Klaus: Demokracie se nemá dosazovat z venku. Jsem z mezinárodní intervence v Libyi velmi rozpačitý
Rozhovor prezidenta republiky pro chilský deník El Mercurio
EM: Pane prezidente, jaký je hlavní cíl Vaší cesty do Latinské Ameriky a specificky do Chile? Jaká je česká politika vůči tomuto kontinentu a jak se může porovnávat s tou, kterou uplatňujete vůči Africe nebo Východu?
VK: Hlavním cílem mé osmidenní cesty je pokus přispět k rozvoji vztahů České republiky s Latinskou Amerikou a s její jižní částí zejména. Byl bych rád, kdyby byla moje cesta i v Chile považována za signál, že nás tento region zajímá. Specifickou politiku vůči kontinentům však u nás nemáme. Chceme přátelské vztahy, chceme vzájemný respekt, chceme oboustrannou otevřenost, ale chceme se i něco naučit.
Která oblast je, podle Vašeho mínění, nejpřednostnější pro zintenzivnění Vaší spolupráce s Chile a Chile s Vaší zemí?
V minulosti určitě byl a i v budoucnosti být musí základ ve vztazích hospodářských. I proto sebou vezu podnikatelskou misi. V minulosti jsme u Vás vidět byli, je třeba na to navázat.
Cestovní ruch Chilanů do Vaší země trvale stoupá. V jakém směru by se mohly zlepšit vzájemné turistické výměny a kulturní spolupráce, zvláště v oblasti univerzitní?
Pohyb turistů v obou směrech obvykle zvyšuje informovanost, a proto po turistech přicházejí byznysmeni, studenti, akademici, umělci. Snad nám nesmyslný boj s neexistujícím globálním oteplováním nezakáže nebo neznemožní leteckou dopravu, kterou při vzdálenosti mezi Chile a Českou republikou potřebujeme.
Česká republika převezme v příštím roce vedení Visegrádu. Považujete to za příležitost k dosažení lepšího porozumění s Latinskou Amerikou nebo některou z jejich zemí buď společně nebo jednotlivě?
Visegrádská čtyřka je přátelské, konzultativní uskupení středoevropských zemí, bez jakéhokoli institucionálního zázemí (nemá ani jednoho zaměstnance), které žádnou politiku vůči zbytku světa nemá. Mluvíme tam o vzájemné přeshraniční spolupráci, o bilaterálních vztazích a o eventuální (ne časté) shodě názorů na věci v EU.
Obává se Česká republika současné situace v arabských zemích? Váš postoj vůči Libyi byl velmi jasný, ale jaké mínění si zaslouží chování mezinárodního společenství a zvláště EU v této záležitosti?
Z vlastní zkušenosti z období po pádu komunismu víme, že se revoluce (demokracie, dobré chování, dobro) nedá exportovat či dosazovat zvenku. Musí vzniknout samo, doma. Protože tam nic takového nevidím, jsem z mezinárodní intervence v Libyi velmi rozpačitý a na summitu EU v Bruselu dne 11. března jsem byl proti. EU jednoznačný postoj nemá a díky výrazně odlišným zájmům jeho 27 členských zemí shodný postoj ani mít nemůže.
Ostatně, Váš názor na EU nebyl vždy příznivý. Česká republika se například ještě nepřipojila k měnovému systému euro. Přetrvávají u Vás výhrady vůči EU a které z nich?
Tuto otázku nelze odpovědět v novinovém rozhovoru. Promluvím o tom i v Chile, na liberálním institutu Liberta y Desarrollo v projevu, který má název: „Evropská integrace: model k následování?“ Já bych tento model Latinské Americe nedoporučoval. Můj názor ve zkratce zní takto: integrace v Evropě ano, unifikace ne; intergovernmentalismus v Evropě ano, supranacionalismus ne; demokracie v Evropě ano, postdemokracie ne.
Myslíte si, že krize, která zasáhla světové ekonomiky, v Evropě a konkrétně v České republice ještě trvá? Jaké dopady měla na Vaši zemi? Víme, že u Vás existují návrhy na daňové, pracovně-právní a sociální reformy. Jaké je zaměření těchto reforem?
Česká republika žádnou finanční krizi naštěstí neměla, do dnešního dne jsme do bankovního a finančního sektoru nedali ani korunu. Nebyl pro to žádný důvod. Vzhledem k silné ekonomické závislosti mimořádně otevřené České republiky na západní Evropě jsme si však ekonomický pokles (o 4%) odtud v roce 2009 dovezli. V roce 2010 už však nastal ekonomický růst ve výši 2,5% a podobný růst očekáváme i letos. Na Latinskou Ameriku by to bylo málo, na Evropu je to slušné.
Slovo reforma má u nás dva významy. My jsme si toto slovo „vyplýtvali“ na radikální systémovou změnu po pádu komunismu. Proto s ním šetříme, resp. já bych šetřil. Teď už u nás jde o normální „evropské“ parciální reformy, které pouze mění parametry systému, nikoli systém jako takový.
Přetrvávají Vaše pochyby ohledně teorií o klimatických změnách?
Já o nich nemám pochyby, já jsem přesvědčen, že jsou mylné. Jsem ale rád alespoň z toho, že o nich začínají mít pochyby i ti, kteří propagandě klimatických alarmistů v minulém desetiletí naivně uvěřili. Moje kniha „Modrá, nikoli zelená planeta“ (Planeta Azul, no verde) byla v posledních letech vydána na různých místech světa již v 17 jazycích a jsem rád, že i ve španělštině. V ní jsem své názory na toto téma vyjádřil velmi jasně.
Uznáváte shody v počínání Vaší vlády a vlády prezidenta Piňery a jaký názor si toto zaslouží? Které aspekty Vašeho jednání by byly využitelné k prohloubení vzájemných vztahů mezi oběma zeměmi?
U nás i u Vás teď vládne pravice a to obě naše země (ale i oba naše kontinenty) určitě potřebují. S prezidentem Piňerou jsem se setkal loni dvakrát (v Madridu a New Yorku) a mám pocit, že jsou si naše názory blízké. Přeji mu v jeho politice úspěch.
El Mercurio, 3. dubna 2011
Překlad ze španělštiny.