Nemusí nutně jít o pověru, protože ateismus je v jistém smyslu také víra: já věřím, že Bůh existuje, ateista věří, že nikoli.
Pro svou (ne)víru se přesvědčení ateisté nakonec dosti nadřou při shánění argumentů a - pravda - není jim co závidět...
V co všechno musí ateista věřit, aby nevěřil?!

Lidé a víra
Je třeba si uvědomit, že všichni lidé (i ti před námi, i ti co přijdou po nás) byli, jsou a budou věřící. Je to zakódováno v podstatě lidského vědomí. Každý člověk totiž něčemu chce a musí věřít, přestože to, v co věří, nikdy třeba neviděl na vlastní oči a nemůže si to čemu věří většinou osobně prověřit a ohmatat. Já, například věřím, že existuje Japonsko, ačkoli jsem tam nikdy nebyl. Jsou prostě některá fakta, kterým věřít musím a nemám potřebu si je osobně prověřovat. Jsou však některá témata, například víra v nadpřirozené síly, u nichž mám určité pochybnosti.
Ona přece touha věřit něčemu nebo v něco nemusí být totožná s vírou v boha a nadpřirozené síly. Podle víry tak můžeme lidi rozdělit v zásadě na mnoho skupin, mnoho hnutí, mnoho -ismů. Například: Ateisté – lidé, kteří věří, že bůh neexistuje. Nábožensky věřící lidé, kteří věří, že existuje bůh. Liberální demokraté – lidé, kteří věří v právní stát. ..Atd. Militantní varianty jakékoli víry jsou vždy nebezpečné. Musíme však především vědět, že člověka skutečně přesvědčeného o pravdě své víry žádné racionální a vědecké důkazy přesvědčit nemohou a také nepřesvědčí.
Víra je prostě dar, někdy ovšem dar danajský. S tím jděte do hájku.

Chci pana Hájka parafrázovat: Ti co nepřemýšlí, mají rádi jednoduché pravdy. A ta jednoduchá - to je právě citát pana Hájka.

Bez komentáře. Je to zase blbost jako obvykle.

Toto je přece Cherstertonova myšlenka: Problémem ateismu není, že by lidé nevěřili ničemu, ale že jsou ochotni věřit všemu.
Nezmiňuje to P.Hájek v knize?

Rád bych věděl jak Petr Hájek Přišel na to, že 90% ateistů je pověrčivých. Jako skeptik a ateista jeho tvrzení bez jakýchkoliv důkazů nevěřím.

Musím říct že skoro celý život jsem byl nevěříci,ale když jsem poznal před několika lety,že Bůh vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých tak jsem poznal v jaké nevědomosti jsem žil.Jak je psáno i kdybych celý svět získal,ale svou duši ztratil co z toho budu mít.Od té doby jsem zjistil jaké mají ateisté chabé názory a ti ,kteří poznali to co já tak určitě pochopí tu beznaděj nevěřících,neví odkud jsou a ani nevědí kde jdou.

O tom že Bůh existuje není třeba příliš diskutovat Ten kdo není hluchý nebo slepý ten vidí a cítí Věřit v něho je velký dar Biskup Hrdlička na jednom ze svých kázání řekl že ateisté mají nevýhodu v tom že vlastně nemají komu poděkovat Život bez Boha je velmi chudý Když člověk žije v nepřátelském prostředí Bůh ho udržuje při životě Člověk i díky němu dokáže žít velmi skromně a být přitom spokojený Ateisté věří jenom v materiální požitky a dábelské pojmy jako je úspěch a popularita Ale některé věci je těžké nevěřícím vysvětlovat na to musí mít dar od všemohoucího a vševědoucího Boha který se od jistých starozákonných dob přestal lidem zjevovat Ale za sebe poslal na zem svého syna který svým utrpením vzal na sebe naše těžké hříchy a vykoupení a také se on nebo jeho matka panna Maria občas lidem zjevuje viz Litmanová Lurdy Fatima Turzovka atd

