Nehorázné pindy havlisty Karla Hvížďaly aneb s Halíkem jsem nikdy nechodil
S komentáři k potvrzenému rozhodnutí ministra školství Dobeše jmenovat svým náměstkem předsedu konzervativní Akce D.O.S.T. Ladislava Bátoru se v minulých týdnech roztrhl příslovečný pytel. Většina z nich k větší informovanosti veřejnosti o minulosti a názorech Ladislava Bátory bohužel nepřispěla, když jen opakovala jím již vícekrát vyvrácené nepravdy. Korunu všemu nasadil Karel Hvížďala v článku O opožděné emancipaci vysokých škol, odvysílaném v pořadu ČRO 6 Události komentáře 30. března.
V zásadě vše, co o Bátorovi Hvížďala napsal, není pravda. Výroky, které mu vložil do úst, nikdy nepronesl. Rovněž se nepodílel na údajném projektu Národní strany na „konečném řešení cikánské otázky“. Buď si ho Karel Hvížďala s někým spletl, nebo úmyslně lže. Vzhledem k závažnosti Hvížďalových výroků se v obojím případě jedná o hrubé zneužití svobody slova, vedoucí ke ztrátě Hvížďalovy novinářské cti. Předpokládám, že se Ladislav Bátora bude v této věci hájit sám a proto se mohu věnovat druhé části Hvížďalova defamačního článku, v němž se vyjadřuje o mých názorech a aktivitách.
Cituji: „Pana Bátory se v médiích zastal jen Michal Semín, ředitel Institutu svatého Josefa v článku Duch politických čistek, který byl otištěn v Lidových novinách. Tento autor se kdysi rozešel s profesorem Tomášem Halíkem a jeho řád představuje dnes ultrapravicový směr v katolické církvi, vykazuje známky xenofobie, antisemitismu a v liturgii jde i před Francouzskou revoluci.“
Předně není pravda, že jsem jediný, kdo se Bátory v médiích zastal. Pan Hvížďala asi bydlí na Marsu, když si nevšiml, že na jeho obhajobu kromě Suverenity Jany Bobošíkové, některých organizací Koruny české, Mladých křesťanských demokratů, poslance Evropského parlamentu za ODS Ivo Strejčka či některých funkcionářů TOP 09 vystoupil samotný prezident republiky Václav Klaus.
Dále mi není zřejmé, jak k pochopení případu Bátora přispěje zmínka o tom, že jsem se kdysi rozešel s profesorem Tomášem Halíkem. Jednak jsem s ním nikdy nechodil, a i kdyby, tak nevím, jaký to má vztah k mé mediální obraně Ladislava Bátory. Daleko závažnějšího provinění se redaktor Hvížďala dopustil tvrzením, že mám jakýsi řád, vykazující známky xenofobie a antisemitismu. Načež v závěru článku neopomněl podotknout, že se tím dopouštím trestného činu.
Hvížďalovo tvrzení má ovšem stejnou pravdivostní hodnotu jako věta, že pravidelně snídám slůňata. Institut sv. Josefa není žádný řád, nýbrž občanské sdružení. Xenofobie a antisemitismus jsou mi jako katolíkovi, majícímu mezi příslušníky cizích národů, včetně semitských, řadu přátel, zcela cizí. Navíc jsem autorem článků či přednášek, v nichž objasňuji, proč jsou rasismus či nacismus s křesťanstvím neslučitelné. Nevím, proč se Hvížďala domnívá, že by moje názory či činnost mohly mít kriminální podtext, zato vím, že se dopustil pomluvy a postavil mne, moji rodinu i mé přátele a spolupracovníky do značně nepříznivého světla.
Že píše o věcech, o nichž nemá ani základní povědomí, plyne i z poznámky o tom, že můj údajný řád jde v liturgii před Francouzskou revoluci. Tato zmínka je pozoruhodná ze dvou hledisek – faktického i z hlediska kontextu. Pan Hvížďala má nejspíš na mysli, že se jako katolík hlásím k liturgické tradici. Misál, který kněz při sloužení tzv. tradiční mše svaté používá, byl vydán papežem Janem XXIII a nese letopočet 1962.
Vzdělanému čtenáři snad nemusím dokazovat, že Francouzská revoluce proběhla o téměř dvě století dřív. A i kdyby měl Hvížďala pravdu, jakou to má souvislost s tím, že ve mně pan Bátora našel zastání? Že by i on žil v době před Francouzskou revolucí? Přiznám se, že by mne příště nepřekvapilo, kdybych se v přípěvcích pana Hvížďaly doslechl či dočetl i podobné nesmysly. Je velká škoda, že vysílání, jež mám stále ještě spojené s milou vzpomínkou na mnou podomácku odrušovanou Svobodnou Evropu, dalo v příspěvku Karla Hvížďaly tolik prostoru nepravdám a manipulaci, směřující k občanské diskvalifikaci a kriminalizaci ideových oponentů.