a reinkarnace komunistických partají, neviděl jsem, že by se Brusel byť jednou ozval třeba v případě České republiky, že u nás sílí komunisté. Co si o takovém postoji myslet ?
Výsledky polských parlamentních voleb a sestavení nové vlády jsou suverénní záležitostí Polska, do které nemá právo nikdo zvenčí zasahovat. A co dodat k onomu „spojení s ďáblem“? Pokud toto spojení bude znamenat důsledné hájení polských národních zájmů a naději na zlepšení demokratické diskuse a vzájemného respektování (což dnes v EU očividně chybí), pak já osobně jej vítám.