Existuje bůh nebo neexistuje? Drtivá většina zde přítomných diskutujících píše, že boží existenci nevěří, protože ji nelze dokázat. A nebude to náhodou tím, v jaké formě si boha představujeme? Co když bůh není bytost, jak si spousta nevěřících myslí, co když to je něco abstraktního, co sice umíme pojmenovat, ale jen těžko si na to někdy sáhneme. Něco, co má stejnou podstatu jako např. slova duše, nebo vědomí. Většina z nás ví, o čem je řeč, těžko si ale někdy na vlastní vědomí sáhnete. Co když je tedy bůh spíše určitý stav mysli, duševního rozpoložení? A to už třeba já, ač také nevěřící, dokážu pochopit a akceptovat. Každý v něco věří, něco v tomto smyslu tvrdil už Sigmund Freud a ten, jakožto jeden z nejlepších cvokařů historie, pravděpodobně velmi dobře věděl, o čem je řeč. Problém je v tom, v co lidi věří. Někdo v Boha, někdo sám v sebe, někdo věří v peníze. Není doufám třeba vysvětlovat, že ta první možnost je už ze své podstaty nejpřijatelnější. A asi není třeba připomínat ani to, která z uvedených možností je v současné společnosti nejobvyklejší. A vo tom to je. Já sám, ač nevěřící, s postupem času začínám lidem, kteří se k víře otevřeně hlásí, rozumět. Ono to totiž není o tom, kdo kdy a kolikrát chodí do kostela, případně do jiného zařízení, aby poslouchal duchovní řeči. Ono je to o stavu mysli, o postoji k životu, o přístupu k věcem a situacím, které život přináší. Obecně uznávané duchovní hodnoty, ať už je to desatero, rodina jako základ nebo třeba i normy etiky lidského chování, v hojné míře uváděné v bibli, jsou podle mnohých docela solidním základem (historicky ověřeným), na kterém se dá postavit celá společnost. Samozřejmě, můžete oponovat, k tomu, aby se člověk choval podle určitých etických norem a pravidel, není víra nutná. Není. Nelze ale upřít, že z nábožensky (ale ne ortodoxně) založených nebo vychovávaných jedinců (a do toho můžete zahrnout třeba i ty Jehovisty) vyrůstá mnohem méně kriminálníků nebo třeba i sebevrahů. Věřící se mnohem méně rozvádějí a tedy rozbíjejí rodiny, obvykle mnohem zodpovědněji vychovávají děti (a to je podle mého naprostý základ), nemluvě o tom, že těch dětí mají zpravidla více a chápou to jako jeden z nejpodstatnějších smyslů života. Tito lidé mnohem lépe umí rozlišit skutečné hodnoty v životě, jak řekl například jeden známý věřící, mnohem důležitější je aktivně strávit jeden den v týdnu se svými dětmi, než nový Playstation a klíček na krk pro dítě na cestu do školy. Samozřejmě ani mezi věřícími nejsou všichni takoví, ale zcela jistě je jich výrazně mnohem větší procento, než mezi svobodomyslnými ateisty. Dnešní společnost, potažmo mládež je vychovávána k naprosté svobodomyslnosti, s vědomím, že ve svobodné, demokratické společnosti mají svá práva, ale mnohem méně, na rozdíl od věřících, je jim vštěpováno, že s demokratickými právy jsou spojeny také povinnosti a dodržování pravidel. Nečiň druhému, co nechceš, aby bylo činěno tobě. Kdo to dnes dodržuje? Výsledek je pak vidět až příliš často kolem nás a je to spíš jako špatná videohra.
Vlastně se ani moc nemůžeme divit, že je dnešní společnost taková, jaká je. My sami jsme si ji tak vychovali. Dospělí se honí za prachama, mládež si chce užívat, co to dá, děti se ve škole předhánějí, kdo má dražší a novější mobil.
Jednou jsme takhle s výše uvedeným známým věřícím seděli u piva a probírali tyhle věci, když on jen tak mezi řečí prohlásil, „dyť ty jsi vlastně náš, jenom si to sám ještě pořádně neuvědomuješ“… Před patnácti lety bych se urazil. Dnes už ne…
A ještě jednu důležitou věc mi řekl. Rozděluj víru a církev. Až příliš často to mohou být dvě naprosto rozdílné věci. Víra je v lidech, církev lidé vybudovali k obrazu svému a proto také má své lidské chyby. Jedno jestli je to bohatství a moc, pedofilové ve vlastních řadách, křížové výpravy nebo inkvizice a upalování čarodějnic.

