Objektivně slouží Evropská unie a její aparát mimo jiné k tomu, aby se tam uchýlili národní politici, kteří buď měli aféry doma a bylo nutné je stranicky uklidit mimo dosah vidění občanů, nebo už nebyli volitelní a bylo zapotřebí jim dát trafiku na závěr za dosavadní loajalitu, případně už nebylo kde brát v domovské zemi a v Unii je mnoho nových nepřeberných možností, jak si přilepšit. Odpůrci těchto slov oponují tím, že shazuji snahu o lepší zítřky v Evropě a haním Unii, která je prý jediná schopna nás do období lepších zítřků dostat. Bohužel to říkají i mladí, kteří nemají možnost porovnávat se socialismem a zároveň mají podobný problém, jako zvířata v zoologické zahradě. Když se tam narodí, nejenže po volné přírodě netouží, ale dokonce by v ní po vypuštění řada z nich zahynula. Přesto žijí v přesvědčení, že jsou svobodná, a že právě takto má jejich svět vypadat...

Socialista Libor Rouček včera ve zprávách prohlásil, že Evropský parlament by měl být ve své práci, usilovnosti a kvalitě jeho zástupců měřítkem a vzorem pro národní parlamenty. Myslel jsem, že mě trefí. Tak se na ty vzory namátkou podívejme: Bývalý rakouský ministr vnitra Strasser, který je v Evropském parlamentu za konzervativní Lidovou stranu (ÖVP), bývalý rumunský vicepremiér Adrian Severin (socialista) a bývalý slovinský ministr zahraničí Zoran Thaler (také socialista), byli chyceni nezávisle na sobě na skrytou nahrávku novinářů, když si s nimi v testu korupční odolnosti sjednávali pravidelné měsíční „odměny za politické konzultace“ za to, že protlačí v Evropském parlamentu fingované lobbyistické návrhy (namátkou například zde).

Možná je to jen náhoda a není to ten správný vzorek evropských politiků, co nám a národním parlamentům mají sloužit za vzor. Podívejme se tedy namátkou raději třeba na Evropskou komisi, která Unii řídí a jediná má právo předkládat legislativní návrhy: Ještě nedávno tam seděl Jacques Barrot. V roce 2000 dostal ve Francii podmínku, protože se zapletl do případu zpronevěry a zneužití několika milionů eur z veřejných zdrojů jeho politickou stranou. Na dva roky mu bylo soudem zakázáno zastávat veřejný úřad. V Komisi měl od roku 2004 do roku 2010 na starosti spravedlnost. Byl totiž „čistý“, protože se vešel do amnestie Jacquese Chiraca (pozn.: ten byl obviněný ze zpronevěry, jíž se měl dopustit tím, že jako starosta Paříže zaměstnával osoby pracující pro jeho politickou stranu RPR - stanul 7. března 2011 před pařížským soudem).

Tak raději někoho jiného. Co třeba Sim Kallas? Bývalý předseda Ústřední rady estonských odborů a člen Nejvyššího sovětu SSSR byl odsouzen za poskytování falešných informací. Naštěstí pro něj dostal mírnější trest, protože se mu nepodařilo prokázat zneužití informací a podvod. Ten byl v první Barrosově EK odpovědný za audit a protikorupční politiku. Dnes, v druhé Barrosově EK, má na starosti unijní dopravu, což je po zemědělství druhá největší dotační oblast v EU.

Ve výše uvedených souvislostech by neměla rozhodně zapadnout informace, že Evropský účetní dvůr už pošestnácté za sebou odmítl schválit v listopadu minulého roku hospodaření Evropské unie za uplynulý rok. Důvodem byla opětovná (pošestnácté v řadě za sebou)chybná vyúčtování a zneužívání unijních dotací, tentokrát v přepočtu v celkovém objemu cca 150 miliard korun. Jen v oblasti zemědělství bylo chybně účtováno u objemu ve výši 27% z celkové výše dotací. Postih? Žádný! Nemám chuť předkládat další fakta. Kdo bude opravdu chtít, informace si najde. Tohle je skutečné vedení Evropské unie. Bohužel ne všichni to vědí a mladí lidé, kterým dnes předkládají skvělou a příkladnou Evropskou unií dokonce i ve výukových plánech na všech stupních našeho školství, už teprve ne.

Jestli něco opravdu nesnáším, tak je to připosranost některých z nás, kteří předkládají „argumenty“, že si sami vládnout neumíme, že naši politici jsou zkorumpovaní, a že naše problémy vyřeší Evropská unie a její aparát, která nás naší korupce a neschopnosti si vládnout zbaví. Jenže tohle všechno zmizí nebo bude výrazně omezeno jen za jediného předpokladu - že nebude kde a co z veřejných peněz ukrást nebo bude příležitostí co nejméně, neboť bude minimum přerozdělování na rádoby sociální politiku začleňování menšin a imigrantů, na podporu zelených nesmyslů, budování nepotřebných projektů, které vznikly jen proto, aby vybrané skupiny mohly utratit dotace, nebo na společnou zemědělskou politiku, která je společná jen tak na oko a dokonale plní základní unijní heslo „jednotná v rozmanitosti“ (chybí jim tam v tom heslu jen dodatek „v účtování a ve výši dotací“).

Proto chci legislativně čitelný a byrokraticky štíhlý národní stát a žádnou Unii v současné podobě k tomu. Oni totiž politici v Evropské unii jsou ještě horší, než ti, co máme doma. Ty ale máme alespoň nadosah a občas jim můžeme vyprášit kožichy. Na ty v Unii už totiž nedosáhneme vůbec. A oni to moc dobře vědí...