Strach z možného neznáma se objevuje v očích těch, co nedohlédnou dál než k současné podobě EU. Ale nic není neměnné. Nabízím Vám dnes možné řešení, abyste měli alternativní pohled na uspořádání Evropy - když to současné tolik kritizuji.
Předně musím konstatovat, že na spojení kohokoli s kýmkoli za účelem dosažení společných cílů nevidím nic špatného. Naopak. V mnoha případech se jedná o velmi efektivní způsob, jak vyřešit řadu problémů a získat silnější pozici. Jenže základem takového spojení musí být podle mě přesvědčení o jeho správnosti od spodu nahoru a nikoli z vrchu dolů cestou nařízené povinnosti. A to je přesně to, co je základem mé kritiky dosavadního směřování Evropské unie. Ano, jsem pro Evropu a úspěch států, národů a zejména pak lidí v ní, avšak nejsem přesvědčen o tom, že jej zajistí současná podoba unijního řízení. Zcela jsem se ztotožnil s vizí, kterou považuji za jasnou, přímou, skutečně demokratickou a hájící svobodu rozhodování a odpovědnost za něj, kterou Vám nyní představím.
1) Zrušme dohodou 27 členských států Smlouvu ustavující EHS, Evropské společenství uhlí a oceli a Euratom, Smlouvu o Evropské unii a všechny následné dohody – a místo nich založme Evropské společenství (ES). ES by fungovalo na základě spojení národních parlamentních demokracií, nikoli jejich nahrazením.
2) Základní dohoda mezi členskými státy by zahrnovala pravidla svobody cestování, volný obchod mezi členskými státy, otázku přeshraničního životního prostředí, uchování svobodného trhu zboží, služeb, pracovních sil a kapitálu. ES by bylo jednotným trhem a celní unií. Žádná jiná politika by nebyla společná. Každá jiná, nad rámec výše uvedených, by byla uzavírána svobodně jednotlivými státy mezi sebou podle jejich potřeb. Považuji za chybné se domnívat, že to, co je dobré a přínosné například pro Dány, je dobré a přínosné třeba pro Řeky - nebo že by Estonci měli žít podle stejných pravidel jako například Kypřané.
3) Evropský parlament by v takovém případě nebyl potřeba. Bylo by možné jej nahradit Evropským shromážděním, jehož členové by byli složeni výhradně z již zvolených zástupců národních parlamentů jednotlivých členských států. Žádné další náklady jako nyní, prostě jen jedna z nových povinností vlastních poslanců. Toto shromáždění by také namísto Evropské komise převzalo roli iniciátora návrhů případných dohod mezi členskými státy.
4) Evropská komise by neměla mít takovou roli, jakou má dnes. Měla by být výhradně společným administrativním orgánem pro plnění toho, na čem se shodne Evropské shromáždění. To je totiž pravá role nikoli volených, ale jmenovaných úředníků - plnit rozhodnutí občany volených zástupců.
5) Případné nejasnosti pramenící z nejednoznačnosti výkladu dohod by byly řešeny přednostně ku prospěchu jednotlivých občanů oproti prospěchu států, ale také přednostně ku prospěchu národních vlád oproti prospěchu institucí Evropského společenství.
A teď mi řekněte, zarputilí zastánci současné podoby Evropské unie, co je na takových základech špatného. Pravidla jsou jasná, jednoduchá, přímá a bez přílepků. Přes získanou svobodu v rozhodování členských států, zahrnující přímou a nepřenesenou odpovědnost národních politiků vůči svým občanům, by nedošlo při tomto konceptu evropské spolupráce k devalvaci takových hodnot, jakými jsou svobodné cestování, možnost práce v jiných státech nebo užitek z volného obchodu na společném trhu. Copak opravdu potřebujeme něco víc k tomu, abychom si žili v Evropě v pohodě, bez zbytečných nařízení pod sankcemi a drahé a nepružné byrokracie? Těch pět bodů nahoře se nijak, při jejich naplnění, nedotýká našeho exportu, obchodu, služeb, ale ani uplatnění našich lidí v Evropě, když budou chtít. Ani toho cestování bez hranic uvnitř ne.
V historii lidstva bývaly doby, kdy se upalovalo za názor, že Země není středem sluneční soustavy. Bývaly doby, kdy velcí myslitelé, vynálezci a v té době uznávané autority prohlašovali, že vše už bylo objeveno a nic nového objevit už nelze. Bývaly doby, kdy u nás popravovali za jiný politický názor. Ale například také ještě nedávno si nikdo z vrcholných politiků v Evropě nedokázal představit soužití mezi národy jinak, než na základě řízeného multikulturalismu. Paradoxně sama Evropská unie má pak svých současných zakládacích dokumentech nikoli možnost a připuštění existence jiných možností jako přirozenou součást vývoje, ale naopak výhradně prohlubování stávajícího směru, vedení a řízení. Proto říkám, že není ze současného stavu reformovatelná. Jakoby nic jiného nepřicházelo v úvahu, jakoby by mi v uších znělo opět ono pověstné „a nikdy jinak...“. Jenže tohle heslo neznamená nic jiného, než stagnaci a překážku zdravému a přirozenému rozvoji.
Výše uvedených pět bodů je tím, co je podle mě vhodné a žádoucí pro lidi v Evropě. Vše ostatní navíc je jen hřištěm pro politiky, které lidi v Evropě platí zlatem. Jak jsem napsal v úvodu, ztotožnil jsem se s myšlenkou někoho jiného. Ano, ne vždy jsem za každou cenu „proti“, zejména když v něčem vidím, že to má hlavu a patu a nepostrádá zdravý rozum. Plné znění „Evropské dohody“ jako alternativy k současnému stavu EU Vám nabízím zde. Takovou Evropu bych si přál já. Evropu svobodných národních států, táhnoucích za jeden provaz v mnoha oblastech nikoli proto, že to někdo nařídil, ale proto, že tak chtějí žít lidé v nich. Mimochodem, vidíte na té mapě nahoře, jak je nádherně mnohobarevná? Koneckonců vždy, když se v historii někdo snažil protlačit v Evropě jen jednu barvu, dopadlo to špatně. A bylo úplně jedno, jestli šlo o černou, červenou nebo modrou...
To nejhorší, co by mohlo lidi na starém kontinentu potkat, je nepřipuštění si možnosti, že to jde i jinak. Jednu z možných alternativ jsem Vám dnes nastínil. Hezký večer k Vám domů.