Jen na úvod, mám-li se někam zařadit, tak snad mezi agnostiky, ale...
Jen na okraj, agnosticismus je názor, že pravdivost některých tvrzení, se nedá prokázat ani vyvrátit (to platí i pro jakéhokoliv boha, či bohy). Kdybyste žili z pohledu stáří planety před ne tak dávnou dobou, třeba ve starověkém Řecku nebo Římu, patřila by většina z Vás k vyznavačům mnohobožství a myšlenka na jakéhokoliv jediného Boha by Vás vůbec nenapadla. I tam však už žili v menšině ateisté i agnostici, jen si to většinou nechávali pro sebe. Co tím chci naznačit? Že člověk je vždy silně a mohutně ovlivňován dobou, kulturou společenským systémem a ideami, poplatnými době, ve které žije. A ještě jedna věc je z toho patrná. Všechna božsta a různé bohy, či Bohy, chcete-li, si lidé vytvářejí v první fázi jako odpověď na otázky, na které jim jejich vědomí a poznání neumí dát odpověď. To je pro člověka zcela přirozené, vzhledem k jeho myšlenkovému uspořádání a možnostem vnímání (chcete-li schopnostem duše). A je to většinou i přínosné, protože v té první fázi doprovází stvoření božstva či Boha také nějaký kodex (vzorec) lidského chování, ktarý kdybychom dodržovali, tak je Země opravdu "Rájem". V druhé fázi se však tohoto mocného nástroje chopí vždy nějaká instituce a využije jej ke svým účelům, svému prospěchu a perfektnímu stádnímu ovládání ostatních souvěrců. Člověku je dána přes věškerý rozvoj vědních disciplín jen omezená schopnost vnímat a poznávat reálnou podstatu světa a vesmíru. Jsme schopni se orientovat ve třech rozměrech a čase dopředu. Kdo z nás o sobě může říci, že dobře rozumí a chápe co to je Einsteinova teorie relativity? A nemusí být všechno ještě i jinak? Máme ve slovníku slova nekonečno a nepoznatelnost a proti tomu (tak trochu možná z trucu) i slova Bůh, či božstva. Proto si myslím, že přít se o to, že jedině tato víra je ta pravá nebo že ateismus či agnosticismus je ta správná cesta, je trochu mimo mísu. Ať si každý věří, na co chce, hlavně když tím neškodí ostatním. Pokud možná jednou "Pán Bůh" dá a budeme umět "přeskočit" do jiného, vyššího levelu vnímání všeho daleko, daleko kolem nás, budeme se asi hodně divit, jak je všechno jinak, než si teď myslíme...

Me je uplne jedno, kdo cemu veri! Ale at me ti pambickari neotravujou! Ja si jich nevsimam, ale oni mi do baraku lezli porad! Ja je nezval, o nic se neprosil! Nastesti jsou to vetsinou inteligentni lide, takze kdyz prisli jehovisti a pak nejaci co oslavuji jezise (nebo jak se jmenuje) asi po treti a ja na ne pustil psa a v ruce drzel devitku se slovy: "Jste na mem pozemku. Zmizte, nevracejte se, a vyridte to vsem svym bratrum a sestram, ze tahle adresa je pro vas tabu," uz neotravujou!

Ten citát je původně od Chestertona. Panu Hájkovi fandím.

www.rozumnavira.cz