Potraty: Pomáhat, ne trestat?

Čtyři rakouští biskupové vystoupili s požadavkem, aby interrupce v této alpské zemi byly zakázány a stíhány jako trestný čin zabití člověka.  V Rakousku z toho vznikla aféra. Všechno začalo tím, že biskup v St. Pöltenu Kurt Krenn odpověděl na dotaz médií ohledně potratů, že trestní stíhání ženy nepadá v úvahu, ale lékaři by měli být trestáni, neboť oni velmi dobře vědí, že se jedná od početí o lidský život, a je jim také známo, jakému riziku ženu vystavují.

Ke Krennově stanovisku se souhlasně připojili arcibiskup v Salcburku Georg Eder, jeho světící biskup Andreas Laun a biskup ve Feldkirchu Klaus Küng.

Odvážná čtyřka biskupů se stala okamžitě terčem útoků médií, které jim vytýkají údajné nerespektování práva svobodné volby ženy o svém těhotenství.  K tomu se připojují i někteří katolíci z rozkladného hnutí „My jsme církev“, kteří postavili proti požadavku trestního stíhání heslo „Pomáhat, ne trestat“.

Církev podle nich prý zrazuje své poslání, když požaduje tresty. Biskupové mají údajně povinnost nabídnout pomoc ženám v nechtěném těhotenství, zvláště těm ve špatné sociální situaci. Dále prý jejich pravomoc končí.

Potraty prý není možno zákonem zakázat, protože by mohla být způsobena křivda ženě v nechtěném těhotenství, neboť ten, kdo to nezažil, se velmi těžko do její situace vžívá. Také nelze údajně potraty zakázat proto, poněvadž pak dochází k ilegálním potratům, jež představují pro ženu nebezpečí neodborného provedení a tím i většího rizika.

Tato logika je zcela postavená na hlavu. Pokud platí ve věci interrupcí, proč ji potom neuplatnit při vraždách, krádežích a dalších trestných činech? Zlodějům a vrahům je třeba pomáhat a ne je trestat - to přece hlásal svého času Sigmund Freud, který chtěl věznice nahradit sanatorii, neboť pachatel zločinu je prý nemocný člověk. Krom toho je nutno položit otázku: Jaká je to pomoc, když nebrání oběti, naopak umožňuje jejich usmrcení?

Komu opravdově záleží na životě nenarozených dětí, na jejich záchraně, ten jednoznačně podpoří čtyři statečné rakouské biskupy, kteří veřejně řekli to, co dnes není „v módě“. I mezi katolíky stále více žel převládá mínění, že k potratům je nejlepší mlčet, ačkoliv Svatý otec nevynechá jedinou příležitost, aby o tomto holocaustu moderní doby nepromluvil. 

Protiinterrupční osvěta a pomoc těhotným ženám v těžké situaci jsou samozřejmě základní podmínkou.  To ale nestačí. Je třeba usilovat zcela nepokrytě o zákaz interrupcí a trestání lékařů, kteří je provádějí, jako tomu bylo ještě před čtyřiceti a více lety a jak je tomu dosud na Maltě, vArgentině, v Polsku, Irsku a dalších zemích.

Je třeba nebát se také jasného pojmenování: žádné „přerušení“ těhotenství, ani „ukončení“ těhotenství. Zde se nic nepřerušuje, ale také nic neukončuje, zde se zabíjí lidský život. Výraz „přerušení“ těhotenství je příliš průhledný, proto už se nepoužívá.

Zato výraz „ukončení“ těhotenství může nebezpečně mást. Sděluje se tím pouze, že se končí jakýsi proces v organismu ženy, který se nazývá těhotenstvím. To má zakrýt skutečnou podstatu věci a tou je usmrcení člověka, vražda. 

Modleme se, aby přestaly zločiny páchané na nenarozených dětech a modleme se za zákonodárce, aby nalezli odvahu postupovat proti interrupcím jako proti skutečným zločinům.

Prosme o pomoc Matku Boží Pannu Marii, Ochránkyni nenarozených, aby držela svou ruku nad každým počatým životem a aby každému z nás, kteří ji ctíme, vnukla, co máme pro jejich záchranu na svém místě a ve svém postavení udělat.

Radomír Malý

Immaculata 5/1999

2436 čtenářů | 55 komentářů | 

|  

Twitter  Linkuj  Google  Facebook  Vybrali SME